Pět principů dobrého jídla, díky kterým jsem zdravě zhubl

Léto se blíží ke konci, okurková sezóna končí a rád bych se podělil o jeden malý příběh, který je pro mě důležitý. Když jsem se stal před osmi lety šéfem pirátských poslanců, byla to nejen velká pracovní a stresová výzva. O to víc mě překvapilo, že už po pár měsících jsem viděl, jak mi začalo růst „poslanecké bříško“. A totéž se začalo dít u mých kolegů, kteří do té doby vypadali docela sportovně a štíhle.

Brzy jsem se mohl přesvědčit, že to nebylo jen věkem. A vyděsil jsem se, že kvůli kantýnám ve sněmovně bych brzo mohl nabrat výrazně víc, než je zdrávo. A mimojiné kupovat nové košile a kalhoty. Takže jsem si pořídil do práce váhu a začal jsem si zjišťovat, co s tím. Dobře si to pamatuju, protože se mi vybavují udivené obličeje některých lidí, když ve sněmovně poprvé uviděli váhu.

Celkově ale trvalo léta, než jsem si poskládal principy, jak k jídlu přistupovat a uvedl je do praxe. A rád bych se podělil o to, co fungovalo mně. Protože ono to totiž nakonec opravdu fungovalo. Ačkoliv některé věci můžou znít prostě, v praxi fungují, a to je hlavní. Je to výsledek několika let, kdy jsem sbíral know how, všechno sám zkoušel, tříbil a dlouhodobě udržel. Ne všem kolegům a kolegyním se to podařilo. Jeden náš bývalý ministr - nebudu ho pochopitelně jmenovat - s tím bojuje doteď. Protože na to občas přijde s přáteli řeč, říkal jsem si, že by bylo fajn jim poslat blog, kde tuto filozofii budou mít na jednom místě.

Mimochodem nakonec jsem dospěl k závěru, že cílem není jen hubnout. Abych měl větší šanci, že se vyhnu cukrovce, rakovině a jiným vážným nemocem. Ale být zdravý a najít zdravý vztah sám k sobě, který bude fungovat v životě, který žiju, aniž bych se fixoval na nějaké šílené poučky, měřil kalorie apod. A hlavně že nestačí si jenom některé věci zakázat, ale že důležitější je na to jít pozitivně; najít pozitivní náhradu, která to uvolněné místo zase zaplní.

Celý problém je v zásadě prostý. Když byli naši prapředci v jeskyni a obklopeni ledem a na krátkou dobu bylo léto a na stromech vyrostly sladké plody, tak se přežrali. Když na vyprahlé savaně ulovili po celodenním pronásledování kořist, tak se přežrali. Nemohli riskovat, že se jídlo zkazí a zásoby tuku byly výhoda na horší časy. Ti, kteří to tak neměli, ti se už bohužel nerozmnožili.

Ale dnešní svět nás vystavuje podnětům, které jsou nepřirozené, žijeme v době přemíry, obrovského nadbytku. Dnešní banány a jablka mají obsahují mnohokrát více živin než banány a jablka v době člověka v pravěku, tedy v té době, ve které lidský druh strávil 98 % veškerého času své existence. O tom, že neexistovaly ultrazpracované potraviny, ani nemluvě. Dnes ale nežijeme v době nedostatku, ale v době nadbytku všudypřítomných nepřirozených podnětů, ve kterých se potřebujeme zorientovat a před nimiž se potřebujeme chránit.

Takže skutečně zdravá cesta nás musí vrátit do kolejí, které jsou pro tělo přirozenější. Říkám tomu opičí filosofie. Základ je harmonie vyladěného těla, které se přizpůsobovalo stovky tisíc let, byť některé adaptace, jako schopnost zpracovávat mléko, jsou mladší. Pochopitelně bych mohl zmínit i zdravý spánek, chůzi a pohyb, ale tenhle článek bude hlavně o výživě.

Po letech zkoušení bych to shrnul do pěti principů, které pak podrobně rozeberu.

