Článek
Určitě to znáte: ráno vstanete, sotva se stihnete najíst a už musíte do práce. Pak přijdete domů, jste vyčerpaní a potřebujete si odpočinout. Ovšem seběhnou se k vám děti a vzhledem k tomu, že nemáte energii, tak je jen přesměrujete, ať si jdou hrát (v tom lepším případě bez křiku a emoce).
A takto to u mnoha lidí jde pět dnů v týdnu. Dny utíkají, týdny plynou a roky mizí v nedohlednu. Za pár let však začnete nejspíš řešit následky toho, že jste na své děti zkrátka neměli čas…
Což věřím, že mi zde řada ostřílených rodičů s dospělými dětmi potvrdí.
Výchova se nedá uspěchat a je chybou se o to snažit
Sám jsem velmi vytížený člověk, který pracuje pět, někdy i sedm dnů v týdnu. Někdy je to běžná osmihodinovka, jindy u toho sedím hodin dvanáct. Mám za sebou řadu těžkých období, ale poslední čtyři roky, od narození našeho prvního dítěte, těch situací bylo přespříliš. Na vlastní kůži jsem pocítil, jak se v mém životě a na dětech tohle přetížení a stres podepsaly. Pokud mělo naše dítě fáze agrese, tak to bylo přesně v období, kdy jsem neměl chuť, náladu ani energii se mu věnovat.
Práci jsem proto musel změnit. Nyní zpětně vidím, jak moc synovi čas se mnou chyběl, a jsem moc rád, že to přišlo teď ve čtyřech letech, a ne až v době, kdy odejde na vysokou, kdy už nic nezměním.
V knize pedagoga Ronalda G. Morrishe 12 klíčů k důsledné výchově jsem narazil na myšlenku, která mi mé úvahy potvrdila: „Dobrá výchova není možná bez velkého odhodlání.“
Výchova rodičům, a často zejména matkám, bere značnou část života a je naprosto přirozené, že někdy prostě není energie na to zvládnout každou situaci vzorově. O to ale ani nejde. Důležité je to nastavení v hlavě: pokud chci své děti dobře vychovat, musím tomu dát dostatečný čas, energii i pozornost. Proč?
To, jak děti vychováme nyní, se přímo projeví v tom, jaký život budou mít
Všude čteme, že děti jsou naše budoucnost. To všichni víme, ale málokdy, zejména v dlouhodobě přetíženém organismu, máme energii tuhle myšlenku přijmout a reagovat podle ní. I já s tím mám často problém. Rozdíl je však v tom, že když vím, že je špatně, když se dítěti nevěnuji, tak mu to, a také své ženě, vynahradím hned, jak to bude možné. Až si odpočinu, vyspím se, zasportuji – záleží, co zrovna potřebuji, ale vždy jim to vynahradím. Vyplatilo se mi to již nesčetněkrát.
Problém je v tom, že čím méně času a energie máme, tím častěji se pod tlakem uchylujeme k rychlým řešením. K těm zkratkám, které sice vyřeší situaci teď hned, ale z dlouhodobého hlediska nefungují:
- Dáme dítěti do ruky mobil nebo tablet při každé příležitosti, kdy prostě potřebujeme chvíli klidu.
- Reagujeme rychlými tresty nebo naopak úplatky v podobě odměn, abychom si poslušnost vynutili okamžitě.
- Těžší každodenní situace raději zlehčujeme nebo mávneme rukou, jen aby už byl klid.
To není výchova, to je jen hašení situace, když zrovna nemáme kapacitu. Bez pevného základu, naší důslednosti a hlavně společného času se děti v tomto rychlém světě snadno ztratí. A to je to poslední, co jako rodiče chceme.
Proto i když zrovna nemám energii, dělám maximum pro to, abych ji našel, mohl se svým dětem adekvátně věnovat a dobře je na život připravit. A to doporučuji všem.
Nyní jsem se podělil o svou zkušenost. Jak to máte v životě a s dětmi vy? Podělte se do komentáře a klidně pojďme diskutovat. :)
