Článek
Jmenuju se Eva, je mi 29 a už několik let jsem žila s Lukášem (31). Byl to vztah protikladů – já ráda cestuji, mám ráda společnost a spontánnost, Lukáš je domácí typ, puntičkář a občas trochu morous. Naši nejlepší přátelé, Katka (30) a Honza (32), měli podobný vztah. Katka je klidná, systematická, všechno musí mít plán, zatímco Honza je typický extrovert a duše každé párty. Známe se léta díky klukům, kteří spolu jezdili od dětství na tábory.
Pravidelně jsme jezdili na výlety a po čase jsme si všimli, že nejlépe si na nich rozumíme, když se trochu prohodíme. Lukáš s Katkou si vždycky dlouze povídali o věcech, které mě ani Honzu nikdy moc nezajímaly, jako jsou spořicí účty, pojištění nebo plánování rekonstrukce bytu. Já jsem zase s Honzou vždycky žertovala, vyprávěli jsme si o snech a plánech do budoucna, které naše partnery spíš děsily než těšily.
Postupně začalo být naše domácí soužití napjatější. Čím víc jsme řešili praktické věci – bydlení, svatbu, děti – tím víc se ukazovaly naše rozdíly. Dusno u nás doma narůstalo a vím, že Katka s Honzou to měli stejně. Nikdo si to nechtěl přiznat nahlas, ale někde hluboko uvnitř jsme všichni tušili, že by to možná mohlo fungovat jinak.
Jednou v létě jsme vyrazili na dovolenou do kempu v Novém Přerově. Večer jsme trochu popíjeli místní víno a došlo na menší hádku mezi mnou a Lukášem, Katka s Honzou se přidali. Najednou někoho z nás napadlo udělat experiment – co kdybychom si zahráli na televizní pořad „Výměna manželek“ a zkusili na dva týdny žít podle jejich pravidel?
Ráno se to zdálo jako vtip, ale překvapivě jsme se do toho s chutí pustili. Výměna začala hned další den s odjezdem z kempu a všichni jsme doufali, že naše protějšky konečně pochopí, jak skvělí partneři jsme. A upřímně trochu jsme se těšili i na odpočinek od dusna, které naše domácnosti poslední dobou tížilo. Jenže po týdnu přišla od Katky a Lukáše zpráva, která nás šokovala: „Co když to takhle necháme? Napořád.“ Nejdřív jsme si mysleli, že je to vtip, ale rychle nám došlo, že to myslí vážně.
První reakce byla směs zloby, zrady a představ, co se mezi nimi asi dělo. Ale jak plynul čas, začali jsme s Honzou přemýšlet, že to vlastně vůbec není špatný nápad. Po dvou dnech váhání jsme jim odpověděli krátce: „OK.“ Když jsme se všichni sešli, nejdřív bylo trochu trapně, ale brzy jsme si otevřeně promluvili a zjistili, že všichni cítíme úlevu. Prý se u nich nic intimního nestalo, jen prostě cítili něco, co jim doma chybělo. A my vlastně taky.
Domů jsme odešli jako dva nové páry. Já s Honzou, Katka s Lukášem. Zůstali jsme přáteli, dokonce jsme naplánovali společnou svatbu. Co začalo jako žert, změnilo naše životy k lepšímu. A možná právě tohle je ten důkaz, že někdy opravdu stačí jen trocha odvahy a všechno může být úplně jinak.
