Článek
Zleva - zprava
Pokud jste v posledním roce nežili v jeskyni, nebo na nějakém krásném internetem nepolíbeném ostrově v tichomoří… a v jeskyni na něm, pak slýcháte o umělé inteligenci prakticky každý den. Kde co je dnes generováno umělou inteligencí, všude možně se integruje do různých aplikací a systémů. Média o ní bez přestání píší, v televizi se o ní mluví a internet, který už ji ve velkém využívá, je jí zcela zaplaven.
Byl by omyl si myslet, že to všechno začalo, když společnost OpenAI loni v na podzim vypustila svůj první velký jazykový model ChatGPT. Na umělé inteligenci ze pracovalo už mnohem dřív, velké globální společnosti ji vyvíjely už dříve a používaly je například pro lepší výsledky vyhledávání na internetu, identifikaci nevhodného obsahu na sociálních sítích apod. Společnost OpenAI však poprvé zpřístupnila svoji aplikaci široké veřejnosti, která… se nestačila divit.
Najednou se začaly rojit všelijaké články o tom, co AI měla prohlásit, jak předpověděla zánik lidstva, nejrůznější osobnosti technologického světa před ní varovaly, vymýšlely se katastrofické scénáře.
Proč? Protože je to mnohem atraktivnější, než jen suchá informace o tom, že tu máme vynikající nástroj, který umí pracovat se slovy podobně jako člověk, protože se učila na velkém množství dat.
Hra se slovy
Už v na prvních lekcích informatiky na střední škole nás učili, že program dělá to, co mu řekneme, ale umí to zatraceně rychle. A přesně tohle současná AI je. Bude to znít nudně, ale je to jen další program, kterému se řekne, co má dělat a on to udělá… a zatraceně rychle. V tomto případě mu bylo řečeno, že má projít spoustu a spoustu textů na internetu a zkoumat, jak jdou slova po sobě. Uznejme, že oproti obvyklým programům a aplikacím, je tu jistý aspekt jakéhosi „učení“, na jehož základě tento model dokáže předvídat, jaká slova mají následovat.
Může se tedy zdát, že AI skládá básně, když ji o to požádáme, ale ve skutečnosti je jen naučená, co je to báseň, protože jich přečetla tisíce v různých jazycích. Pokud tedy napíšeme slovo „báseň“, AI ví, že báseň obsahuje krátké verše, že by se měly rýmovat, že rýmy dodržují metrum (rytmus). Vygeneruje tedy soubor slov s logickou a faktickou posloupností dodržující určitá pravidla. Zní to možná jednoduše, ale stále se jedná o nesmírně složitý proces, na němž pracují nejlepší mozky této planety.
No jo, říkáte si, ale AI umí i číst obrázky a pozná, co na nich je. To zvládne jen opravdová inteligence! Když si ale vezmete lidský mozek, jak ten se naučil rozpoznávat věci? Naučil se to od rodičů a učitelů, kteří mu řekli, jak se co jmenuje. A přesně takhle se to učí AI. Existují firmy, které se specializují na výuku AI. Najímají si stovky lidí, kteří nedělají nic jiného, než že prohlížejí obrázky a označují na nich různé předměty a osoby. AI si tato data ukládá a po nějaké době získá tak velkou databázi, že když mu zadáte určitý dotaz, dokáže na základě „naučených“ dat obrázek buď přečíst, nebo dokonce vygenerovat.
Ne jen člověk se učí chybami
Problém ale je, že abyste mohli AI něco naučit, musíte ji předhodit velké množství dat, které použijete jako učební materiál. Co je lepší pro výuku než bezedná studnice informací, ale i různého balastu, názorů, extrémů a extrémistů a spousty spousty nesmyslů… internet? Na tom všem se AI učí a získává informace. Odpovědi, které předkládá tazateli, jsou tudíž fráze naučené z internetu a nevyjadřují jakýkoliv názor, který by AI měla. Vyjadřuje jen to, čeho je internet plný. Když se jí tedy zeptáte, jestli lidstvo čeká zánik, není těžké odhadnout, jaká bude odpověď. Lidstvo je posedlé svým zánikem a za tu spoustu let, co internet existuje, lidé vymysleli nesčetné množství variant zániku lidstva. Jednou z nich je samozřejmě i zánik rukou technologicky vyspělé AI, která lidstvo zahubí, protože o něm smýšlí jako o iracionálním tvoru, jehož existence je zbytečná (viz Matrix, Terminátor, Já, robot, apod.).