Pět principů dobrého jídla

Předně jsem musel přehodnotit, co je pro mě dobré jídlo. Je to v hlavě. Zdravé jídlo nepoznáme tak, že se nám na něj sbíhají chutě, ale že se PO NĚM cítíme dobře a živě. Dobré jídlo je tedy to, PO kterém se dobře cítím. Pak mi většinou též dlouhodobě prospívá. Tedy dobré jídlo není to, co mi okamžitě chutná, ale počkám 20 minut, až tělo navnímá přijaté živiny a zprávy o nasycení doputují do mozku.

Před tím, než se vůbec rozhodnu jíst, si představím pocit, jak mi bude potom, co spořádám celé jídlo. Zda mi bude příjemně, nebo těžko. Bude to dobré jídlo? To mi dá lepší vodítko k rozhodnutí, zda vůbec jíst, případně, jakou zvolit celkovou porci. Když váhám, zda si něco nedat, mi často stačí se jen napít čerstvé filtrované svěží vlažné vody čili ne vždy musíme jíst. Potom, co sním zdravé jídlo v přiměřené porci se cítím trochu hladový, ale po chvíli, jakmile se plně vyplaví hormony jídla, se začnu cítit sytě. Pokud se najím dosyta, začnu se pak často naopak cítit přejedený.

Takže co je ta finta? Když si ve výloze své oblíbené kavárny prohlížím výlohu s čokoládovými dezerty, představím si, jak bych se cítil při jeho trávení. Cítil bych se pak dobře? Bylo by to dobré jídlo? Většinou si dezert nedám. Dobrovolně.

Naproti tomu Zdravý talíř je to nejjednodušší možné doporučení, jak se stravovat. Vychází z doporučení lékařské fakulty Harvardovy univerzity, případně v českém jazyce Státního zdravotního ústavu 3. Žádné měření kalorií. Jednoduché zásady:

Jak bude vysvětleno dále, má to mnoho výhod. Máme pod kontrolou velikost porce a podíl živin, ale také můžeme začít jíst zeleninou, což pomáhá naší glykémii.

Jíst 800 gramů zeleniny a ovoce denně doporučují autoři knihy Stvořeni k pohybu. Do titulku jsem napsal schválně hlavně zeleninu, protože jinak bychom šli instinktivně po sladkém ovoci. Je to tak, naše babičky měly pravdu. Takže tři jídla denně, to vychází jedno jídlo = 200 gramů zeleniny. Neděste se, jakmile přestanete jíst méně cukru a začnete jíst více zeleniny, objevíte úplně nové chutě. Obzvlášť domácí dušená zelenina je požitek.

Kde to jde, snažím se zeleninu přidat. Snažím se nejdřív napít. Je to pozitivní filosofie. Bříško musíme něčím zaplnit a když tam bude voda a zelenina, ideálně skutečná, ne z umělého skleníku, pomůže to předejít chutím a neřestem.

Škoda, že se spousta restaurací odklonila od zeleniny. V restauraci v duchu nadávám na Pohlreicha, že zničil v českých restauracích „oblohu“, místo aby ji pozvedl do kultivované podoby. Kuchaři, nechte oblohu žít. Obloha není rakovina českého gastra, ale naopak je skvělou prevencí zánětu a rakoviny u české klientely restaurací.

Na co bych si dal pozor?

Ne vždy bude prakticky možné servírovat jídlo odděleně a oblíbené chlebíčky v Česku asi vygumovat nedokážeme. Ale jsou i zdravější alternativy. Mírně nezdravý hermelínový chlebíček tvoří bílé pečivo s gothajem a hermelínem, které má docela dost tuků a málo vlákniny. Lepší alternativou je zeleninová pomazánka na tvarohovém základu (z hrudkovitého tvarohu), na celozrnném krekru, ozdobená zeleninou a kouskem ovoce, se zeleninovým salátkem vedle.

