Článek
Zdá se, že starý svět založený na poválečných hranicích pomalu končí. Trump chce Grónsko, Panamský průplav, a dokonce i Kanadu. Putin se snaží obnovit Ruské impérium z časů gosudarů… Možná bychom se i my v ČR měli pohlédnout po nějakém (staro)novém území. Na rozdíl od dvou zmiňovaných macho-exotů bychom tak ani nemuseli činit proti vůli místních. Mohli bychom je snadno přesvědčit, že připojení k ČR a vytvoření Středoevropské federace je výhodné i pro ně. Konkrétně mám na mysli Vídeň a Bratislavu, nikoliv Rakousko a Slovensko.
Kdo trochu sleduje dění na Slovensku, asi chápe úvahu s Bratislavou. Liberální, bohatý region, kde jako v jediném kraji při posledních volbách drtivě zvítězilo Progresivné Slovensko. A popravdě řečeno, také jediný slovenský region, který ekonomicky a mentálně opravdu patří do EU. Zároveň je to místo, kam se stahují všichni ti méně schopní Slováci, kteří se nedokáží dostat do Prahy či dále na západ.
A ta Vídeň? Po posledních rakouských volbách je na tom vlastně úplně stejně jako Bratislava. V mapě volebních výsledků Vídeň září jako rudý ostrůvek - jediná spolková země, kde tradičně vyhráli rakouští Sociální demokraté, a zbytek státu je pak modro-tyrkysové moře Svobodných (FPÖ) a Lidovců (ÖVP). Až do nového roku se zdálo, že v se těch rakouských volbách vlastně nic tak strašného nestalo. Svobodní se jako vítězi obejdou, ostatní strany se spojí proti nim a staré demokratické pořádky zůstanou zachovány. Jenže jednaní zkrachovala, u Lidovců se navíc změnilo vedení (k horšímu) a ke kancléřskému postu má tak nakročeno šéf Svobodných Kickl. Tento korutanský kryptofašista s vytřeštěným pohledem má být podle analytiků nejextrémnějším kancléřem od třicátých let. Netřeba dodávat, že v liberální Vídni je oblíbený asi jako osina v zadku. Vláda protizápadního a proruského kancléře může být pro normálně smýšlející Rakušany, a zvláště Vídeňáky, naprostou pohromou, zvláště v kontextu vývoje na Slovensku a v Maďarsku. Radši nedomýšlet, co by se mohlo stát, kdyby padla Ukrajina…
Rakousko, které není členem NATO, je navíc z bezpečnostního hlediska slabá, neutrální země s armádou jen aby se neřeklo. Pro americké a britské tajné služby je země navíc natolik nedůvěryhodná, že s ní ani nesdílejí zpravodajské informace. Není divu, když si na svatbu bývalé ministryně zahraničí přijel zatančit sám Putin a Frau Kneissl se nakonec odstěhovala do Ruska. Nejen zachování liberálních pořádků, ale především bezpečnostní záruka od ČR, země pevně ukotvené v NATO a západních bezpečnostních strukturách, by měla být pro Vídeň klíčovým argumentem. Lepší být pod ČR součást západu než být v jakémsi nahnědlém, proruském pseudo Rakousku-Uhersku, které očividně připravují Orbán, Fico a Kickl.
Pro Bratislavu by tu byla ještě jedna neodolatelná nabídka. V případě přistoupení k této Středoevropské federaci by v Bratislavě postavil Metrostav konečně metro a v budoucnu by byla napojena na naši vznikající síť rychlovlaků. Pod vedením naprostých kašparů jako je Danko či Huliak se takových dopravních vymožeností nikdy nedočkají, maximálně tak přímé linky Aeroflotu do Moskvy třikrát denně. A taky by už nemuseli poslouchat příšerný paskvil v podobě nové verze slovenské hymny.
Jak by to celé mělo fungovat? Jednoduše, volná federace s rozsáhlou fiskální, kulturní a jazykovou autonomií a společnou zahraniční, bezpečnostní a měnovou politikou (euro). Prostě nikdo by na nikoho nedoplácel a nikdy by nikomu nic nenutil v kulturní či jazykové oblasti. Stát by byl čtyřjazyčný (čeština, němčina, slovenština a angličtina). Část federálních úřadů by byla ve Vídni, část v Praze a něco v Bratislavě. Federálním prezidentem by mohl být klidně Van der Bellen a nějaký post by se našel i pro Michala Šimečku.
Historické paralely by tu byly
Když jsme u té historie, je dobré na úvod říci, že asi tak třetina Vídeňáků bude mít alespoň částečně český původ, takže by to pro ně byl vlastně tak trochu návrat ke kořenům. Ani nemluvě o tom, že za Přemysla Otakara II. už byla většina Rakouska „naše“ - pravda, moc dlouho to nevydrželo… Ale zpět do nedávné historie. Situace, kdy naše země zůstala jako ostrov normální reality uprostřed diktátorských a autoritativních režimů už tady jednou byla, a to ve třicátých letech. V Polsku Piłsudski, v Maďarsku Horthy, v Rakousku nejdřív Dollfuss, pak anschluss, v Německu Hitler. Jediné Československo si zachovalo demokracii a stalo se dokonce útočištěm uprchlíků, a to i velmi prominentních. Československými občany byli ve třicátých letech chvíli i takoví velikáni jako Oskar Kokoska či Thomas Mann. Když člověk sleduje vývoj na Slovensku, Maďarsku a předvolební průzkumy v Německu, nějak se začíná bát, aby se historie neopakovala.
V historii proběhl ještě jeden zajímavý, byť neúspěšný pokus, který by mohl eventuální Středoevropské federaci posloužit jako inspirace pro další vývoj, a to snahy o vytvoření pozemního koridoru mezi Československem a meziválečnou Jugoslávií, který neúspěšně prosazovali někteří naši politici na Pařížské mírové konferenci. V případě úspěchu Středoevropské federace a zájmu Slovinska o vstup, bychom mohli tento plán oprášit a přičlenit i Slovinsko. Získali bychom tak krásnou zemi s nám možná nejbližší mentalitou a také přístup k moři.
Nezapomeňte hlasovat v anketě úplně dole.
Zdroje
Parlamentní volby na Slovensku 2023 - Výsledky
Parlamentní volby v Rakousku 2024 - Výsledky
Vídeňáci a české kořeny
Skvělé rozhovory o aktuální situaci na Slovensku