AI ale z informací, které má „načtené“ z internetu, nerozezná pravdu od lži, a proto stále velmi často chybuje. Tudíž se na ni nelze spolehnout a ještě nějakou dobu to nebude možné.
Revoluce? Ano, svým způsobem je to malá revoluce v tom, jak používáme technologie. Do této chvíle jsme počítače využívali tak, že někdo dostal nápad, nechal vytvořit program či aplikaci, které dokázaly zrychlit lidskou práci, usnadnit opakující se a rutinní činnosti, a tím pádem zvládáme mnohem víc práce, zpracováváme mnohem více informací a jsme přesnější. Činí to naše životy jednodušší a jsme šťastnější. Není důvod se domnívat, že AI nějakým zásadním způsobem tento náš životní styl výrazně změní. Přesto nás možná čeká posun v tom, jakým způsobem budeme tyto technologie používat.
Vyhazov zatím nehrozí
Není bez zajímavosti, že prakticky od začátku, kdy se AI začala skloňovat ve všech pádech napříč médii a internetem, se mluvilo o tom, kdo kvůli ní přijde o práci. A to mluvíme o době, kdy na dotaz „Kdy se narodil Václav Havel“ odpověděla „Zelená“. Přesto se mi přítel advokát svěřil, že se začíná obávat o svoji práci, protože AI zvládne vytvořit judikát jako kterýkoliv koncipient, kterému to obvykle zadá a že práce advokáta v podstatě spočívá ve vyhledávání informací v zákonech.
Položme si otázku: Když přišla na svět kalkulačka, přišli matematici o práci? Když se masově rozšířily osobní počítače ve firmách, skončily účetní na chodníku? Nebo když se začalo platit platebními kartami, zkrachovaly tiskárny cenin? Nikoliv. Proto není nutné se obávat, že AI nahradí vaši práci, jakkoliv si myslíte, že je nahraditelná. Pokud ale budeme chytří, AI nám dokáže usnadnit život v práci, důsledkem čehož se budeme moci soustředit na věci, na které vlivem přehršle rutinních činností, není obvykle čas.
Přítele jsem uklidnil a řekl, že on i jeho rodina mohou být zatím v klidu. AI mu sice může pomoct vytvořit judikáty, ale náš soudní systém bude ještě dlouho potřebovat garanta z masa a kostí, který potvrdí, že výsledek je správný. On ale nebude muset sedět do dvou do rána u počítače, pročítat zápisy ze soudních jednání, policejních spisů a pitevních zpráv. AI mu všechny tyto texty předžvýká a vyplivne výcuc o dvou odstavcích, ve kterých se dozví vše, co potřebuje.
Budoucnost je teď
Již nyní se totiž můžeme dočkat zajímavých implementací AI v různých podnikových systémech. Já osobně se nezřídka dostávám do situace, kdy mě někdo v zaměstnání přizve do nějaké již probíhající konverzace, protože má dotyční pocit, že bych do ní mohl nějak přispět, nebo by její výsledek mohl být pro mě důležitý. Normálně bych musel pročítat někdy i týdny trvající psanou konverzaci mezi několika lidmi, kteří diskutují na nějaké téma s cílem dobrat se finálního rozhodnutí o dané otázce. Nyní mi stačí kliknout na jedno tlačítko a AI mi celou konverzaci shrne do několika vět, ve kterých vypíchne jen to důležité, zvýrazní všechna rozhodnutí, která se odsouhlasila a já už se tak mohu vyjadřovat jen k věcem, které jsou relevantní k mojí práci.
Uznávám, že z počátku mi tato funkcionalita spouštěla můj FOMO syndrom (z angl. Fear Of Missing Out - strach z toho, že něco prošvihnu, pozn. autora), ale po pár takových konverzacích, kdy jsem zjistil, že výcuc dává smysl a plně odpovídá tomu, co se v konverzaci skutečně řeklo, jsem mu začal důvěřovat a šetřit tím spoustu času.
Kam nás AI ještě posune, jaké aspekty našeho života bude ovlivňovat, je ve hvězdách. Pokud ale máte obavy z toho, že nás ovládne a udělá z nás tupé neuvažující loutky, zkuste na ni nazírat s nadhledem a potlačit svůj frankensteinovský komplex.
