Článek
Už to budou dva roky, co jsme si v západních Čechách koupili „náš vysněný domeček“. Na první pohled starý statek, který spolkne hromadu peněz, ale dle předběžných propočtů, a v té době omezených znalostí, nám to stále vyšlo o dost levněji, než si koupit funglovku za 6 mega a splácet to, kdo ví do kdy s enormním navýšením.
První rok, kdy jsme jezdili do domečku jako na chatu, a v té době s našim synem ještě v břichu, to byla idylka.
Pak šel čas, náš poklad se narodil, jak jsem popisoval v mnoha předchozích článcích. Idylka to byla ještě větší, protože jsme byli „úplní“, ač to bylo dost náročné (o tom žádná).
Plán byl jasný
- Do porodu uděláme jen to nutné, omítky, připravíme pokoj, vyřešíme topení.
- Dále necháme připravit projekt, ať víme, na co se máme připravit, a dle toho dát dohromady dostatečný finanční obnos.
- Pak do 3 let máme zrekonstruováno a bydlíme.
- Následně si založíme záchranou stanici pro ohrožené živočichy, koupíme chatu v horách a budeme si jezdit každý rok na dovolenou. (Tento bod berte trochu s nadsázkou.)
Realita měla však jiný pohled na věc
Bod 1
Ač s odřenýma ušima (a nečekaně prasklou vodou - 1× tou porodní, 2× tou vodovodní), tak se víceméně povedl.
Bod 2
Projekt, ač asi s půlročním zpožděním, vskutku máme. A tady zábava začíná. Odhadovaná cena rekonstrukce už je z 14 milionů JEN 8. Což je velmi pozitivní, ale když počítáte s rekonstrukcí v hodnotě do 3-4 milionů, tak jste tak trošku mimo… Výsledek?
Vracíme se k prapůvodní představě, že si vše uděláme maximálně svépomocí, kterou budeme dělat dle nutných priorit, dostupných zdrojů a postupně.
Takže plán na následujících (dle sousedů klidně 20 let) je více méně jasný. Tím je pokryt bod číslo 3, ač jinak, než byl plán.
A bod 4 nás nepouští ani náhodou, ale to si řekneme za 20 let… :)
Kdo z vás má podobný příběh? Podělte se do komentáře :)
