Dezinformace a krávoviny, které hýbou světem

Dezinformace je taková lež, která zapadá do něčí propagandy, kterou se nás úmyslně snaží oklamat, aby dosáhl nepřátelských cílů.

Nemá smysl si tím ale kazit radost

Dezinformace a různé kraviny tu byly, jsou a dokud jsou lidi sociální bytosti, taky budou. Dezinformace jako nástroj k poražení nepřítele doporučovali a používali všichni velcí stratégové. Počínaje čínským mistrem Sunem, přes římské císaře až po nacisty a sověty. Nepochybně je vůči svým nepřátelům používají i demokratické státy, politici i mocní. Málo se ví, ale premiantem mezi rozvědkami byla třeba česká StB, která vytvářela falešné dokumenty a dezinformace, aby ovlivnila volby ve státech, kde na tom měli Sověti zájem.

Zdroje a příklady dezinformací

Trollí farma v Petrohradě. Putinův režim tam zprostředkovaně zaměstnává lidi, aby psali různé nesmysly poplatné zájmům právě Putinova režimu. Továrna na dezinfo fungovala nonstop 24 hodin denně. Platil ji pan Prigožin, dneska široce známý jako majitel Wagnerovy armády, která v počtu nějakých 20 000 žoldáků a vězňů zabíjí na Ukrajině. Ve videu na tuto trollí farmu upozornila odvážná novinářka Ludmila Savčuková, která tam 3 měsíce pracovala. Co musela šířit? Třeba, že Američani vytvořili novou počítačovou hru, kterou děti milují, a která propaguje otroctví. Akorát, že to byla blbost.

Dezinformace není prostá lež, není to jen chyba, omyl nebo nedodržený slib, názor, ani vyspinovaná nebo trochu přerámovaná zpráva anebo fáma. Je to lež, tedy fakticky chybné tvrzení, obraz nebo příběh, který navíc zapadá do širšího schématu nepřátelského nátlaku a mocenských ambicí. Sama Savčuková to označila za vymývání mozků. V tomto případě bylo cílem postavit lidi proti sobě.

Druhý příklad je, jak se šíří dezinformace u nás v Česku pomocí řetězových mailů. Česká televize udělala rozhovory se dvěma lidmi, kteří rozesílají nejvíce e-mailů. Pan Zdeněk a pan Milan se vesměs shodují v tom, že e-maily s dezinformacemi přeposílají kvůli tomu, že odpovídají jejich názoru a ověřují si pouze to, zda to ostatní vidí stejně.

Člověk vidí a slyší to, co chce

Říká se tomu motivované myšlení, které vychází z názoru, které si typicky udělá člověk podle emocí v tak zvaném savčím mozku. Člověk vidí a slyší to, co chce. Důležitá je věrnost skupinám, do kterých člověk patří. Člověk chce patřit do určitého tábora, protože bez své skupiny by nepřežil. Tohle chování velmi zajímalo vědce. Co zjistili? Nikoho nepřekvapí, že lidi znechutí politik, kterého nemají rádi, třeba protože je z jiného politického tábora. Zajímavé ale je, co se stane, když fanoušek vidí svého oblíbeného lídra, který říká nějaký nesmysl, třeba popírá věc, kterou řekl před tím. Jeho fanouškovi se vyplavují hormony uspokojení, jakmile si sám vymyslí důvody na jeho obhajobu, i když jsou tyto důvody úplné smyšlenky. Naše velké mozky z nás nutně nedělají lepší, neutrálnější a spravedlivější bytosti, ale spíš lepší advokáty schopné obhájit cokoliv, co si vzal za své savčí mozek. Výzkumem je navíc prokázáno, že lepší argumenty v diskusi jen zřídka vedou ke změně názoru a tábory naopak často dále utvrzují. Protože na internetu najdeme bezpočet materiálů, které potvrzují to, co už si myslíme, a v našich skupinách či bublinách se stále slaďujeme, dostáváme se tak do pasti, že si svůj názor stále utvrzujeme. Proto mohou lidé spadnout do pasti různých sekt a bizarních konspiračních teorií.

Obávaná bílá dodávka?

Třeba profesor Cialdini uvádí příklad starosty amerického města Baltimor, který šířil fámu, že muži v bílých dodávkách unášejí ženy a nutí je k prostituci nebo je rozřezají na orgány. Neměl pro to žádné důkazy, kromě toho, že facebook je toho plný. Ani se nezeptal své městské policie. Tato kravina není příklad dezinformace, ale fámy. Díky stádnímu chování se krávoviny uchytí lépe, jakmile zaplní sociální sítě, e-mailové schránky, internetová fóra nebo titulky na online serverech. A to díky tomu, že za správné považujeme věci, které pozorujeme u ostatních lidí.

