Článek
Lobbing je komunikace vedená za účelem prosazování zájmů u lidí, kteří mají vliv na tvorbu politiky – typicky u ministrů, úředníků, poslanců, ale i u jejich asistentů. Asistenti jsou přesto spolu s prezidentem první, na koho zákon asi nedopadne. Ministerstvo spravedlnosti pro ně totiž plánuje výjimku už od začátku, a to přesto, že zákon jim, ani ostatním „lobbovaným“ nepřiděluje žádné povinnosti.
Transparentnost pro lobbisty, žádné povinnosti pro lobbované
Úkolem lobbovaných je být v zákoně „jen“ vyjmenováni, aby lobbisté věděli, že když s nimi komunikují, musí splnit zákonné požadavky na minimální transparentnost (kdo v zákoně není, s tím komunikace požadavky na transparentnost splňovat nemusí).
Základní transparentnost spočívá v přiznání, že u prezidenta lobbista lobboval a s jakým cílem. Pro lobbované (politiky a úředníky) tedy zákon nepředstavuje žádnou zátěž a pro lobbisty se nechystají žádné veřejné diáře ani přepisy ze schůzek, přesto se najde spousta lidí, kteří v zákoně být nechtějí. Třeba profesní komory, svazy samospráv či církve.
Proč by komory, svazy a církve neměli mít výjimku?
Negativní dopady výjimek ze zákona o lobbování
Pokud má zákon o lobbování naplnil svůj smysl, pak z jeho dosahu nelze vyjímat celé skupiny lobbistů. Takové výjimky budou mít další negativní dopad na důvěru veřejnosti v politiku, na vnímání lobbingu, a především povedou k vytvoření nerovného prostředí, v němž pro jednu skupinu lobbistů bude stanoven povinný vyšší standard transparentnosti lobbování než pro jinou. Zákon o lobbování ale nemá a neměl by být nástroj pro normativní rozlišování lobbistů (na hodné a zlé), což existence výjimek pro určité skupiny lobbistů způsobí.
Tři argumenty proti výjimkám
- Neefektivita regulace: Princip transparentnosti vůči veřejnosti a tím i umožnění veřejné kontroly může být efektivně naplněno pouze tehdy, pokud jsou příslušné informace snadno dohledatelné na jednom místě a zpracovatelné i ve větších objemech (nelze tedy akceptovat argumenty o plnění zásad transparentnosti dobrovolně na vlastních webových stránkách apod.).
- Nerovnost a znevýhodnění veřejných zájmů: Pokud určitá skupina lobbistů obdrží plošnou výjimku ze zákona o lobbování, vnese to nerovnost do oblasti prosazování zájmů, neboť dál bude existovat neoficiální (neregulovaný) VIP kanál pro prosazování zájmů určený jen pro některé lobbisty. Nyní se paradoxně požaduje zvýhodnění pro nejsilnější lobbistické subjekty, což vyústí v další znevýhodnění hlasu občanské veřejnosti při formulaci veřejných zájmů.
- Rána důvěryhodnosti i spravedlnosti: Zákon o lobbování má mimo jiné ubezpečit veřejnost, že se lobbing děje podle pravidel a pod veřejnou kontrolou, přičemž za nerespektování pravidel hrozí postihy. Pokud bude část lobbistů vyňata z působnosti regulace, zbývající lobbisté budou implicitně označeni jako ti nebezpeční, na které je potřeba dávat zvýšený pozor, což neprospěje vnímání legitimního lobbingu veřejností. Na vyňaté skupiny lobbistů také nebude možné uplatňovat sankce za nezákonné jednání při lobbingu.
Autor je lobbista neziskové organizace Rekonstrukce státu. V univerzitním prostředí se věnuje veřejné politice.
