Žena v domácnosti vs. otec živitel

Už prakticky od pradávna je v naší společnosti zavedeno, že ženy patří k plotně, k luxu a k dětem. Muž je naproti tomu ochranář, vydělává peníze a rodinu živí. Tedy žena tvoří domácí prostředí a muž na něj vydělává.

Každá mince má ale dvě strany a tímto článkem bych velmi rád poukázal na tu druhou stranu mince, kterou si často, (hlavně my muži), neuvědomujeme.

Už od malička jsem vychováván k tomu, že musím makat, musím založit rodinu a mít děti, a musím si najít kvalitní práci. O tom přece život je. Na jednu stranu jsem za tuto výchovu rád. Na druhou stranu si v poslední době více a více uvědomuji tu krátkozrakost, která (nejen) mně byla a je naší společností neustále vštěpována. Tímto však určitě výchovu mých rodičů neznevažuji! Dělají to jen tak, jak nejlépe umí.

Přeci jen jsem dle výchovy mých rodičů (a jejich rodičů) jednal, a stále do určité míry jednám.

Našel jsem si dobrou práci, k tomu si raději ještě rozjel firmu, a sem tam chodil na brigády, abych svou budoucí rodinu uživil a dopřál jí dostatečné zázemí. Aktivně jsem sportoval, četl a šermoval.

Následně přišla žena mého života, tu jsem požádal o ruku. Vzali jsme si hypotéku na starý dům, který rekonstruujeme. Následně mi dala našeho skvělého, nyní už 10měsíčního syna Matea. Prostě idylka. Na první pohled tak, jak to „má být“.

V naší skvělé marketingové agentuře máme čtyřdenní pracovní týden. Mé podnikání jsem i tak musel upozadit z důvodu nedostatku času. Zase je tu rekonstrukce, zahrada, rodina… V práci jsem 8 - 14 hodin denně, protože mě to zkrátka baví, a někdy prostě musím. Pracuji 5, někdy 6 dní v týdnu. Ten jeden, někdy dva dny, dám pak do našeho domu, rodině. Jediné, co poslední dobou nestíhám už skoro vůbec, je běhání.

Sociální kontakty? Když nepočítám ty v práci a doma, tak prakticky nulové. Čas pro sebe 0 na druhou. S chladnou hlavou (ač přetíženou), a klidným svědomím mohu říct, že jsem extrémně vytížený člověk. Má skvělá žena je doma, vychovává naše 10měsíční miminko a taky psa. Stará se o zahradu, dům, veškeré domácí „úřadování“. Dělá nám doma skvělé rodinné prostředí.

Já sice pracuji 8 - 14 hodin denně, 5 až 6 dní v týdnu, jenže má skvělá žena pracuje 24/7. Pokud máte děti, a pamatujete si období od 7. měsíce věku, kdy už je dítě poměrně dost aktivní, tak pravděpodobně víte, o čem mluvím. Zejména ženy by mohly vyprávět.

A co my muži na to?

Velmi často své drahé polovičky znevažujeme, vštěpujeme jim, že to ony se mají o děti starat a my muži přece musíme rodinu živit… Dojdeme domů z práce a divíme se, když na nás ženy vyjedou kvůli špinavému prádlu, neumytému nádobí a tak podobně. My jsme na ně naštvaní, že nemají náladu na sex. Předhazujeme jim, že nic nedělají, že jsou (v extrému) neschopné a k ničemu.

Než budu pokračovat, rád bych zmínil, že vím, co je to být pod neustálým tlakem, že musím vydělat na to a na to (dokonce až příliš na můj věk), ale nakonec je to jen o tom, že každý den přijdu do práce, dělám si své, je to často jasně dané, po práci jdu domů, jsem unavený (zejména psychicky)… A doma chci mít prostě klid, odpočinout si a neřešit tisíc dalších věcí.. Chci si oddechnout…

No a nyní ženy… Brzy ráno vstanou. Když to jde dobře, tak v 6 ráno (kdy mi třeba i ještě spíme), pokud tedy 5× - 8× za noc nekojí. Od rána jsou v zápřahu, vaří, perou, uklízí a musí dávat 100% pozornost dítěti, které se v 10 měsících o sebe opravdu neumí postarat. Ráno pak muž vstane, třeba s dítětem drobně pomůže a jde do práce. Kdežto žena je u dítěte od rána do večera, v noci jakbysmet. Veškeré aktivity, které během dne zvládne, dělá s ním (v náručí, v nosítku, v kočáru či za krkem). Kdy si pak ona má odpočinout?

Tedy mi dojdeme z práce, chceme klid, ale ta žena ho nejen, že chce, ale i potřebuje po celém dni ve střehu, psychicky i fyzicky bez odpočinku, bez zastavení. A co teprve, když máte děti 2 nebo 3 v podobném věku. Ženy, co mají 4 a více dětí? To je na Nobelovu cenu.

Víte, dokud to člověk nezažije, tak nepochopí.

Nyní k mužům..

