Článek
To, že vztahy mezi politiky často nebývají soubojem politických idejí, ale jsou výrazně ovlivněny vzájemnými sympatiemi a antipatiemi, je poměrně známý fakt. Dokazuje to i nejnovější případ zveřejněných SMS zpráv Petra Macinky adresovaných prezidentuovu poradci Petru Kolářovi.
SMS1
Mimo jiných zvláštností, které prozrazují velkou míru infantility ve vnímání mezilidských vztahů a komunikace, obsahuje text Petra Macinky formulaci o diskutovaném prodeji čtyř letadel L-159 na Ukrajinu.
Pro ty mimochodem nebyl v uplynulém čtvrstoletí výrobce Aero Vodochody schopen sehnat dostatečný počet zájemců, aby mohla výroba dosáhnout plánovaných kapacit. Krok vlády, která prodeji do země ve válečném stavu brání, proto nedává smysl. Nejenom morální využití bojového stroje, ale také ověření bojové hodnoty v praktických podmínkách, by mohly pozitivně ovlivnit zájem o české výrobky.
O to bizarnější je formulace ministra zahraničí Petra Macinky, který v SMS psal: „ad L-159 pro Ukrajince – jediný důvod, proč je nedostanou, je, že o tom Petr Pavel neuváženě mluvil do médií. Já bych o tom Tomia možná přesvědčil (tak jako jsem s ním mluvil o muniční iniciativě). Jenže teď už to není možné. I tuto pravdu se může leckdo (ve středu) dozvědět.“
Text prozrazuje, že bezpečnost napadené země, které ČR dlouhodobě pomáhá, i případné zájmy českého výrobce letadel, jsou podřízeny ješitnosti pana ministra. Ta se opírá jednak o jeho nárok řídit zahraniční politiku, ale také o jeho obsesi Filipem Turkem, kterého chce dostat do funkce ministra.
To prozrazuje v též zprávě o pár vět výše: „Já teď stojím před nevratným rozhodnutím, jak dál s panem prezidentem. Může získat klid, když já budu mít Turka na MŽP. Pokud ale ne, spálím mosty způsobem, který vejde do učebnic politologie jako extrémní případ kohabitace.“
SMS2
Zvrácený způsob vnímání mezilidských vztahů, a to dokonce i v případě komunikace dvou politiků, skvěle ilustruje zcela zřejmá vyřčená ambice pisatele vstoupit do politologických análů. A také fakt, že v průběhu komunikace několikrát zmiňuje jména třetích osob v blahosklonně formulovaných obratech, které vycházející z vnitřního přesvědčení o intelektuální a morální nadřazenosti autora – a to jak v případě jeho koaličního partnera Tomia Okamury (SPD), tak i v souvislosti s prezidentem Pavlem.
Psychologický profil dokresluje i to, že v jedné z vět si Macinka dovolil hodnotit počínání prezidenta jako „emocionální chyby“ a vyjadřuje své obavy, zda prezident chápe, že už není vojákem, ale politikem.
Je zcela vlastním rysem manipulátorů a lidí s osobnostními poruchami, že obviňují cíle svých intrik z atributů, které jsou jim samým vlastní. Prosazováním vize invertované reality pak metodicky manipulují s okolím. Petr Macinka tak ve své emocionální zprávě, jejíž vyznění nutně musí navodit otázku o stavu autora, odhaluje, že není a nebyl ani trochu emocionálně a charakterově připraven na pozici, kterou vstupem do nejvyšší politiky získal.
SMS3
Nejde o první případ toho, kdy se politik či politička dostali do funkce, na jejíž vykonávání jejich schopnosti a vlastnosti prostě nestačí. Je však o to horší, že se opakuje v situaci, která má potenciál narušit vztahy se zemí, která se brání agresorovi. Témuž agresorovi, který byl na začátku války spojencem Adolfa Hitlera. A poté 40 let vazalsky ovládal, z toho 20 let i vojensky okupoval, Československo jako porobený stát.
