Článek
Dětství v kulisách Karlína a herecké kořeny
Viktor Preiss se narodil v březnu roku 1947 v Praze do prostředí, které jeho budoucí směřování do značné míry předurčilo. Oba jeho rodiče byli herci, a tak svět jeviště a dramatických textů poznával už od útlého věku. Dětství prožil v pražském Karlíně, který měl v té době svou specifickou, lehce drsnou, ale inspirativní atmosféru. I když o svém soukromí mluví nerad, v několika rozhovorech vzpomínal na toto období s úctou k rodinnému zázemí. Po maturitě na gymnáziu v Říčanech jeho kroky logicky vedly na Divadelní fakultu Akademie múzických umění (DAMU), kde absolvoval v roce 1969 pod vedením legendární herečky Vlasty Fabianové.
Hned po škole nastoupil do Městských divadel pražských, což byla pro začínajícího herce prestižní a formující zkušenost. Zde působil čtrnáct let a postupně si vybudoval pověst spolehlivého a tvárného interpreta, který dokáže s lehkostí střídat polohy komické s těmi vážnými. Už v těchto počátcích se projevovala jeho charakteristická preciznost a cit pro jazyk, které se později staly jeho obchodní značkou. Kolegové i kritici oceňovali jeho schopnost civilního herectví, které nepůsobilo strojeně, ale vycházelo z hlubokého pochopení psychologie postav.
Mistrovství na Vinohradech a hlas Robina Williamse
Klíčová etapa jeho kariéry začala v roce 1983, kdy přijal angažmá v Divadle na Vinohradech. Na této scéně strávil více než třicet let a vytvořil zde desítky nezapomenutelných rolí, od klasických dramat až po konverzační komedie. Diváci si jej zamilovali například jako ministra v divadelní adaptaci britského seriálu Jistě, pane ministře nebo jako Cyrana z Bergeracu. Souběžně s divadlem se Viktor Preiss nesmazatelně zapsal do historie českého filmu a televize. Zahrál si v kultovních pohádkách jako S čerty nejsou žerty či v legendárním seriálu Nemocnice na kraji města. Jeho herecký rejstřík byl obdivuhodný – dokázal být elegantním svůdníkem i zmateným intelektuálem.
Samostatnou kapitolou jeho profesního života se stal dabing, ve kterém dosáhl absolutní špičky. Jeho hlas je neodmyslitelně spjat s hollywoodským hercem Robinem Williamsem. Za namluvení hlavní role ve filmu Táta v sukni obdržel prestižní Cenu Františka Filipovského. Práce s hlasem pro něj nebyla jen řemeslem, ale uměním; sám přiznal, že dabing vyžaduje obrovskou empatii a pokoru k původnímu dílu. V roce 2016 však přišel zlom, kdy se rozhodl své stálé divadelní angažmá ukončit. Nešlo o náhlý impuls, ale o zralé rozhodnutí muže, který cítil, že chce odejít na vrcholu svých sil.
Rozhodnutí odejít a síla rodinného zázemí
Odchod z Divadla na Vinohradech v roce 2016 byl pro divadelní obec velkou událostí, ale Viktor Preiss jej vnímal jako nutný krok pro zachování vlastního zdraví a duševní pohody. Jak uvedl v médiích, tělo mu začalo vysílat signály, že je třeba zvolnit. Přestože herectví miloval, nechtěl se dostat do fáze, kdy by na jevišti pouze přežíval. Toužil po klidu a možnosti věnovat se věcem, na které během náročné kariéry nezbýval čas. Své soukromí si vždy pečlivě střežil a bulvárním tématům se vyhýbal.
Jeho největší oporou zůstává rodina, především manželka Jana Preissová, se kterou tvoří jeden z nejstabilnějších párů českého showbyznysu. Společně vychovali dva syny, Martina a Jana. I když se v životě museli vyrovnávat s různými výzvami, veřejnost je vnímá jako příklad vzájemné úcty a soudržnosti. Viktor Preiss se v posledních letech stáhl do ústraní a rozhovory poskytuje jen velmi výjimečně. Sám říká, že diváci ho už „opravdu nikde neuvidí“ v nových velkých projektech, což je prohlášení, které jeho fanoušci přijímají s respektem, byť s lítostí.
Celoživotní odkaz a nové radosti
V roce 2024 obdržel Viktor Preiss Cenu Thálie za celoživotní mistrovství v oboru činohry. Při přebírání ocenění v Národním divadle se dočkal dlouhotrvajícího potlesku ve stoje, který ho viditelně dojal. V následných rozhovorech potvrdil, že se po divadelních prknech netrápí steskem. Našel si jiné způsoby seberealizace – věnuje se malování a psaní, dokonce ilustroval své knihy. Tento posun k výtvarnému umění a literatuře ukazuje jeho všestrannost a bohatý vnitřní svět, který není závislý pouze na potlesku publika.
I v důchodu zůstává aktivní v charitativní oblasti, kde často propůjčuje svůj nezaměnitelný hlas dobrým věcem. Spolupracuje například s projekty na podporu nevidomých, což vnímá jako smysluplné využití svého talentu. Viktor Preiss tak zůstává v povědomí národa nejen jako geniální herec a dabér, ale především jako člověk s vysokým morálním kreditem, který dokázal včas rozpoznat, kdy se opona má definitivně zatáhnout. Jeho odkaz nespočívá jen v rolích, které ztvárnil, ale i v důstojnosti, s jakou přistupuje ke svému životu mimo záři reflektorů.
Zdroje:
https://encyklopedie.praha2.cz/osobnost/743-viktor-preiss
https://www.prahain.cz/celebrity/viktor-preiss-divaci-me-opravdu-uz-nikde-neuvidi-18655.html
https://www.kinobox.cz/osobnosti/21258-viktor-preiss
https://cenythalie.cz/profil-umelce/viktor-preiss/
https://www.idnes.cz/kultura/divadlo/viktor-preiss-ceny-thalie-celozivotni-rozhovor.A241006_024243_divadlo_ts
https://www.idnes.cz/pardubice/zpravy/viktor-preiss-rozhovor-dabing-film-divadlo-williams-prelouc.A220919_684135_pardubice-zpravy_mvo
https://www.knizecidvur.cz/autor/preiss-viktor
https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/826029/manzele-viktor-a-jana-preissovi-pomahaji-silou-hlasu.html
