Každou noc se vám zdá 3 až 5 snů. Většinu zapomenete do deseti minut. Věda tuší proč - i proč ne

Každou noc se vám zdají tři až pět snů. Většinu z nich zapomenete, ještě než vstanete z postele. Výzkumy ukazují, že i když sníme prakticky neustále, průměrný člověk si vybaví sotva jeden či dva sny za týden. Jak je to možné? A k čemu nám sny vůbec jsou?

Snění se odehrává především ve fázi REM spánku (z anglického Rapid Eye Movement neboli rychlé pohyby očí). Ta se opakuje zhruba každých devadesát minut a s každým cyklem se prodlužuje — proto bývají rána nejbohatší na živé sny. Během REM fáze je aktivita mozkové kůry překvapivě podobná stavu bdělosti: mozek zpracovává obrazy, příběhy a emoce. Motorické neurony, které by pohnuly tělem, jsou ale naštěstí dočasně „vypnuté“.

Proč ale mozek sny vůbec vytváří? Existuje několik hlavních teorií a žádná z nich zatím nedokáže vysvětlit všechno.

Nejrozšířenější je teorie upevňování (konsolidace) paměti. Podle ní nám REM spánek a snění pomáhají zpracovávat a ukládat vzpomínky z uplynulého dne. Hippocampus — oblast mozku klíčová pro paměť — si znovu přehrává denní zážitky a „rozhoduje“, co uloží do dlouhodobé paměti a co smaže. Sny by tak mohly být jen vedlejším produktem tohoto úklidu, anebo přímo jeho součástí.

Druhá teorie, známá jako aktivačně-syntézový model (Hobson a McCarley, 1977), tvrdí, že sny jsou jen způsobem, jak si mozek snaží vyložit náhodné elektrické signály vznikající v mozkovém kmeni. Náš mozek je mistrným vypravěčem, který dokáže utkat příběh i z pouhého šumu. Podle této teorie by sny neměly žádný hlubší psychologický význam.

Třetí přístup vnímá snění jako formu emoční regulace. REM spánek nám pomáhá zpracovávat silné emoce v „bezpečném“ prostředí. Chemie mozku je v tu chvíli nastavena tak, abychom mohli čelit i náročným zážitkům bez stresu, který by je provázel v bdělém stavu. Tuto teorii podporují i výzkumy, které ukazují, že po emočně vypjatých dnech míváme intenzivnější sny.

A proč je tak rychle zapomínáme? Zdá se, že jde o kombinaci několika faktorů. Během REM spánku v mozku chybí noradrenalin, neurotransmiter klíčový pro ukládání vzpomínek. Po probuzení se navíc rychle zapojí racionální část mozku, která křehké vzpomínky na sny jednoduše „přepíše“. Jiné myšlenky dostanou přednost a sny ustoupí do pozadí.

Výzkum snů v posledních letech zažívá revoluci. Nastupují nositelné technologie, které snímají EEG během spánku, data analyzuje umělá inteligence a vědci mají k dispozici obrovské soubory dat z rozsáhlých studií. Jen v roce 2025 vyšlo hned několik prací, které zkoumaly, jak zážitky z předchozího dne ovlivňují obsah snů. Výsledky potvrzují to, co jsme tušili: mezi tím, co prožijeme, a tím, co se nám zdá, existuje velmi těsná vazba.

Věda o snech je stále mladý a bouřlivě se rozvíjející obor. Základní záhada ale zůstává: proč je ke snění vůbec potřeba vědomý prožitek? Na to si budeme muset na odpověď ještě počkat.

Zdroje: