Kam po mateřské aneb podpora porodnosti po česku

Česko, vláda, stát i lidé mají stále velký zájem na tom, aby se u nás rodilo dost dětí. Nemusíme tady dlouze rozvádět, proč je to pro společnost dobré, ačkoliv v poslední době, kdy se řeší především to, jak ufinancovat penzijní systém, se o budoucích dětech mluví spíše jako o těch, kdo nám zaplatí důchody. Pokud od tohoto prizmatu odhlédneme, stále je tu veskrze pozitivní přístup státu a zákonů, který umožňuje zůstat dlouho s dětmi, vyplácí matkám na mateřské relativně štědrou podporu v mateřství, nutí zaměstnavatele, aby jim po určitou dobu drželi pracovní pozici atd. Zajímá ale někoho, co se stane s matkou po mateřské?

Jako rodič dvou dětí si nemůžu stěžovat na přístup státu v průběhu mateřské. Problém ale nastává, když se chýlí ke konci. První bolehlav je umístění dítěte do školky. Zejména na venkově je to boj. V době inkluze musí být školka připravená přijmout i dítě s velmi specifickými potřebami, na které si může alokovat více než jedno místo za „zdravé“ dítě. Pokud se sejdou tři takové děti, pak se může stát, že školka takto přijde o 6 míst místo tří a musí tedy odmítnout tři děti, které by jinak na školku dosáhly. Zákon sice říká, že stát je povinen zajistit předškolní vzdělávání dětem od 3 let věku, v praxi ale školka děti musí odmítnout, protože na ně němá kapacity. Rodiče se v takovém případě mohou odvolat na krajský odbor školství, který obvykle zruší rozhodnutí mateřské školy, ta pak musí místo pro dítě najít. Mnoho rodičů to ale neví, přestože doložku o odvolání mají vždy uvedenou v rozhodnutí o nepřijetí dítěte do předškolního vzdělávání. Na vesnicích vyrůstají satelity, kam se stěhují mladé rodiny, ale školky už tak snadno nevznikají, protože na to obce záhadně nemají peníze. Ale to je trochu jiný příběh.

Po úspěšném umístění dítěte do školky se očekává, že se matka vrátí zpět do zaměstnání. Co by taky jiného dělala, že? Co když se ale do zaměstnání vrátit nemůže? Pokud to vztáhnu na svůj příklad, moje manželka se nemohla vrátit do zaměstnání, protože během šesti let, co byla se dvěma dětmi po sobě na mateřské, se nám změnila životní situace. Dostal jsem nabídku práce v jiné lokalitě a protože tam mám i část mé rodiny, tak jsem ji přijal a přestěhovali jsme se o cca 200 km dál. Manželka tedy logicky do svého původního zaměstnání nastoupit nemohla a bude si je hledat jinde. Proto se ihned po skončení mateřské nahlásila na úřad práce, jak jí ukládá morální povinnost a zažádala si o podporu v nezaměstnanosti.

Z informací na internetu jsme nabyli dojmu, že má manželka nárok na podporu ve výši 65% svého příjmu v zaměstnání. Informace z Úřadu práce nám ale vyrazila dech. Manželka bude dostávat pouze 0,15 násobek průměrné mzdy v ČR, což se v roce 2023 rovná 5 896,- Kč. Když jsem se na začátku článku zmiňoval o štědré podpoře v mateřství, není to tak málo, aby to rodinnému rozpočtu nepomohlo, ale ani tolik, aby si člověk mohl vyskakovat. Zkrátka něco za něco. Tehdy jsme byli rádi i za těch cca 11 000,- Kč měsíčně. Ale ve chvíli, kdy máte jedno dítě první třídě a druhé ve školce, máte pokrýt všechny poplatky, daně, hypotéku, energie a jídlo… zkrátka nechápu, jak si stát může myslet, že za tohle při dnešních cenách, inflaci a nenažraných obchodních řetězcích, kteří už neví, co by si za potraviny řekli, může běžná rodina vyžít?

Aby bylo jasno. Nikdo přece nečeká, že nás bude stát živit na mateřské a ještě i po ní. Ale manželka před mateřskou dlouhá léta pracovala, čili přispívala do důchodového systému a odváděla daně. Stát jí ale přiznal stejnou podporu jako člověku, který nikdy do zaměstnání nechodil, pak dostával stejnou podporu v mateřství, po mateřské se nahlásil na úřad práce, nadále nehodlá pracovat, a k tomu ještě bude stát vysávat o další dávky a příspěvky (na bydlení, na děti, apod.).

Díky této zkušenosti to na mě celé působí tak, že stát podporuje porodnost a přispívá matkám na mateřskou, aby mohly zůstat s dětmi co nejdéle a nemuseli jsem se uchylovat k cynickým konceptům á la Francie, kde matka po půl roce šoupne dítě chůvě a spěchá pracovat. Co se ale s matkou děje po mateřské, je mu úplně jedno. Jako kdyby říkal: „Mazej pracovat a neškemrej o podporu“. Jenomže je tu jedno velké ALE. Stát totiž nedělá rozdíly mezi ženami, které se do svého původního zaměstnání vrátit mohou, ale nechtějí a ukončí pracovní poměr dohodou případně výpovědí, a těmi, které by se sice do práce vrátit chtěly, zaměstnavatel by jim to i umožnil, ale životní situace jim to neumožňuje. Na jednu stranu je celkem pochopitelné, že chceme motivovat manželky, aby si co nejdříve našly práci, na tu druhou je ale jasné, že práce se nehledá týden ani měsíc. Aby byl člověk v práci spokojený a vydržel v ní, hledání je na měsíce. Pak konečně najdete tu vysněnou, podepíšete smlouvu, ale nastoupíte nejdříve of prvního dne následujícího měsíce a výplatu dostanete samozřejmě až za další měsíc. To je spousta času s naprosto mizerným příjmem.

Přitom by bohatě stačilo, aby stát bral zřetel na to, jakým způsobem, resp. z jakého důvodu se žena po mateřské nemůže vrátit do svého zaměstnání. Pokud je to její vlastního rozhodnutí, pak je nízký příspěvek v pořádku. Pokud se tam nemůže vrátit, protože jí to aktuální situace neumožňuje, měla by mít nárok na procento ze mzdy, kterou pobírala před tím, než nastoupila na mateřskou. Místo toho ale zákon argumentuje tím, že na mateřské dovolené nebyla žena účastníkem důchodového pojištění, tudíž na větší podporu nemá nárok. Jak má ale žena být účastníkem důchodového pojištění, když se doma stará o děti, už stát neříká.

Do očí bijící je i fakt, že zákon má kritéria pro uznání tzv. závažných důvodů, pro které žena (nebo kdokoliv jiný) podala výpověď v práci, to se však týká již zaměstnaných lidí, kteří reálně pracovali. Stát tak vlastně pokrytecky počítá mateřskou do odpracovaných let nutných po přiznání starobního důchodu, ale pro účely výpočtu výše podpory v nezaměstnanosti po mateřské se tváří, že žena nepracovala, neodváděla důchodové pojištění a tudíž… na ni kašle.

Zdroje: