Článek
České děti se prý ve škole moc biflují a ještě k tomu mají spoustu domácích úkolů. Prostě hrůza! V Polsku prý domácí úkoly zruší a mělo by se o tom uvažovat i u nás. Na toto téma se zde na Seznam médiu střetly dvě pravidelné autorky Kristyna K.[1] a Zuzana Růžičková[2] Celý problém má ale obecnější, širší kontext.
I biflování „kravin“ vás učí, jak se učit
Na ono strašné biflování se dá dívat ze dvou úhlů. Můžeme debatovat o smyslu nabiflovaných informací pro praktický život a ten je často vskutku nevelký. Na gymplu jsme se například učili zpaměti třeba kus Máchova Máje či latinsky části těla raka. Popravdě řečeno, Máj jsem od té doby nikdy nahlas nerecitoval a raka jsem viděl dvakrát v životě a spíše jsem si užíval setkání s tímto pozoruhodným vzácným živočichem, než abych si odříkával mandibula, maxily atd.
Druhý úhel pohledu je, že ať memorujete cokoliv, učíte se především, jak se učit, jak si něco zapamatovat a nejde přitom o vlastní obsah. V posilovně také nezvedáte činky z lásky k činkám, ale abyste měli svaly, zhubli, byli ve formě. Schopnost naučit se nějaké větší penzum dat je navíc pro spoustu oborů a profesí naprostou nutností. Třeba na jednu z lékařských fakult vezmou 600 studentů a během prvního roku 400 vyhodí. Proč? Protože se studenti zkrátka nezvládnou nabiflovat obrovské penzum učiva. A medicína je především o biflování. Stejně tak cizí jazyky a to zvláště ty staré či orientální. O drilování je třeba i hra na hudební nástroje. Zkrátka, kdo se na základní a střední škole nenaučí se učit a není schopen se něco nabiflovat, v prváku na medicíně či japanologii je už pozdě a asi si bude po dvou semestrech hledat jiný obor. My se pak můžeme dohadovat, proč je takový nedostatek lékařů a je jich tolik v (před)důchodovém věku.
Domácí úkoly učí disciplíně a organizaci času a práce
S úkoly je to podobné. To, že máte něco za úkol, vás nutí udělat si plán, rozvrhnout si činnosti, říci si, co potřebuji a obstarat si to. Navíc to rozvíjí vůli, schopnost sebekontroly a schopnost plánování. Prostě ideální průprava pro práci, život a také studium na VŠ, kde s výjimkou zkoušek a zápočtů nikdo studenty příliš nekontroluje.
Omezování memorování nás globálně znevýhodňuje
Pokud omezíme v Evropě biflování, globálně se strašně znevýhodníme. Zkoušeli jste se někdy naučit nějaké čínské znaky? Z vlastní zkušenosti můžu říci, že je to pěkná fuška. Klidně si to zkuste, alespoň pár. Na přečtení knížky jich přitom potřebujete znát tisíce. Čínské a japonské děti se je prostě naučit musí a začínají v první třídě! K tomu se učí ještě latinku a brzy i angličtinu, a ty japonské ještě dvě slabičné abecedy, které japonština kombinuje právě s čínskými znaky. Schopnost se něco memorovat, nabiflovat a vydržet šílený dril si prostě osvojují už v útlém dětství. Podobné je to i v Indii, která je trochu babylonem jazyků a písem. Děti se kromě svého mateřského učí automaticky i angličtinu a hindštinu, a tak hodně Indů ovládá tři jazyky, každý psaný jiným písmem. V Indii stejně jako na Dálném východě je navíc historická tradice memorování. Není pak divu, že na některých obtížných oborech prestižních amerických univerzit tvoří drtivou většinu studentů právě Indové a Číňané.
AI mění situaci, ale úplně opačně, než si asi myslíte
Jako vysokoškolák jsem zažil vzestup smartphonů a zrod Wikipedie. Hodně lidí tehdy říkalo, proč se učit data a fakta, když všechno najdu na mobilu ve Wiki a pak to nějak okecám. To se teď docela mění. AI jako třeba ChatGPT totiž všechno okecá za vás. Možná si říkáte, proč bychom teda měli vůbec něco znát, když AI udělá už vše za nás? Odpověď se jmenuje prompt. Jednoduše řečeno, je to otázka či příkaz, který umělé inteligenci dávám. Prostě pokud chci AI vytěžit, musím vědět, na co se zeptat a co po ní chtít. To znamená, že toho musíte hodně vědět, dobře něčemu rozumět a pak se můžete dobře zeptat a AI může udělat nějakou otravnou práci za vás. Ona právě schopnost položit tu správnou otázku je a byla klíčová pro vědu už dávno před AI a teď to bude platit dvojnásob. Přirozený blb zkrátka z umělé inteligence nic moc nevyrazí, protože vlastně ani neví, na co se zeptat.
Snižování náročnosti vzdělání se společnosti nevyplatí
Namísto úvah o rušení úkolů či omezení biflování by bylo namístě zahájit diskuzi o tom, jak zvýšit schopnost studentů logicky myslet a zlepšit schopnosti věcné argumentace v debatách. Spíše než memorování omezovat by bylo záhodno věnovat se tomu, jak se správně učit a jak efektivně pracovat s vlastní pamětí. Pokud budeme dále snižovat úroveň vzdělání a nároků na žáky a studenty, může se nám snadno stát, že nás totálně převálcují asijské země.
Nezapomeňte hlasovat v anketách dole.
[1] https://medium.seznam.cz/autor/kristyna-k-10481
[2] https://medium.seznam.cz/clanek/zuzana-ruzickova-domaci-ukoly-se-nerusi-neni-k-tomu-duvod-deti-mohou-byt-detmi-i-s-domacimi-ukoly-42993?timeline–pageItem=43155
