Článek
Mnoho rodičů si jistě klade otázku: Proč se u jejich (zhruba tříletého) dítěte projevuje agrese, často navíc nepředvídatelným způsobem? I u nás přišel ten správný čas si tuto otázku začít klást, a proto se chci podělit o osobní zkušenost.
Jednou má syn spoustu energie a při hře začne bouchat maminku nebo bráchu. Jindy se dostane do hysterického záchvatu a začne nás kousat hlava nehlava.
Ačkoliv se tento trend v poslední době snižuje, byla období, kdy to bylo opravdu náročné pro všechny. Co jsme za tu dobu vypozorovali a jak s tím pracujeme?
Emoční rozpoložení tříletého dítěte z pohledu vývoje emocí
V mnoha publikacích se dočtete, že věk kolem tří let patří mezi období, kdy se u dítěte běžně vyvíjejí emoce. Dítě je neumí ovládat, neumí s nimi pracovat a potřebuje nasměrovat.
Na co si dát pozor?
Stejně jako jsem psal v minulých článcích, je důležité si nenamlouvat, že nám dítě dělá naschvály – nedělá, a je velká chyba to tak brát a dítě s tím konfrontovat.
To je z našeho pohledu rozhodně jeden z důvodů, proč k agresi (v jakékoliv podobě) dochází.
Osobnostní profil dítěte
Ač zatím přesný profil neznáme, je naprosto evidentní, že náš syn je velmi dynamická osobnost s obrovskou energií, kterou ne každý zvládá (v dobrém). Stejně jako má jeho otec.
Na co si dát pozor?
Určitě na to, aby se syn nenudil. Svoji energii (ve školce často utlačovanou) potřebuje dostat ven. Potřebuje něco dělat, chodit ven, mít dostatek aktivit, ale zase to nepřehánět.
Podpora otce a matky
V dalších publikacích se dočtete i to, že tři roky jsou věk, kdy dítě potřebuje vzor v otci. Jeho energii, autoritu, podporu a zájem. Je to prostě vývojový fakt.
Maminku dítě potřebuje jako pocit bezpečí, klidu a emočního zájmu. Sice chce tatínka, ale maminka má stále velmi důležitou pozici, i když se od dvou let dítěte dočasně změnila.
Ovšem když máte ještě druhé, mladší dítě, je tato podpora rozložená na oba syny velmi obtížná. Což se samozřejmě u dynamické osobnosti tříletého dítěte také projeví.
Na co si dát pozor?
Aby syn měl dostatek času s tátou a cítil, že jeho potřeba otce je naplněná. Zároveň je důležitá i emoční podpora a známé bezpečí od maminky. Pokud podporu obou rodičů nemá, je to u nás opravdu velký důvod k agresi, a proto bych toto téma dále rozvedl.
Agrese vs. podpora otce
Realitou je, že poslední půlrok jsem byl v práci extrémně přetížený (ne vždy svou vinou) s prakticky neohraničenou pracovní dobou. To vedlo k tomu, že jsem mnoho týdnů v kuse nemohl svému synovi dát dostatek času, energie, podpory ani aktivit. Což pro ženu se dvěma dětmi samozřejmě také nebylo snadné.
A právě toto období bylo z pohledu projevů agrese našeho syna absolutně nejhorší.
Situace vygradovala do podoby, kdy jsem se rozhodl v aktuální práci skončit (mimo jiné i proto), protože jsem na táborech roky pracoval s dětmi, které neměly dostatečnou podporu a čas od otce (z jakýchkoliv důvodů), a jejich projevy agrese byly mnohem extrémnější a často skončily v pozdějším věku v polepšovně, dětském domově nebo v rozpolcené rodinné kultuře.
Máte jen jednu šanci to napravit
Proč jsem toto rozhodnutí, s hypotékou a dvěma dětmi, udělal? Protože pokud tento věk dítěte nezvládneme správně, jsem si naprosto jistý, že mu tím zničíme život. Tím pádem i sobě. Rodiče, kteří si tímto extrémem prošli, jistě potvrdí, že jakákoliv pozdější intervence a snaha situaci řešit už nikdy nemůže být 100%, protože dítě už má své vžité a naučené mechanismy a mozek se podle nich vyvinul.
Takže i kdybych měl jít kopat silnice místo mého velmi dobře placeného místa, abychom se ženou svým dětem dali do života to nejlepší, tak prostě půjdu.
Aktuální svět projevy špatné výchovy bude jen gradovat
Proč je to důležité právě dnes? V tom všem, co se kolem nás děje – války, neřízený vzestup AI, enormní tlak na výkon, rostoucí nároky a náklady na běžný život?
Protože, ač si to lidé stále nepřipouští, už není za pět minut dvanáct, ale vydali jsme se jako společnost na cestu, z které není návratu, kde se posouvají hranice světa, možností, ale také výchovy. A pokud naše děti nebudou na budoucí společnost připravené, prostě je to semele.
Takže teď, nebo nikdy. A otcům s malými dětmi přeji, ať si tohle uvědomí stejně jako já. Ač máte pocit, že to zatím nic nezmění. Změní to naprosto vše.
Anketa
O svůj názor se můžete podělit do komentáře a jak je běžné. Pojďme diskutovat. :)
Využité zdroje:
Agrese a agresivita v předškolním a mladším školním věku, Jan Svoboda
