Článek
To, že v životě přicházejí určité krize, je celkem jasné. A také to, že chlap dokáže být v některých fázích života pořádně nesnesitelný. Co když je to ale prostě přirozená součást našeho vývoje?
Už nějakou dobu čtu skvělou knihu o agresi od PhDr. Jana Svobody a ani mě nenapadlo, jak zajímavá témata v ní objevím.
Momentálně mě úplně vtáhla kapitola o osobnostní krizi muže, a tak jsem se rozhodl o ní napsat. Věřím totiž, že stejně jako mně může pomoci i mnoha dalším mužům, kteří mají pocit, že přelom třicítky je spíš stresující než naplňující, a hledají odpověď proč.
Krize jako součást mužova vývoje
I muž je jen člověk. Má různé znalosti, zkušenosti a genetickou výbavu. A v knize zazněl názor, že krize vždy zákonitě přijdou. A vlastně s tím názorem souhlasím.
Vždy, když si myslím, že už mám vše zvládnuté a život je fajn, přijde nečekaně rána. Stačí k tomu stres v práci, v rodině nebo jen pocit, že nestíhám. A bum, najednou jsem zase nesnesitelný, jako blesk z čistého nebe.
Krize údajně přicházejí proto, aby se muž mohl posunout dál. K tomu asi taky nemám výhrady. Ovšem to, že určité krize mají své načasování i jméno mě docela zaujalo. :)
Krize „Kristových let“
Největším překvapením pro mě bylo, že nejčastější krize muže přichází kolem třicítky, i když se to samozřejmě nedá přesně určit.
Podle doktora Svobody tehdy muž často není spokojen sám se sebou ani se svým životem, cítí potřebu změny, ale neví, kde začít. Může opustit to, co budoval, rozbít vztahy, zraňovat blízké a celkově být „nesnesitelný“. Časté jsou i sklony k závislostem (i k práci) a tendence pálit mosty ze dne na den.
Naštěstí v takovém stavu zatím nejsem. Je mi 31, ale cítím, že kdyby mé „stavy“ gradovaly, klidně bych se v tom scénáři mohl ocitnout.
Zkrátka hledám venku to, co musím změnit uvnitř sebe. A jsem rád, že jsem na tuto knihu narazil. Třicítka pro mě totiž byla velká změna, a pořád se s ní srovnávám. Co když je to ale opravdu jen vývojové období? Nový začátek?
Perlička
Právě v tomto věku se muži často posouvají na klíčové pracovní pozice, kde se vyžaduje tah na branku, dravost a tvrdé rozhodování bez emocí. Dává to smysl, ale co následky?
Čas popela
Pak nastává období, kdy se muž snaží napravit, co způsobil. Chce být rodině znovu užitečný. Jenže to už často partnerka nezvládne a vztah ukončí.
A ano, i já mám chvíle, kdy jsem nesnesitelný, prudký, kdy mě rozhodí každá maličkost, a pak mám tendenci všechno rychle „napravovat“. Nebylo by ale lepší předejít krizi rovnou a rozchodové scénáře prostě vynechat?
Vím, že nic nevím
Tohle není první důležitá informace z knihy, která mi změnila úhel pohledu. Když je něco správně vysvětlené a ukázané, často člověk ví, že je to prostě tak, a víc už nepotřebuje.
A to největší kouzlo? Kdybych si tuto kapitolu nepřečetl, možná bych byl postupně čím dál nesnesitelnější, děti i žena by se mi vyhýbali a já bych hledal chybu všude jinde než u sebe.
Teď ale věřím, že díky jinému úhlu pohledu si plnohodnotnou „krizi Kristových let“ a následné období možná ušetřím 🙂. Za čas napíšu, jestli to vyšlo!
Otázky na závěr
Co si o tom myslíte vy?
Měli nebo máte svou krizi Kristových let? Co vám vzala a co dala?
Podělte se dole v komentářích a inspirujte ostatní 🙂.
Zdroje:
Článek je inspirován knihou Agrese a agresivita v předškolním a mladším školním věku od PhDr. Jana Svobody, kterou tímto rozhodně doporučuji všem mužům, ženám, a hlavně rodičů.