Celý den mít na starost dítě (třeba o víkendu), plnit veškeré „povinnosti“, které ženy přes den mají?

Víte, já si to zkusil ve skutečnosti už několikrát. S dítětem jsem byl celý den, k mamince šel pouze na kojení. Musím vám říct, že můj 14hodinový pracovní den je absolutně nic proti tomu, co pozornosti, postřehu, aktivity, mentální i fyzické energie to naše 10 měsíční dítko potřebuje, a to máme jen jedno… Že bych stihl uvařit a uklidit? To ani náhodou… No a já ho měl jen 1 den. Dělat tohle 7 dní v týdnu? To je na mašli..

Od té doby kdykoliv mohu, tak si dítě beru k sobě i na více hodin, aby si i má skvělá žena odpočala. Ve skutečnosti se absolutně pak nedivím jejím občasným emočním výlevům potom, co dojdu z práce a neudělám, co mám. Jsou více, než oprávněné…

Od té doby, co jsem si několikrát roli ženy v domácnosti zkusil, už se snažím pracovat opravdu jen 8 hodin denně, max. 5 dní v týdnu. V hlídání se střídáme, jak je to jen možné, a každý den své ženě věnuji alespoň 2 - 4 hodiny, ať si může oddechnout a věnovat se svým věcem, na které s dítětem nemá prostor. Společnými silami rekonstruujeme a své zážitky z rekonstrukce a ze života v našem novém (starém) domě dokonce sdílíme na našem rodinném Instagramu: nas.vysneny.domecek

A musím říct, že je to často sice vyčerpávající a občas mám problém udržet své nervy na uzdě, ale ten pocit, když vidíte své dítě vyrůstat, posouvat se a vyvíjet, a svou ženu spokojenou a alespoň trochu odpočatou, je nenahraditelný. (A i energie pro ten sex se tam pak najde.)

Nyní se dostáváme k jádru pudla (konečně). Víte, ono není ani nejhorší to, že v té době, kdy máte dítě, si své ženy nevážíte, jak byste měli. Pořád je to období, které jednou skončí.

Horší je to, že tento náš ochranářský přístup, když opravdu jsme v hloubi duše přesvědčeni, že žena opravdu patří k plotně a k dítěti a my do práce, má dlouhodobé následky. Setkávám se s tím dnes a denně. Muži jsou prostě muži a ženy jsou prostě ženy. A nemáme problém si to vzájemně stále předhazovat. I potom, co děti odrostou, a role matky už není jen o péči a výchově dětí, chodí i do práce, ale pořád ji vidíme jen u té plotny a úklidu. A tím vztah pomalu ale jistě hnije a hnije.. V konečném důsledku si už manželé nerozumí, hádají se, podvádí se, navzájem se znevažují, neváží si jeden druhého. Vztah prostě zevšední a cit se zcela vytratí. Čest výjimkám, kde to tak není.

A víte, čím to je?

Dle mého názoru zejména tím, že si (hlavně my muži) neuvědomujeme, že ta žena potřebuje péči, uznání a respekt stále. Stejně, jak to máme my muži. Ženy nejsou méněcenné nebo podřadné proto, že v určitou dobu života nevydělávají peníze. Ani nepatří jen za plotnu a k dítěti. Ve skutečnosti jsou mnohem silnější osobnosti, než my, a za tohle dám klidně obě ruce do ohně.

Víte, proč mají ženy malé sebevědomí? Ano, do určité míry díky svým rodičům. Když se na to podíváte blíže, tak zjistíte, že to byl často otec, který (nejen) svým ženským potomkům to sebevědomí „pochroumal“. Což je bohužel velmi skutečná a smutná realita.

No a to, co svým dětem vštípíme v mládí, v dospělosti jako když najdou. A u těch negativních skutečností to platí dvojnásob, protože je dokázáno, že negativní zážitky mají velmi silný negativní náboj, který je často těžké překonat a provází nás celý život.

Jak to končí? Podvodem, rozvodem, násilím nebo smrtí, a v neposlední řadě to můžeme velmi snadno předat na děti svých dětí. Ani si nedovolím říct, co z toho všeho je nejhorší.

Když už je pozdě, je zkrátka pozdě, a napravovat své chyby (zejména) ty závažné je velmi obtížné a často je třeba vyhledat i odbornou pomoc.

Nezapomeňte, že vše má 2 strany, a to vždy a za každých okolností. Ženy určitě nepatří jen za plotnu, k vysavači nebo k dítěti, a my muži bychom si jich nejen měli vážit za to, co pro nás dělají a uvědomit si, že to jsou ony, které to mají těžké, a ač se to nezdá, odpočinek a mentální detox taky potřebují. Stejně jako my. A řekl bych, že často mnohem více než my… Umožněme jim to.

Budu velmi rád, když mi v komentáři sdělíte svůj názor na toto téma či příběh, ať jste muž a nebo žena. Na druhou stranu, pokud vám má slova cuchají nervy, pak se také nebojte mi napsat. Zpětnou vazbu ocením.