Článek
To běžné rčení „doba se změnila“ nejspíš všichni známe. Uběhlo necelých 60 let a změnilo se asi tak vše.
Specifika dnešní doby
- Vysoký tlak na výkon
- Vyšší platy, ale o dost vyšší náklady
- Vyšší nároky na jednotlivé členy společnosti
- Více nemocí, úrazů a méně fyzických trestů
- Doba dialogu a porozumění
- Často chybějící soudnost a zdravý rozum
- Špatné vzory, vyšší kriminalita
A mohl bych pokračovat dál. Každé ze zmíněného je však opravdu specifikum dnešní doby. Stále žijící generace určitě mohou potvrdit zmíněné rozdíly.
Kdo šetří metlu, pokazí dítě
Údajně běžné přísloví té doby. Bohužel ho nemohu potvrdit jinak než internetem. Asi není třeba příliš přemýšlet, o čem to je.
Specifika 70.–80. let
- Fyzické tresty byly zcela běžnou součástí výchovy (i ve školách)
- Dítě muselo za každou cenu poslouchat, a to bez diskuze a dialogu
- Méně komunikace o pocitech a potlačování emocí u kluků
- Mnohem větší samostatnost u dětí
- Menší možnosti (práce, vzdělání, volný čas)
- Nižší náklady i platy
- Přísný dohled ze strany úřadů
A opět bych mohl pokračovat dál.
Některé rozdíly daných období
Cíleně poukazuji na největší rozdíly, aby šel vidět ten kontrast s dnešní dobou.
Nyní k tématu: Jaká doba byla pro výchovu nejvhodnější? Jaké metody jsou správné? Mohou minulé metody fungovat i dnes?
Společenský tlak nepomáhá „zdravé výchově“
Když se podíváme na dnešní dobu, společenský tlak na každého z nás je větší a větší. Tento tlak jde ruku v ruce s rozvojem technologií a růstem populace.
Neříkám, že je to špatně, ale je dobré poukázat na to, že období přebytku má i řadu svých úskalí.
Největším je asi to, že máme tendenci více věřit lidem „u moci“, televizi, internetu či AI než svému zdravému rozumu.
Sám si tedy pokládám otázku, zda ve výchově našich dětí, zejména v náročných chvílích, nepomůže občas dostat na zadek, pár facek, nebo aby dítě prostě poznalo i určitý nekomfort. Aby pochopilo, že nemůže mít jen tak vše, co chce, aniž by pro to něco udělalo.
Ovšem ten přebytek je úplně všude kolem nás. V životě, v hmotných i nehmotných věcech a už je to určitý společenský trend, který doslova přetvořil celou společnost, její zdravý rozum i inteligenci.
A to je už samo o sobě důvod, proč metody vytvořené pro určitou dobu, kdy to tak nebylo, už prostě fungovat nemohou.
Nemohu říct, že jsem dítěti někdy na zadek nedal. Ale když jsem dal, velmi rychle jsem zjistil, že je to naprosto a zcela k ničemu, a opravdu mi nejvíce fungoval určitý dialog…
Ale co teda funguje a co ne? Pomůže vždy jen dialog?
Určitě NE!
Co takhle zdravý střed?
Možná se shodneme, že ani dnešní způsob výchovy nefunguje vždy. Kriminály by mohly vyprávět
Výchova 70.–80. let měla své stinné stránky. Například potlačené emoce, strach místo respektu, někdy i trauma. Ale měla i něco, co dnes často chybí: jasné hranice a odolnost vůči nepohodlí. A to je prostě fakt.
Dnešní výchova je citlivější a více respektuje dítě jako osobnost. Což je obrovský posun. Ale někdy sklouzává do přehnaného ochranářství, kdy děti nedostanou prostor selhat, nést důsledky, nebo se vypořádat s nudou a frustrací. A to je stejně špatné, jako kdybych dítě hlava nehlava seřezal.
Ideál? Vzít z minulosti jasnou strukturu a důslednost, z přítomnosti empatii a komunikaci. Výchova není buď/nebo. Je to prostě určitý mix, který se musí přizpůsobit době, ale i konkrétnímu dítěti.
Co myslíte? Mohlo by to fungovat? Zkoušíte to někdo? Podělte se v komentářích a pojďme diskutovat!
P.S. Zajímají Vás další podobné články?
