Článek
Ve středu 25.října server iRozhlas.cz uvedl článek, v němž uvádí, že Izraelský velvyslanec při OSN Gilad Erdan vyzval Guterrese k okamžité rezignaci jako reakci za kritická slova vůči Izraeli. Ukazuje se zde, jak Izrael nelibě nese, když ho kdokoliv vidí jinak, než jako oběť blízkovýchodního konfliktu a jakékoliv jeho válečné kroky jinak než jako obranu před teroristickými útoky. O kořenech celého konfliktu a o tom, co Guterres nazval 56 let trvající „dusivou okupací Palestiny“ ale pochopitelně mluvit nechtějí. Guterres tak šlápl na pomyslné kuří oko, když nechce, aby se na konflikt nahlíželo jednostranně.
Kde se vzal Hamás?
Cílem tohoto článku není zabředávat do historie konfliktu mezi Izraelem a Palestinou. Nad čím by ale bylo dobré se pozastavit, je, kdo je vlastně Hamás a proč útočí na Izrael? Široká veřejnosti si zvykla jej vnímat jako teroristickou organizaci, která si vzala za cíl zničit vše neislámské na Blízkém východě. A protože Izraelci jsou židé, tak je chce všechny zničit. Nutno ale podotknout, že Hamás vznikl jako reakce na ztrátu identity a území Palestiny, o které přišla ve válkách v druhé polovině 20. století a které jim bylo přislíbeno OSN v rámci jejího Plánu na rozdělení Palestiny vyhlášeného v roce 1947. Co se teda stalo s arabským obyvatelstvem, které na těchto územích žilo? Část z nich odešla do exilu, část z nich zůstala v Gaze a na Západním břehu Jordánu jako občané druhé kategorie bez základní práv a svobod a zcela závislí na vůli Izraelského státu, který rozhodoval o dodávkách potravin a energie.
Tady by se hodil malý disclaimer: Ani ztráta území, národní identity, ani roky útlaku, zkrátka nic na světe neopravňuje nikoho vraždit nevinné obyvatele Izraele. Byl to odporný akt nechutného násilí na civilních obyvatelích a jako takový je naprosto neomluvitelný.
Kdo si hraje se sirkami, ten si spálí prsty
Pokud si to shrneme, stát Izrael vznikl na území, kde o něj nikdo nestál, protože na něm už jeden národ žil. Problém Palestinců po rozpadu Osmanské říše byl, že neměli ani konexe v západním rozvinutém světě, ani spoustu mecenášů, kteří by měli zájem na tom, aby zde vznikl mezinárodně uznávaný státní útvar s většinovým podílem arabského obyvatelstva. Tohle všechno židé měli, měli obrovskou diasporu, spoustu bohatých židovských továrníků a podnikatelů ve Velké Británii a USA, kterým se myšlenka samostatného židovského státu zamlouvala, a tak ji masivně podporovali. Potud v pořádku. Nakonec i na mezinárodní úrovni zde panovala shoda na tom, že by měl vzniknout samostatný židovský stát, aby tak židé konečně měli zase jednou svůj domov. Právě proto vznikl již zmíněný Plán na rozdělení Palestiny, aby se podařilo uhasit vznikající požár nenávisti mezi židy, kteří se do oblasti stále více stěhovali, a místními Araby žijícími zde po generace. Kamenem úrazu byl už ale jen fakt, že deklarujete státní útvar bez toho, abyste se o tom bavili s lidmi, kteří na tom území už žijí. Jak potom židé chtěli docílit vytvoření mírumilovného státu v místě, kde bylo od začátku jasné, že budou obklopeni národy, kteří s jeho vznikem nesouhlasí? Vyhlášením Izraelské samostatnosti v roce 1948 tak židé vytvořili sečnou ránu, do níž dodnes sypou sůl.
Proč Izrael potřebuje Hamás
Ke smůle Palestinců byla západem podporovaná Izraelská armáda velice efektivní v bojích proti okolním arabským zemím, které Izraeli dávaly otevřeně najevo, že vyhlášení samostatného státu na území Palestiny je facka do tváře všech Arabů. Plán rozdělení Palestiny jasně deklaroval, kde leží hranice mezi židovským a arabským obyvatelstvem. Izrael se však rozhodl tyto hranice ignorovat a svojí roztahovačnou politikou získávat další a další území, která mu nenáležela a jeho obyvatelstvo buď vyháněla do okolních států, nebo je zavírala do rezervací, kde Palestinci živořili. Léta trvající útlak, nedostatek potravin, léků, zdravotní péče a potlačování osobních práv a svobod, si chtě nechtě jednou muselo vyžádat svou daň v podobě radikalizace místního obyvatelstva. Toho se samozřejmě chytly i násilnické islámské organizace, které jen hledají záminku k tomu, aby si mohli jít zaválčit a zabít u toho co nejvíce lidí. Jednou z takových bylo i Muslimské bratrstvo z Egypta, které napomohlo k vytvoření současného ozbrojeného křídla Hamásu. Arogantní chování Izraele vůči Palestincům jim k tomu nahrálo na smeč.
Na druhou stranu stejně tak Hamás nyní nahrává na smeč Izreali a dává mu tím do rukou velmi silný mandát k otevřenému ozbrojenému konfliktu s Palestinci. Izrael nepotřebuje mír. Izrael potřebuje nepřítele, kvůli němuž může shazovat bomby na celou Gazu, zabíjet při tom civilní obyvatelstvo a pokusit se tak systematicky Palestince vyhladit. Pokud by se Izraeli přece jen podařilo zlikvidovat i posledního bojovníka Hamásu, lze předpokládat, že nasadí všechny nástroje k tomu, aby na obzoru vyvstal nový nepřítel, který ho bude ohrožovat.
Každá mince má dvě strany
Konflikt na Blízkém východě proto nelze vnímat černobíle, což ale masmédia a západní svět právě teď dělají. Izraelci jsou ti hodní, Palestinci jsou ti zlí. Generální tajemník OSN Guterres ale jako jediný měl odvahu vystoupit s kritikou vůči Izraeli za to, čeho se v minulosti dopouštěl a připustil tak, že izraelskou krev má na rukou v konečném důsledku i sám Izrael.
Autor vystudoval Blízkovýchodní studia na Západočeské univerzitě v Plzni