Stačí se podívat na srovnání hermelínového chlebíčku oproti zdravému občerstvení:

Mimochodem toho, že dospělí Češi jedí málo zeleniny a ovoce, si všimla i světová organizace ekonomicky nejvyspělejších států světa OECD, která nízkou konzumaci zeleniny a ovoce dospělými spolu s vysokou spotřebou alkoholu zařadila mezi největší potížisty, které způsobují nejvíce zdravotních problémů, viz zdravotní profil za rok 2023.

Ano, ti známí vetřelci jsou všude. Gigantické množství cukru, másla, zpracovaných potravin, které lze shrnout pod názvem junk, junk food neboli odpad. Prostě se snažím vynechávat junkfood, tedy prázdné kalorie a potížisty jako sladké, uzené a přesolené výrobky.

Ano, není to stoprocentně, ani nemám takovou ambici. Rád si dám zmrzlinu, popkorn či šťavnatý burger, ale jde taky o četnost, velikost porce, kvalitu, způsob zpracování, další přílohy či čas podání. Často se vědomě snažím udělat pro sebe něco dobrého a dát si většinou dobré jídlo.

Pod vlivem kuchařů, kteří jedou na okamžitý efekt a netuší, co je dobré jídlo, se cukr dostal dokonce do některých chlebů (!) a máslem a tuky jídlo až přetéká. Přitom to je situace, která v dlouhém pravěku byla vyhrazena na pár skvělých dní v roce, kdy zrály třešně nebo kdy tlupa ulovila a opékala si tučného muflona.

Bohužel v denním životě moderní doby jsme vystaveni mnoha pokušením přemíry rafinovaných cukrů, tedy zjednodušeně lze říci, že cukr je vhodné razantně omezit tak, že ho odstraníme, kdykoliv není nezbytně potřeba.

Konkrétní příklady razantního omezení cukru:

Po určité době několika měsíců vám začnou být fabrikované cukry a všudypřítomná reklama na ně být protivné, protože vám začne být jasné, že se prodejci jen snaží vydělat na úkor vašeho zdraví. Že zneužívají pravěké instinkty, které dříve pomáhaly vytěžit sladkou potravu, ale dnes nás sabotují. Že z vás chtějí mít závisláky, kteří si budou chodit pro cukrovou a máselnou dávku.

Je pravda, že i cukr má v životě svoje místo, zejména v ovoci. Cukr jíme, pokud se připravujeme na okamžitou fyzickou námahu do 20 minut nebo pokud doplňujeme okamžitou energii během pár minut. Případně totéž v menší míře u mentální námahy. Jakmile sníme cukr, začne se vyplavovat z žaludku do krve a když do 20 minut začneme cvičit, tak se začne spalovat a inzulinová odezva je klidnější.

Pokud už cukr musíme, pak malý talířek ovoce po jídle, což je forma, kde je cukr přirozeně vázán s vlákninou. Výhodou zdravé spotřeby cukru je také menší negativní dopady na zuby (které si ale i tak musíme poctivě čistit).

To, co si původní lidé mohli dopřát jen z malého nevyšlechtěného ovoce si v moderní době dopřáváme opakovaně během dne v mnohem větších dávkách, na což není naše tělo stavěno a reaguje ukládáním energie do tuků. Naše tělo je statisíce let zvyklé ho takto trávit.

Zkuste si srovnat, jak vypadal banán (nejoblíbenější ovoce) v době našich pravěkých předků, jak vypadá banán dnes a jak vypadá jeho zpracovaná podoba v čokoládě 🙂. Předchůdce banánu musa balbisiana, který jedli naši předci, má výrazně menší plody a většinu z toho tvoří semena, tedy obsahoval výrazně méně cukru a více dalších živin a vlákniny (obrázek vlevo). Jeden kus dnešního banánu váží 90 gramů a obsahuje 85 kalorií, 17 gramů cukru a 2 gramy vlákniny (obrázek vpravo). Ještě šílenější věc, kterou jsem v dětství miloval, jsou banánky v čokoládě. Ty váží 45 gramů, obsahují 169 kalorií, 23 gramů cukru a 3 gramy vlákniny. Jsou tedy asi čtyřikrát kaloričtější než banán a ještě víckrát než jeho původní předchůdce, na kterého byli zvyklí naši pravěcí předci. Naše tělo vůbec nebylo zvyklé na takhle velkou nálož cukru. Šílené.

