Článek
Falešná představa o lepších lobbistech a zákonném zmocnění
Komory, profesní svazy, svazy samospráv i církve, tito nejvýznamnější lobbisté v Česku argumentují, že jejich lobbing je legitimní, a proto by neměl podléhat zákonu. To je ovšem nepochopení smyslu zákona o lobbování, o kterém jsem psal dříve. Smyslem zákona o lobbování je říct, že lobbing je legitimní a důležitá činnost, která se ale nesmí skrývat před veřejnou kontrolou.
Smysl zákona o lobbování
Oblíbeným argumentem je též zákonné zmocnění k lobbingu: „zákon říká, že máme hájit zájmy svých členů“. Zatímco v případě obcí je to argument lichý (žádné takové zmocnění jim legislativa nedává), některé (sic!) komory jsou skutečně zřízeny mimo jiné k hájení zájmů svých členů. To platí například o „zdravotnických“ komorách, ale už ne třeba o advokátní komoře. Obecně je ale nutné předeslat, že stejné právo hájit své zájmy má v demokracii kdokoli a neexistuje žádná skupina legitimnějších VIP lobbistů, respektive by existovat neměla. Rovný přístup.
Oficiální mechanismy hájení zájmů už existují, lobbing mezi ně zatím nepatří
Pro hájení zájmů skupin, které stát uznal za významnější, existují státem vytvořené mechanismy, které splňují vyšší standardy transparentnosti a umožňují veřejnou kontrolu. Jsou to například meziresortní připomínkové řízení, oficiální poradní orgány vlády a pracovní orgány Parlamentu – při využití těchto mechanismů nebude hájení zájmů podléhat zákonu o lobbování. Pokud se tedy komory, svazy a církve omezí na hájení zájmů těmito oficiálními způsoby, zákon na ně nedopadne a nebudou se ani muset zapsat do registru lobbistů. Kdykoli chce své zájmy prosazovat lobbingem, měl by dodržovat jeho chystaná pravidla.
Paradox české cesty a více vlivu nejvlivnějším
Pokud komory, svazy a církve nebudou při lobbingu podléhat stejným pravidlům jako jakýkoli jiní oprávnění zástupci zájmů, vnese to do prostředí hájení zájmů zásadní nerovnost. V tomto případě dojde k významnému znevýhodnění zástupců občanské společnosti v možnosti hájit veřejné zájmy, v důsledku bude tedy formulace veřejného zájmu v procesu tvorby politiky neproporčně zvýhodněna hlasem profesních skupin a hospodářských zájmů. A to bude paradoxní situace, protože typické výjimky ze zákona o lobbování ve vyspělých západních státech dostávají právě neziskové organizace hájící veřejné zájmy. My z českého nezisku výjimku nechceme, ale taky bychom neradi v registru lobbistů zůstali sami.
Autor je lobbista neziskové organizace Rekonstrukce státu. V univerzitním prostředí se věnuje veřejné politice.
