Článek
Když se Martina (28) před pěti lety seznámila s Honzou (32), měla pocit, že konečně našla partnera pro celý život. Všechno šlo rychle a zdálo se i správně – společné bydlení, společné plány a před dvěma roky také nový společný závazek v podobě hypotéky na vysněný pozemek za městem. Martina byla nadšená a věřila, že tohle je jen začátek jejich společné cesty.
Jenže právě před těmi dvěma lety začal Honza trávit v práci stále víc času. Nejdříve šlo jen o občasné přesčasy, ale postupně se z nich stalo pravidlo. Každý den dvě, někdy i čtyři hodiny navíc. Martina se snažila být chápavá, věřila, že Honza myslí na budoucnost – čím dřív umoří hypotéku, tím dřív se budou moct pustit do stavby vlastního domu. Doma sice bývala sama, ale říkala si, že je to dočasné.
Postupně ale Honza začal být odtažitý. Martina si připadala osamělá, chyběl jí společný čas a blízkost, kterou dříve znala. Jednou večer si pozvala kamarádky na skleničku vína a svěřila se jim se svými pochybami. Ty se samozřejmě chopily příležitosti a začaly nahlas spekulovat, jestli Honzovy přesčasy neskrývají něco jiného, než jen práci.
Martina, která vždycky jednala přímočaře a na rovinu, nevydržela a hned večer na Honzu udeřila. „Řekni mi pravdu, co se děje?“ zeptala se. Čekala vysvětlení o práci, možná nějaké výmluvy, ale určitě ne to, co přišlo. Honza klidně a bez emocí přiznal, že už skoro rok udržuje paralelní vztah, který pro něj začíná být dokonce důležitější než jejich.
Martina zůstala jako opařená. V tu chvíli cítila, jak se jí všechno hroutí. Nevěřila, že by se něco takového mohlo stát právě jim. Bez velkých scén si sbalila pár věcí a ještě ten večer zazvonila u své mámy. Ta ji přijala bez otázek, protože jí podle Martinina výrazu došlo, že se stalo něco vážného.
Teď Martina sedí u své mámy v kuchyni, pije čaj a přemýšlí, co dál. Vlastně ví, že už není moc o čem přemýšlet, pokud jde o Honzu. Ale víc ji tíží, jak se vypořádat s hypotékou. Společné sny a plány skončily, ale dluh bohužel ne. Má pocit, že ji zrada srazila až na dno, ale ví, že jednou bude muset vstát a jít dál – ať už to bude jakkoliv těžké.