Počítejme s tím, že nám přísun cukru hodně zamává s cukru v krvi a inzulinem. A znovu začneme mít chutě, jakmile půjde hladina cukru v krvi (glykémie) zase dolů. Existuje několik triků, jak můžeme tuhle glykemickou špičku zklidnit, abychom ji neměli jako na horské dráze. Pro doplnění energie na pár hodin jsou lepší dlouhé sacharidy, jako jsou v rýži nebo jiné klasické příloze.

Pár příkladů junku, co se snažím nejíst:

Organizace nejvyspělejších států světa OECD uvádí, že špatná strava stojí v Česku za 13 000 úmrtími, což je rekordní a zbytečně velký počet.

Můj tajný trik, když dostanu chuť třeba na čokoládu? Dám si přímo kakaové boby, které mám doma pražené v sáčku nebo si udělám si teplé mléko s kakaem bez cukru, protože cukr již v mléku přirozeně obsažen jako laktóza. Uspokojím tak touhu po kakau, ale nevytvářím škodlivý návyk.

Pochopitelně pokud nemůžete jíst některé potraviny, třeba lepek či laktózu, jídelníček si upravte a najděte pozitivní výživu, která vám chutná a můžete to na ní postavit.

Jídlo je obřad, dobře podané jídlo je příležitost se spojit sám se sebou a s druhými. Příležitost poděkovat druhému, který pro nás jídlo s láskou připravil. Když doma vaříme, začínáme vždy tím, že se před jídlem chytíme za ruce a řekneme „Buďtež požehnány ruce, které tento pokrm připravily. Hlavně ty tvoje.“ To je jedno, že jsme to ukoukali z nějakého seriálu, ale pomáhá nám to soustředit se na společné jídlo jako vzácný moment spojení a vědomého jednání.

Jakmile to zklouzne k tomu, že jídlo bereme jen jako přikusování k počítači nebo u jídla koukáme do mobilu, tak je zle. Jednak přicházíme o jednu z velkých radostí života a jednak do stravování zanášíme škodlivý návyk, že potěšení získáváme z internetových povyražení, nikoliv z jídla jako zasloužené odměny po denní námaze. Jakmile jíme pomalu, získáme výhodu, že hormony si stihnou uvědomit, co se v břichu děje a dokážeme to zohlednit a spíše dosáhnout sytosti.

Pokud budeme parafrázovat slavného Aristotela, není umění se nacpat, ale najíst se ve správné míře, správného jídla, ve správném pořadí a správnou rychlostí. To je cesta ctnosti.

Nejlepší jídlo může být často to, které nesníme. Češi říkají jez do polosyta, pij do polopita. V nejlepším přestat. Japonci říkají hara hači bu. Můžeme si pomoci předvídáním, jak se budeme cítit po jídle, a ještě před jídlem si odhadnout, kolik vůbec zvládneme sníst a příborem si oddělit část porce, kterou necháme. Nebo kterou si ještě lépe necháme zabalit nebo dáme do lednice na zítřek. Nebudeme se přeci přejídat, abychom pak leželi na gauči nebo malátně bloumali.

Problémem našich babiček byl nedostatek v době války a po ní. To, co fungovalo skvěle u jejich babiček, však v dnešní době nadbytku už nefunguje. Naproti tomu naším dnešním problémem je naopak jak si v přeplněných supermarketech a restauracích dobře vybrat, nehromadit jídlo, které se zkazí a nepřejídat se.

Nejprve tedy k velikosti porce. První princip Zdravý talíř má jedno úžasné kouzlo, které je skryto už ve slově talíř. Vychází totiž z toho, že máme jeden talíř, kde máme celé jídlo najednou, celý jeden ze tří pokrmů dne (oběd, snídani, večeři). Takže na něj prostě už další jídlo nenarveme, i kdybychom chtěli. To nám pomáhá zvolit přiměřenou velikost porce, která se vejde na jeden talíř. Ostatně velikost talíře není náhodná.

