Článek
Jmenuji se Petr, je mi 26 let. S Klárou (24) jsme byli manželé přesně tři měsíce. Myslel jsem si, že prožívám nejšťastnější období života. Všechno se zdálo perfektní. Až do minulého týdne. Procházel jsem kolem ložnice a slyšel jsem, jak Klára telefonuje se svou nejlepší kamarádkou. Nechtěl jsem poslouchat. Pak jsem ale zaslechl své jméno a větu, která mi zlomila srdce. „Prostě se s ním nerozcházej,“ radila Klára kamarádce. „Já jsem taky udělala kompromis. Petr byl moje úplně poslední možnost. A podívej se, kde jsem teď skončila.“
V ten moment se mi zastavil svět. Moje žena. Žena, které jsem slíbil lásku na celý život, mě považuje za nouzové řešení. Za poslední položku na seznamu, kterou zaškrtla, protože nic lepšího nebylo. Celé dny jsem nedokázal myslet na nic jiného. Cítil jsem se ponížený a podvedený. Nakonec jsem udělal to, co dělají zoufalí lidé. Napsal jsem svůj příběh anonymně na internetové fórum. Podpora od cizích lidí byla neuvěřitelná. A dodala mi odvahu udělat to, co jsem musel.
Druhý den po snídani jsem Kláře řekl, že si musíme promluvit. Ztuhla. „Já už vím, o co jde,“ řekla potichu. Můj příspěvek se stal na fóru tak populární, že na něj narazila. Okamžitě se rozplakala. Řekl jsem jí, že mě její slova hluboce zranila. Zopakovala jen to, co jsem čekal. „Byl to jen hloupý vtip, nemyslela jsem to vážně. Miluju tě, miluju tě.“ Její slzy ale byly falešné. Cítil jsem to.
Řekl jsem jí, že nemůžu být v manželství, kde mě ten druhý nemiluje stejně. Snažila se mě přesvědčit o své lásce. Tvrdila, že mě nechce ztratit. Všechno to ale byly jen prázdné fráze. Bylo pozdě. Řekl jsem jí, že vím, co si o mně doopravdy myslí. A že je od ní neuvěřitelně kruté, že si takhle zahrávala s mými city. Bylo konec. V tu chvíli jsem si vzpomněl na jednu věc. Před svatbou jsme podepsali předmanželskou smlouvu. Nikdy v životě jsem nebyl šťastnější za nějaké své rozhodnutí.
Nastalo ticho. Klára přestala plakat. Její tvář ztvrdla. „Jdi do háje,“ procedila skrz zuby. A pak začala křičet. „Nemůžeš to prostě takhle ukončit!“ Vykřikovala, že jsem ten nejhorší chlap, kterého kdy měla. Že si snadno najde někoho lepšího. A že jsem idiot, když si myslím, že najdu někoho tak dobrého, jako je ona. Popadla kabelku, telefon a s křikem „Odcházím!“ za sebou práskla dveřmi.
Zůstal jsem sám sedět na gauči. Připadal jsem si jako v nějakém béčkovém televizním seriálu. A pak jsem se rozbrečel. Brečel jsem ještě dlouho. Byly to slzy smutku i štěstí zároveň. Věděl jsem, že to bylo nevyhnutelné. Buď by mě podvedla, nebo by mě opustila později. Nikdy mě doopravdy nemilovala. Náš vztah byl jednostranný a já se cítil jako hlupák, že jsem to neviděl dřív. Platil jsem náš byt, její auto, v podstatě všechno kromě jejího oblečení. Teď jí nezbyde skoro nic.
Zítra začnu balit její věci. Dám je do pytlů na odpadky. Ne proto, abych je vyhodil. Ale protože tam symbolicky patří. Chci poděkovat všem lidem na internetu. Vaše slova mi dala sílu postavit se za sebe. Vím, že teď už bude můj život jen lepší.
Zdroj: https://www.reddit.com/r/relationship_advice/comments/cy7neo/overheard_my_26m_fianc%C3%A9_24f_tell_her_friend_on/
