Článek
Pokud máte děti ve věku 3–5 let, věřím, že potvrdíte, že výchova našich dítek (zejména mužského pohlaví) začíná být v mnoha případech pořádná jízda, ale také výzva. Dítě stále nefunguje „podle našich představ“ a mnohdy máte pocit, že fungujete více vy podle těch jeho.
V tomto i předchozím období nám s tím poměrně zdárně pomáhá kniha Jana Svobody Agrese a agresivita v předškolním a mladším školním věku. Rád bych se o pár střípků z této knihy podělil, protože se nám již opakovaně potvrzují v realitě výchovy 3–4letého jedince. Věřím, že budou inspirací i pro vás.
3leté dítě neumí ovládat své emoce a začíná si uvědomovat svět. A taky to, že nefunguje podle jeho představ.
Agresivní výjevy našeho dítěte se nám po intenzivním třetím roce jeho života daří věřím poměrně zvládat.
Nejvíce nám pomohla myšlenka ze zmíněné knihy:
„V tomto období nastupuje tzv. období vzdoru, ve kterém je dítě často v opozici vůči snaze dospělých a není schopno jim vyhovět. Chápe, co si přejí a proč to chtějí, ale je paralyzováno svým vlastním jednáním. Tato disharmonie vede k jeho vzteku a projevům bezvýchodnosti, které jsou často označovány jako agrese. Dítě v tomto období NEUVĚDOMĚLE testuje pevnost limitů, jejich charakter, přístup a hranice těch, kteří je prosazují.“
Tohle se u nás projevovalo přesně tak, jak je zde napsáno. Hranice náš syn testuje opravdu důkladně a i ten projev agrese tam často byl. Nyní už to tak častý problém není, protože jsme postupně sami pochopili, že v daném odstavci není jen suchá teorie, ale skutečné vývojové období prakticky každého dítěte, kterým si prostě musí projít a my s ním. Důležité je přistupovat k němu s vědomím, že jde o nutnou vývojovou fázi a že dítě v tomto období své emoce ovládat samo mnohdy opravdu neumí.
Proč knize tak věříme? Protože máme děti dvě a ač má každé z nich jiný projev, vývojové fáze a výzvy v nich se nám již podruhé opakují.
To byl intenzivní třetí rok našeho staršího dítěte. Nyní nastupuje ten čtvrtý a tam to teprve začíná.
4leté dítě si neuvědomuje důsledky svého počínání a jen těžko rozlišuje skutečnost od fantazie.
Zatímco ve třech letech dítě neumí ovládat své emoce, ve čtyřech si k tomu navíc neuvědomuje důsledky svých počinů a často nerozpozná realitu od fantazie. Aneb jak nám v rodině začíná skutečné dobrodružství.
Jan Svoboda v knize zmiňuje, že ve věku 4–5 let je pro toto období typické tzv. „magické myšlení dítěte“:
„Žije okamžikem, nedokáže si uvědomovat důsledky svého počínání. Dokáže být velice aktivní, během dne odpočívá jen v řádu minut. Pokud je pasivní, jde o projev nejistoty a obav.“
Jak se to projevuje u nás? Odpolední spaní je už několik měsíců pasé. Každou minutu našeho společného času je třeba něco dělat: hledat poklady, kopat, stavět lego, trhat nebo stříhat trávu, bourat zeď nebo třeba vyrazit na dlouhý výlet, ze kterého ho pak musíme 3 kilometry ze 4 nést. Nejraději by taky sekal bez dozoru sekerou nebo sekačkou.
A to nejlepší: když je naštvaný a máme jet na nákup, je hrdě přesvědčen, že nás zcela nepotřebuje a prostě si to odřídí sám. A když je opravdu hodně naštvaný, „vyhrožuje“ nám, že zbourá celý dům, auto a kočku se psem k tomu.
Můžeme brát tyto „poučky“ šablonovitě na každé dítě a přesný časový úsek?
Rozhodně ne. Náš starší syn měl ve dvou letech projevy tříletého, ve třech projevy čtyřletého. Náš druhý syn naopak vypadá, že jde „přesně dle tabulek“, až na to, že na lezení si vždy musí najít svůj způsob bez ohledu na to, co nás učí fyzioterapeutka.
Důležitá je ale ta znalost, že dítě (stejně jako my) ve svém raném životě prochází poměrně jasně danou vývojovou fází. Když si tuto knihu pročtete (nebo pár mých článků), možná pochopíte, že tyto fáze na sebe poměrně přesně navazují a každá má jasně daný účel pro dítě v daném období. Jen není dobré počítat s tím, že když má dítě zhruba kolem tří let projít obdobím vzdoru, projde jím přesně ve třech letech. Někdy to bude o trochu dřív, někdy o trochu později, ale v drtivé většině případů přijde. A už jen znalost těchto vývojových fází vám s tím dokáže velmi pomoci. Stejně jako pomohla, pomáhá a bude pomáhat dál nám.
Co dítěti (i rodičům) může pomoci, když je dítě v tomto vývojovém stádiu?
Podle této metodiky jsou pro dítě v době, kdy se mu stírá rozdíl mezi snovou a bdělou realitou, velmi důležité usínací, probouzecí a ranní rituály. Tohle můžeme velmi potvrdit. Díky těmto rituálům se nám poměrně dobře podařilo našeho syna ukotvit v realitě a když je ukotvený, je s ním (i v těžkých situacích) mnohem lepší domluva.
Kromě toho je pro dítě také velmi důležité vysvětlovat mu situace na příkladech formou příběhů a číst kvalitní pohádky.
P.S. S agresí nám ještě pomohlo zcela zrušit telefon a animované pohádky. Každý den sledujeme maximálně jednu hranou pohádku. Rozdíl je velký asi tak jako nebe a dudy, doporučujeme. Začátek byl tvrdý, ale pak se to vrátilo i s úroky (v dobrém).
Jak se vývojová stádia projevují u vašich dětí? Patří do šablon, nebo mimo ně? Podělte se v komentáři. Pojďme diskutovat.