Dezinformace šíří různé státy, politické strany a další mocenští aktéři. Ale proč? Státům a stranám jde obvykle o to, aby lidem vryla určitá slova a představy pevně do paměti. Proto taky pořád opakují stejná slova, například odstranění nacistů na Ukrajině, Fiala hází důchodce přes palubu. Cílem je vyvolat emoce a aby se to lidem zažralo do hlavy. Věc opakovaná do zblbnutí skutečně vede ke zblbnutí. Rétorika je součástí boje o moc. Úspěšná dezinformace nemusí nutně přesvědčit, ale přináší další dílek do skládanky. Nebo funguje jako kouřová clona a odláká pozornost od daleko důležitějších věcí. Nebo prostě poslouží k tomu, aby nás z kravin rozbolela hlava a ničemu jsme nevěřili.

Co může taková dezinformace způsobit?

Změní volby, třeba. Máme příklad - oficiálně potvrzený nezávislým soudem. Piráti totiž pravomocně vyhráli soud s poslancem Babišem. Ten před minulými volbami strašil lidi migrantama do chat. Vrchní soud v Praze začátkem března pravomocně rozhodl, že tato předvolební dezinformace neměla žádný rozumný základ a nařídil mu ji odstranit. Ačkoliv jsem ho hned poté veřejně ve sněmovně vyzval k omluvě, Babiš ležel v lavici, koukal do mobilu a neměl na to koule. Každopádně Česká republika má nového nejvýše postaveného pravomocně odsouzeného dezinformátora.

Jaká je motivace běžných lidí dezinformační kraviny šířit?

Většinou za to nejsou placení. Jenom pár pěšáků je placených totalitními státy nebo extrémistickými stranami. Velká většina šiřitelů to ale dělá z přesvědčení, protože to je jejich názor. Ať už v tom je strach, snaha získat uznání v kolektivu, rebelství nebo zveličená snaha poukázat na nespravedlnost, neexistuje žádný univerzální recept na to, jak si lidé dělají názory. Člověk je tvor společenský, který rád někam patří, snadno si ukládá živé obrazy do hlavy, baží po jednoduchých příbězích a výrazně se přizpůsobuje svému okolí. To sice během evoluce fungovalo skvěle, ale jsme kvůli tomu náchylní ke zneužití. Už se nám totiž ztrácí to podstatné, zda je ten živý obraz či příběh pravdivý nebo ne. Můžeme tak snadno investovat peníze do nesmyslu nebo svěřit moc někomu se špatnými záměry. Jde o jedno z mnoha našich evolučně vyvinutých slabých míst, které si musíme chránit. Žijeme v době přetlaku, stejně jako se chráníme proti špatnému jídlu, návykovým látkám, musíme se chránit i proti stádnosti a škodlivým dezinformacím.

Problém je samozřejmě v tom, že je leckdy těžké odlišit mezi zprávou, odhadem v situaci, kdy je pravda nejasná. Lidská společnost a společenské problémy jsou často nejasné, s množstvím aktérů s vlastními zájmy. Příkladem takových problémů je nejasný původ covidu, ovlivňování amerických voleb nebo odhad tajných služeb, jaké má Saddám Hussein zbraně hromadného ničení. Ověřování je drahé, nejisté a někdy nemožné. Novináři jsou tlačení k rychlosti a označení, že něco nevíme či to odhadujeme s nějakou pravděpodobností se v médiích moc nenosí, protože to nezapadá do potřebné zkratky, která prodává. Děje se i to, že teorie původně označované jako dezinformace, se stanou nejpravděpodobnějším vysvětlením. Proto je potřeba vyžadovat poctivost při používání tohoto slova, protože jinak by se to celé ještě víc zamlžilo.

Co s dezinformacemi může dělat každý z nás?

Pokud nám někdo blízký píše kraviny, tak se ho prostě můžeme jen zeptat odkud to má a jak si to ověřil. Nemá smysl si kvůli tomu kazit vztahy a blízkému člověku, který je v pasti negativity, nejlépe pomůžeme pozitivní alternativou, jak spolu hezky trávit čas.

Co s tím ale může udělat stát?

Můj názor je, že každá buňka, každá bytost a každá organizace, která žije, se musí umět bránit a platí to i pro českou zemi. A vláda s tím zatím moc neudělala. Dobrý začátek by byl na dezinformačních webech neplatit státní reklamu.

V současné době války na Ukrajině a snahy Putinovy propagandy bychom měli mít možnost zasáhnout proti šíření dezinformací nepřátelským státem nebo jinou entitou, která ohrožuje naši národní bezpečnost. Vzpomeňme, že dezinformace byly u klíčových milníků historie naší země. Před okupací v roce 1939 nacisti pracovali s dezinformací, že je Československo teroristický stát. V únoru 1948 využili komunisti dezinformaci, že se připravuje puč, k obsazení sekretariátu demokratické opozice. Svoboda slova má svoje limity a podle naší ústavy nemůže být použita ke zničení demokracie.

Na druhou stranu nesmíme jít ani do opačného extrému a dopustit umlčování jiných názorů. Dezinformace používané jako nástroj války či nepřátelského státu by podle mého názoru měly být odstraňovány pouze na základě rozhodnutí soudu v jasně definovaných případech. Jedině tak se obranyschopnost neobrátí proti našim základním hodnotám.