Článek
Z reakcí velké části diskutérů pod mým článkem o přijetí eura, paní Schillerové a jí navrhovaném referendu, jsem nabyl dojmu, že řada lidí asi nemá moc představu o současném světě a našem místě v něm. Rozhodl jsem se proto udělat menší osvětu.
Česká republika má 10,5 milionu obyvatel, což představuje „závratná“ 2% obyvatel EU, kterých je celkem 450 milionů. Počet obyvatel EU vypadá možná impozantně, ale představuje pouhých 5,5% obyvatel zeměkoule! Těch je už 8 miliard! Chceme-li vyjádřit globální „důležitost“ ČR, tak u nás na 0,053% rozlohy souše[1] žije 0,125% světové populace,[2] a naše ekonomika (HDP) tvoří 0,3% světové ekonomiky.[3] Podtrženo sečteno, jsme prostě malá země, která v globálním kontextu nic neznamená, a naše měna, kterou se platí pouze u nás, je na tom úplně stejně. Jsme jen kapka v moři, či spíše malá kocábka na širém moři. Dokud nepřijde bouře, můžeme se klidně pohupovat na vlnách a být v pohodě. Když ale bouře udeří, pak je lepší být na palubě nějaké velké lodi (euro) s lepším kapitánem, než je Michl.
Euro jako pojistka proti Czexitu[4]
Pokud si necháme korunu a zůstaneme v EU, nebude to rozhodně katastrofa. Pro podnikatele obchodující s EU tu budou problémy s nepředvídatelným kurzem. Pro běžného občana zůstane opruz s neustálým přeměňování peněz ve směnárně. Navíc je tu riziko spekulací. Pokud nějaký spekulant shodí kurz třeba o deset procent těsně před vaším odjezdem na dovolenou, asi vás to nepotěší, menšího živnostníka to může ale i zruinovat. A udělat spekulaci na takhle malou měnu není zase tak těžké.
Euro má ale ještě jednu netušenou přednost, je to vlastně skvělá pojistka proti eventuálnímu Czexitu (vystoupení ČR z EU). Představme si, že by Velká Británie přijala za Blaira Euro (uvažovalo se o tom), asi by těžko došlo k Brexitu. A z vlastní zkušenosti několikaměsíčního pobytu v Británii během loňského léta můžu potvrdit, že Brexit byla úplná katastrofa a dnes by referendum s přehledem vyhráli stoupenci setrvání v unii.[5]
Všichni ti lítí bojovníci proti euru, které údajně zničí naší suverenitu a ekonomiku, by nám měli jasně ukázat, jaké škody způsobilo euro třeba Rakušákům, Slovákům, Slovincům, Finům či Pobalťanům.
Představa, že v současném světě obstojí naše malá země se svojí pidiměnou jako nějaký samostatný hráč stojící mimo EU, je ve světle čísel v úvodní pasáži tohoto článku naprosto směšné a absurdní. To, že hlavním bojovníkem proti euru a EU a zároveň za naši národní, českou věc je člověk s japonským jménem i příjmením narozený v Tokiu, který má vstřícný vztah k Rusku - zemi, která nám ve své minulé inkarnaci (SSSR) způsobila asi největší problémy v novodobých dějinách - tuto směšnost a absurditu skvěle vystihuje.
Není to o tom, jestli v současném světě obstojí ČR, ale zda je toho vůbec schopná EU
Tento text by se dal zakončit happyendem. Říci: buďme rádi, že jsme v EU a NATO, rychle zaveďme euro a vše bude zalité sluncem. Jenže tak jednoduché to není. Jasně, členství v EU a NATO je základ. Otázkou ale zůstává, jestli se v současném světě je vůbec schopná prosadit EU se svou byrokracií, zkostnatělostí a důrazem na marginální věci (normy o okurkách atd.). Když k tomu připočteme vnitřní nejednotnost hraničící s rozhádaností, málo asertivní a navíc nejednoznačnou zahraniční politiku, složité a zdlouhavé vnitřní rozhodovací procesy, tak mě to zrovna optimismem nenaplňuje. Demografická data navíc tuto skepsi jen dál umocňují. To, že je Čína lidnatá (1,4 miliardy obyv.) a rychle ekonomicky roste, ví asi každý. Loni ji ale předstihla Indie v počtu obyvatel i rychlosti růstu ekonomiky. I další asijské země rychle rostou co do populace, tak ekonomických čísel. Malinká Bangladéš má už 170 milionů obyvatel, Pákistán dokonce 240 milionů, Indonésie 280 a třeba Vietnam 100 milionů. Ve světle těchto čísel je vlastně naše EU s 450 miliony obyvatel a pomalým růstem ekonomiky taky docela malá.
Namísto úvah o vystupování z EU a svalování viny za všechny své životní neúspěchy na Brusel, je potřeba aktivně participovat na reformování EU. Konkrétně debyrokratizaci, zjednodušení a zrychlení vnitřních rozhodovacích procesů, potřebuje EU jak sůl. A také jednoznačnou, jednotnou a odvážnou zahraniční politiku. Namísto dotací do zemědělství a přeměřování okurek, potřebujeme udělat z EU centrum špičkové vědy, výzkumu a technologií. Pokud to neuděláme, můžeme se snadno stát skanzenem, kam budou jezdit asijští turisté pro selfíčka. A o asijské turisty nouze rozhodně nebude.
Jaký je Váš názor na EU a naše členství v ní? Hlasujte v anketách úplně dole.
