Článek
Seděl jsem na terase malého baru v provincii Ratanakiri na severovýchodě Kambodže a s místním průvodcem jménem Vanna jsme popíjeli pivo a pozorovali cvrkot na ulici. Já, Tomáš, čtyřicetiletý fotograf na volné noze, jsem si myslel, že už mě po pár měsících v Asii jen tak něco nepřekvapí. Pak ale Vanna kývnul hlavou směrem k partičce teenagerů, kteří se smáli u vedlejšího stánku s ovocem. „Vidíš támhletu holku? Její táta jí zrovna minulý týden dostavěl chatku,“ prohodil jen tak mezi řečí. Nechápavě jsem se na něj podíval. Chatku? Jako na hraní? Vanna se rozesmál.
To, co mi následně popsal, mi naprosto vyrazilo dech a převrátilo naruby vše, co jsem si jako Středoevropan myslel o výchově, sexu a rodinných hodnotách. Vanna mi vysvětlil, že u etnické skupiny Kreung, která v této oblasti žije, je naprosto normální, a dokonce žádoucí, aby rodiče postavili své dceři, jakmile dosáhne puberty, malou, samostatnou chatičku kousek od hlavního domu. Nejde o žádný domek na hraní. Jde o takzvané „hnízdečko lásky“, místo, kam si dívka může svobodně zvát své nápadníky.
Chatka pro nezadané dítě. Mladí muži mívají vysoké, dívky nižší.
„Počkej, takže rodiče jí postaví boudu, aby tam mohla… no… randit s klukama?“ koktal jsem nevěřícně. Vanna přikývl s naprostou samozřejmostí. „Jasně. Jak jinak by měla poznat, který kluk je pro ni ten pravý? Může si jich pozvat, kolik chce. Mluví spolu, poznávají se, a ano, můžou spolu i spát. Rodiče to respektují. Je to její soukromí.“ V tu chvíli mi v hlavě explodoval malý vesmír. Snažil jsem si představit, že bych přišel za svým tátou, když mi bylo šestnáct, a poprosil ho, aby mi na zahradě postavil garsonku pro holky. Ta představa byla tak absurdní, že jsem se musel smát.
A pak mi ten smích zhořkl. Uvědomil jsem si totiž tu neuvěřitelnou propast mezi touto tradicí a naší vlastní kulturou. U nás je sex a erotika všude. Bliká na nás z každé druhé reklamy, je tématem filmů, seriálů, písniček. Prodává auta, parfémy i jogurty. Naše společnost je sexualitou doslova přesycená. Ale běda, jakmile na ni přijde řeč v rodinném kruhu. Najednou zavládne trapné ticho, pohledy klopíme do talíře a téma se rychle zamete pod koberec. Je to naše velké pokrytectví.
Rodiče se bojí mluvit se svými dětmi o sexu, a tak teenageři čerpají informace z porna a od kamarádů. Své první lásky a intimní zážitky prožívají tajně, po parcích, na mejdanech nebo v prázdném bytě, když rodiče odjedou na víkend. Všechno se děje ve strachu z prozrazení, s pocitem, že dělají něco zakázaného. Neustále balancujeme mezi veřejnou sexualizací všeho a soukromým tabuizováním téhož.
Vanna mi vysvětlil, že smyslem chatek není podporovat promiskuitu. Právě naopak. Cílem je, aby si dívka v bezpečném a kontrolovaném prostředí našla partnera, se kterým si bude skutečně rozumět, a to dříve, než se vdá. Aby manželství nebylo sázkou do loterie. Rodiče jí dají důvěru a zodpovědnost za vlastní rozhodnutí. A co je nejdůležitější – berou její dospívání a sexualitu jako přirozenou součást života, ne jako problém, který je potřeba skrývat.
Když jsem ten večer odcházel do svého pokoje, přemýšlel jsem o tom, jak moc jsme jako společnost ztratili kontakt s přirozeností. Ta malá, bambusová chatka na kuřích nožkách mi přišla najednou jako symbol neuvěřitelné moudrosti a respektu. Možná, že méně billboardů se spoře oděnými modelkami a více upřímných rozhovorů u večeře by nám prospělo víc, než si umíme přiznat.
Možná, že ta „bizarní tradice“ je ve skutečnosti mnohem zdravější než naše moderní ticho.
Zdroj:
https://english.cambodiadaily.com/shackingup/
