Tisíc životů a dvě rány osudu. Příběh Jeana-Paula Belmonda

Jean-Paul Belmondo se narodil do světa umění. Jeho otec byl uznávaný sochař, matka malířka. Dětství strávil v kultivovaném prostředí pařížských čtvrtí, obklopen ateliéry a galeriemi. Přesto ho školní lavice příliš nelákaly. Místo studia ho fascinoval sport, především box a fotbal. Byl neposedným duchem, který hledal své místo a směřování. Energie mu rozhodně nechyběla, jen ji potřeboval nasměrovat správným směrem.

Rozhodnutí padlo v jeho šestnácti letech. Po prodělané tuberkulóze se během pobytu v sanatoriu rozhodl, že se stane hercem. Zapsal se na prestižní pařížskou konzervatoř dramatických umění, ale jeho začátky nebyly snadné. Učitelé v jeho nekonvenčním zjevu neviděli potenciál pro filmové plátno. Jeden z profesorů mu dokonce řekl památnou větu: „S vaší vizáží byste nikdy nemohl na jevišti držet v náručí ženu. To by vyvolalo salvy smíchu.“ On se však odradit nenechal.

Průlom přišel v roce 1960. Režisér Jean-Luc Godard ho obsadil do hlavní role filmu U konce s dechem. Postava nonšalantního a sympatického rebela z něj přes noc udělala hvězdu a ikonu francouzské nové vlny. Jeho tvář, která se vymykala tehdejším ideálům krásy, se stala symbolem nové generace. Belmondo dokázal, že charisma a talent jsou víc než jen dokonalé rysy.

Nechtěl však zůstat jen v jedné herecké škatulce. Brzy začal přijímat role v komerčně úspěšných filmech, kde mohl naplno uplatnit svou fyzickou zdatnost. Proslavil se zejména tím, že sám vykonával všechny nebezpečné kaskadérské kousky. Ať už skákal z jedoucího auta, nebo visel z vrtulníku, dělal to s lehkostí a šarmem. Své rozhodnutí vysvětloval jednoduše: „Nikdy jsem nemyslel na nebezpečí, protože kdybych na ně myslel, nemohl bych dělat svou práci.“

Život mu nepřinášel jen slávu a obdiv. V roce 1994 čelil největší osobní tragédii, když při požáru domu zemřela jeho nejstarší dcera Patricia. Tato ztráta ho hluboce zasáhla a poznamenala. Ve své autobiografii Mých tisíc životů později napsal, že šlo o nejhorší bolest, jakou si lze představit. „Když přežijete své dítě, nemůže vás už potkat nic horšího,“ svěřil se.

Další zlomová událost nastala v roce 2001. Během dovolené na Korsice utrpěl mozkovou mrtvici, která ho připravila o schopnost mluvit a částečně ochromila jeho tělo. Muž, který se nikdy nebál fyzických výzev, musel znovu hledat sílu a učit se základním dovednostem. Přesto se nevzdal. O dva roky později, ve svých sedmdesáti letech, se mu narodila čtvrtá dcera Stella. Její narození mu podle jeho slov dodalo novou energii a chuť do života.

Mrtvice sice ukončila jeho aktivní filmovou kariéru, ale láska k herectví v něm zůstala. V roce 2008 se naposledy objevil před kamerou ve filmu Muž a jeho pes, kde ztvárnil postavu, která odrážela jeho vlastní boj s následky nemoci. V pozdějších letech se mu dostalo řady ocenění za celoživotní dílo, včetně Zlatého lva na festivalu v Benátkách a čestné Zlaté palmy v Cannes.

Jean-Paul Belmondo zemřel v září 2021 ve věku 88 let. Pro Francii nebyl jen hercem, ale národním pokladem. Jeho odkaz spočívá v postavách neohrožených hrdinů, okouzlujících darebáků i charakterních mužů. Zanechal za sebou příběh umělce, který dokázal spojit uměleckou náročnost s diváckou popularitou a který svůj život prožil skutečně naplno.

Zdroje:

https://art.ceskatelevize.cz/inside/francouzsky-narodni-poklad-jemuz-svet-rozumel-jeanpaul-belmondo-Tp0C6

https://www.databazeknih.cz/zivotopis/jean-paul-belmondo-108419

https://www.idnes.cz/zpravy/revue/spolecnost/jean-paul-belmondo-sarm-zeny-model-atraktivita-film.A230406_105507_lidicky_javu

https://www.idnes.cz/zpravy/revue/spolecnost/jean-paul-belmondo-bebel-filmy-nataceni-vek-85-let-smrt.A180814_092221_lidicky_zar

https://www.idnes.cz/zpravy/revue/spolecnost/jean-paul-belmondo-bebel-filmy-nataceni-rodina-magazin-dnes-knihy.A171024_133633_lidicky_zar