Článek
Děti se ve svých mobilních telefonech setkávají s naprosto šíleným obsahem. Pan premiér přišel s něčím, co tak nějak všichni víme, protože v jejich věku bychom nejspíš nebyli jiní.
Sociální sítě jsou pro děti nebezpečným prostředím, na pornografii by rozhodně koukat neměly… Takto bychom mohli pokračovat ještě několik dalších nezáživných řádků. Měli bychom s tím něco dělat? Určitě. Problém je, jak. A právě tady začínám mít pochybnosti o našich reálných možnostech.
V první řadě tu je poměrně jasný spoluviník, ač se to mnohým nebude líbit. Tím je rodič. Je to totiž rodič, kdo dítěti často už na prvním stupni základní školy koupí chytrý telefon. Je to rodič, kdo mu pořídí mobilní data. Je to rodič, kdo raději nechá dítě celý večer u mobilu, místo aby vytáhl deskovou hru a něco si s ním zahrál. A je to rodič, kdo se rozhodne ignorovat veškeré možnosti rodičovské kontroly a nechá dítě plout rozbouřenými vodami internetu bez jakékoli ochrany. Čest všem rodičům, kteří nic z výše uvedeného nedělají. Kvůli selhání některých rodičů teď má přijít stát a nějak zasáhnout…
Ale jak? Pouhý zákaz sociálních sítí do 15 let bude mít asi takový efekt jako současný zákaz pornografie do 18 let. Naprosto nulový. Donutíme sociální sítě požadovat průkaz totožnosti? Jak zabráníme tomu, aby dítě nevyužilo staršího kamaráda? A nebude nám vadit, že se například čínské společnosti dostanou k průkazům totožnosti milionů našich občanů? A co když dítě využije připojení přes VPN a nastaví si zemi, která průkaz totožnosti nepožaduje?
Jako sociální sítě navíc mohou fungovat i online hry. I jejich prostřednictvím se dá komunikovat. Budeme i tam požadovat průkaz totožnosti? To je prakticky nemožné. Navíc existuje i jistá šance, že se děti vytlačené ze sociálních sítí – pokud by se to vůbec podařilo, o čemž silně pochybuji – přesunou na různé pochybné dark weby, kde už bude kontrola naprosto nulová.
Vyrážíme do bitvy, kterou se nedá vyhrát. Respektive dá, ale za cenu toho, že se internetové prostředí v České republice změní v Severní Koreu – zákaz VPN, naprostá kontrola obsahu všech uživatelů a podobně.
Jak to tedy vyřešit? Nevím. Kdybych to věděl, už píšu do Strakovy akademie.
Pouhá metoda biče ale rozhodně fungovat nebude. Respektive mohla by fungovat alespoň u těch nejmladších, okolo deseti let – ať jen nekritizuji. Starší děti to prostě obejdou.
Co takhle jim nabídnout alternativu? Třeba na celoevropské úrovni vytvořit sociální síť pro děti s jasně kontrolovaným a omezeným obsahem. Síť, kde bude účet dítěte automaticky propojený s účtem rodiče, který uvidí, co jeho dítě sleduje a s kým si píše.
Není to ideální a děti pubertálního věku to určitě neocení. Na druhou stranu je to pořád lepší než nic. Rozhodně zní lépe věta: „Přes tuto síť si můžeš povídat s kamarády a koukat na videa. Instagram, TikTok a další aplikace budeš moci používat, až budeš starší,“ než věta: „Nic takového nesmíš a je mi jedno, že budeš mimo kolektiv.“
Naučit se pohybovat v digitálním prostoru prostřednictvím nějaké bezpečnější alternativy totiž nemusí být pro děti do budoucna vůbec na škodu.
