Článek
Určitě to znáte. Položíte Googlu, ChatGPT nebo jiné umělé inteligenci zapeklitý dotaz a ona vám do dvou sekund naservíruje hotovou odpověď bez jakékoliv nutnosti přemýšlet.
Na to se zvykne zatraceně lehce. Proč by se člověk namáhal, když má všechno jako na talíři?
Jenže mozek bez tréninku a přirozené zátěže v čase ztrácí formu. Můžeme tomu říkat lenost nebo pohodlnost, ale z dlouhodobého hlediska z toho bude spíše hloupost a ztráta schopnosti samostatně a kriticky uvažovat.
V tom už dnes žije nejedna dospělá hlava. S touto mentální pohodlností pak přichází postupná ztráta zdravého rozumu a slepá víra v to, že AI „přece ví všechno“.
Čím chytřejší a schopnější tyto systémy jsou, tím větší část společnosti na nich bude parazitovat. Čím více na nich budeme závislí, tím méně budeme schopni fungovat sami za sebe.
A společnost, která odloží vlastní myšlení, přestává být životaschopná.
A co AI apokalypsa?
Ta sice dost možná přijde, protože technologičtí giganti hnaní vidinou historického průlomu a obřích zisků nepoleví v honu na nejdokonalější AI. Není totiž otázkou jestli, ale kdy. Ovšem umělá inteligence v té době dost možná nebude tak hloupá jako její tvůrci. Nebude nás muset ani vyhubit. Prostě si počká, až se ve vlastní pohodlnosti utopíme sami.
Aktuální AI revoluce nám bezpochyby pomůže vyřešit složité matematické rovnice, najde nové léky nebo vytvoří moc, kterou dnes nedokážeme plně pochopit. Možná nám jednou vyřeší i cestování vesmírem, časem nebo prostorem. Do té doby ale riskujeme, že s ní náš mozek zcela ztratí krok.
Je tahle změna nevyhnutelná?
Rozhodně ano. Celá věc zašla tak daleko, že už ji nejde zastavit. Jde ji jen regulovat, otevřeně o ní komunikovat a doufat, že světoví lídři zachovají zdravý rozum a nastaví směr tak, aby naše děti a společnost dokázali na to, co nevyhnutelně přijde, připravit.
Co pro to může udělat běžný člověk?
Především si uvědomit, že čím méně budeme sami přemýšlet, tím hůře na tom budeme. A co chci dělat já? Dále psát o tom, že AI je sice skvělý sluha, ale pořád jen nástroj.
A kromě toho mám ještě jeden cíl: chci jít studovat psychologii. Chci tu totiž za pár let pro naše děti být, až budou plné úzkostí a depresí z dnešní společnosti. Až budou narážet na prostředí, kde škola, zaměstnání i okolí jedou ve stylu „AI first“ namísto „Thinking first“.
Bohužel.
