Článek
Když náš syn Marek (7) přišel poslední den ze školy, bylo na něm vidět, že mu něco leží v hlavě. Nejprve jsme mysleli, že je to obvyklá únava po celém roce, ale Marek nás překvapil otázkou: „Mami, tati, proč paní učitelka říkala, že jediná opravdová dovolená je u moře?“
Zůstali jsme na sebe s manželem Karlem zírat, než nám Marek celý příběh dopověděl. Paní učitelka se prý s dětmi loučila a několikrát zdůraznila, že pořádná dovolená musí být u moře. Dokonce prý prohlásila, že dnes už snad neexistuje nikdo, kdo by alespoň nejel do Chorvatska. Marka to zarazilo, protože věděl, že někteří jeho spolužáci letos na žádnou dovolenou nepojedou, natož k moři.
Přestože letos jedeme na dovolenou do Španělska, Marek dobře věděl, že nejde o to, jak daleko cestujeme. Má totiž mnohem víc rozumu a empatie než jeho učitelka – uvědomuje si, že kvalita dovolené není měřena vzdáleností od domova. A také dobře ví, že nemá smysl spolužáky shazovat za to, kam na dovolenou jedou, nebo nejedou.
Největší překvapení ale přišlo, když nám Marek s jistou dávkou hrdosti oznámil, že před celou třídou paní učitelce řekl, jak jsme byli loni na Moravě s karavanem a že to bylo mnohem větší dobrodružství než Egypt, kde sousedovic Pepík strávil většinu času na záchodě poté, co si dal led do coly. Tahle fekální historka pochopitelně třídu naprosto nadchla.
S manželem jsme se museli smát, i když jsme tušili, že si tím náš syn asi příliš nešplhnul. Pravděpodobně teď nebudeme patřit mezi oblíbence paní učitelky, ale upřímně – je nám to jedno. Jsme rádi, že Marek projevil nejen empatii vůči spolužákům, ale hlavně odvahu říct, co si opravdu myslí.
Škola by měla děti učit respektu, pochopení a tomu, že nejdůležitější věci v životě nejsou otázkou peněz nebo vzdálenosti. Náš Marek to ve svých sedmi letech pochopil lépe než dospělý člověk. A to je pro nás mnohem důležitější než být populární v očích jedné učitelky.
