Článek
Jsem Pavel (60) a s manželkou Helenou (58) žijeme v našem bytovém domě přes dvacet let. Nikdy jsme tu neměli větší problémy, dokud se před čtyřmi lety nenastěhovali Veronika s Lukášem. Pořád si jen stěžují a vyžadují změny, které jsou zbytečně drahé a ne vždy úplně potřebné.
Vadí jim naše kouření na balkonech, přestože víme, že se tam kouřit nesmí. Jenže náš byt je náš domov, a nechceme být pořád pod dohledem někoho, kdo se chová přehnaně útlocitně. Tvrdí, že jim kouř vadí, ale přece nebudeme stát venku na ulici, když jsme doma.
Mají psa, který sice vypadá hezky, ale pořád se bojíme, že jednou něco provede. Pořád se ohánějí tím, že naši psi běhají bez vodítek, ale vždyť je venčíme už léta, a nikdy s nimi nebyl problém. Navíc po psech samozřejmě uklízíme, ale nikdo není dokonalý.
Nejvíc nás ale rozčiluje, že mladí pořád něco chtějí měnit. Chtěli fotovoltaiku, další izolace, drahé rekonstrukce, přitom sami jsou tu jen v nájmu. Už takhle máme vysoké náklady, a nevidíme důvod, proč bychom měli neustále platit víc kvůli něčím rozmarům. A jejich věčné stěhování? Byt vedle nás už vystřídal několik nájemníků, a nevidíme velký rozdíl ani u nich.
Navíc, pořád jim sem jezdí kurýr s nákupy, často blokuje ulici, a oni to považují za normální. Jsme opravdu unavení z toho, jak nám chtějí diktovat život, přitom jsou tu sotva pár let. Doufáme, že si časem uvědomí, že nejsou v domě sami.
