Článek
Jmenuji se Linda, je mi 29 let a pracuji jako marketingová specialistka. S mým partnerem Adamem (30 let, stavební inženýr) jsme spolu už pět let a rok bydlíme ve společném bytě. Náš vztah je stabilní a láskyplný, ale má jednu velkou, temnou skvrnu: Adamovu maminku, paní Novákovou. Je to žena, která se nikdy nebojí použít slovo jako zbraň. Nikdy nejedná vyloženě proti nám, ale její poznámky umí ranit hluboko. A Štědrý den se stal ukázkovým příkladem její „lásky“.
S Adamem jsme si už párkrát povídali o tom, že bychom si pořídili větší televizi. Ta naše stávající nebyla sice špatná, ale s blížící se olympiádou jsme toužili po větším obrazu. Byla to jen taková debata, žádný velký plán. Adamova maminka, Anna Nováková (58 let, účetní), má ale uši všude. Žádnou informaci jí nenechte utéct. Takže když jsme k nim s Adamem dorazili na Štědrý večer, čekalo nás velké překvapení. Pod stromečkem stála obrovská krabice.
Byla to nová televize. A ne ledajaká. Adamův tatínek, pan Petr Novák (60 let, v důchodu, bývalý učitel), se jen usmíval. Maminka na nás zářila. Rozbalili jsme ji. Byla to opravdu slušná smart televize, odhaduji tak za pětadvacet tisíc korun. Nebyla to nejdražší na trhu, žádný technologický zázrak v ceně auta, ale rozhodně ani ten nejlevnější model. Byli jsme překvapeni a Adam měl obrovskou radost. Objali jsme je a upřímně poděkovali.
Večer plynul v relativní pohodě. Jedli jsme salát, sledovali pohádky a smáli se. Cítila jsem ale, že něco visí ve vzduchu. Znala jsem její taktiku. Věděla jsem, že ta obrovská televize má nějaký háček. Paní Nováková nikdy nedělá nic jen tak. A nemýlila jsem se. Po půlnoční, když už jsme se loučili, aby Adam mohl ještě ráno „překvapit“ Ježíška, přišel ten moment.
Paní Nováková se otočila na Adama. Její hlas byl sladký jako vánoční cukroví, ale v jejích očích se zračil chlad. „Adámku,“ začala, „byla bych moc ráda, kdybyste s Lindou zašli k právníkovi a ošetřili to s tou televizí v předmanželské smlouvě.“ Adam ztuhnul. Já jsem jen stála a snažila se pochopit, co jsem právě slyšela. Adam a já ještě ani neplánujeme svatbu, byť k tomu všechno směřuje, zvláště teď, když spolu bydlíme. A ona už řeší předmanželskou smlouvu kvůli televizi za dvacet tisíc?
Ten pocit ponížení a nedůvěry byl drtivý. Najednou se ta drahá televize proměnila v hořký symbol. Nebyl to dárek z lásky. Byl to majetek, který musel být chráněn přede mnou. Před nevěstou, která by snad v případě rozvodu sáhla na jejich syna a chtěla kousek jejich bohatství. Adam se okamžitě pokusil situaci zachránit. „Mami, to je přece nesmysl!“ řekl. Ale už bylo pozdě.
Cestou domů jsem nedokázala říct ani slovo. Slzy se mi nekontrolovatelně kutálely po tvářích. Adam mě objímal a omlouval se za svou matku. Věděla jsem, že za to nemůže, ale bolelo to. Byla to další rána do už tak narušeného vztahu s budoucí tchýní. Ten den mi ukázal, že pro ni nikdy nebudu dost dobrá. A že ať uděláme cokoliv, ona si vždycky najde způsob, jak nám připomenout, že se mě bojí. A televize? Na tu se teď budu dívat s velmi smíšenými pocity.