Nejsem fanoušek ukusování a náhodného přidávání a nabírání. Protože se moc dobře znám a vím, že si pak naberu zbytečně moc, přecpu se nebo plýtvám. Pokud pokrm rozsekáme do různých chodů, jednohubek, chlebíčků, švédských stolů, krekrů apod., pro lidi je příliš náročné si namíchat zdravou alternativu, tedy hlavně trefit množství a tím celkovou kalorickou hodnotu a za druhé množství bílkovin a dalších živin. Takže prostě většina šáhne po tom, co nám velí primitivní instinkty a naše výchova, tedy bílé pečivo, uzeniny, chlebíčky.

Za druhé k času. Mám v kalendáři vždy čas na snídani, oběd a večeři. Ne vždy ho dodržím, protože se snažím improvizovat a přizpůsobovat aktuální situaci, ale pomáhá mi to na jídlo nezapomínat. Když se naopak přejím, třeba včera jsem byl na svatbě nebo jedu k prarodičům, tak další jídlo prostě vynechám a ono se to srovná.

Pokud jde o pořadí, moderní věda pádí mílovými kroky kupředu a úplně mě fascinuje. Před několika lety si začali lidé kontinuálně měřit hladinu cukru v krvi (glykémii) a zjistili pozoruhodné věci. Francouzská vědkyně a influencerka Jessie Inchauspé, která má na Instagramu přes 4 miliony sledujících a v češtině vyšla její kniha Pravda o cukru. Říká, že když si dám nejprve mango, potom rýži a pak salátek s rajčaty a krevetami, mám výrazně prudčí nárůst cukru v krvi, než když totéž sním v opačném pořadí. Inchauspé tedy radí, abychom na začátku jedli vždy salátek, potom si dali bílkoviny a tuky, a teprve naposledy sacharidy, tj. přílohu a ovoce nakonec. Pochopitelně to tak nemusí být u všech, ale pro většinu to platí.

Ani to není překvapení pro Čecha. Polévka je grunt a to nejlepší nakonec. Pokud jídlo jíme dohromady, výsledek je někde mezi. Výhodou tohoto přístupu je, že se budeme cítit vyrovnanější a budeme moci soustředěně pracovat i po jídle, nepadne na nás únava a nezačne nás honit mlsná.

Nakonec jedna praktická poznámka: Jak se v supermarketu zorientovat v nadbytku možností, když nás výběr paralyzuje? Nakupuji hlavně potraviny, které jsou zdravé a současně jsou pokud možno v akci a jsou sezónní, mírně upřednostňuji místní (viz dále), a přemýšlím jako asi každý, co budu vařit. Je zábavné hledat výrobky, které to všechno splňují a mám jistotu, že jich zas tolik nebude a že to neskončí paralýzou.

Čtvrtým principem je neuvádět se v pokušení a naopak dát do popředí zdravější jídlo, kdekoliv to jde. Naše lednice, police v kuchyni, ale i veřejné prostory jsou plné útoků na naše slabá místa, tedy slabost pro junk. Třeba jako je donut s tučnou vrstvou čokolády, vrcholová podoba junkfoodu a škodlivých zpracovaných potravin, který nám dělá pokušení vedle trafiky ve sněmovně. Přitom krám vedle je zrovna zavřený. Akorát vyčerpávají vzácnou zásobárnu naší vůle. Ani tuk není nepřítel, ale v rozumném množství a zdravé podobě.

Zdraví škodlivé výrobky, pokud se vůbec podávají, by měly být ideálně v nějakém odděleném koutku (neviditelné pro lidi okolo), aby nás neuváděly v pokušení a aby o ně nemusel člověk při poradě v práci, na rautu, doma, v supermarketu ani zavadit. Například v Albertu ve Vinohradské tržnici v Praze jsou slazené nápoje v odděleném koutě, takže zákazník kolem nich vůbec nemusí procházet. Skvělé, tleskám.

Tento princip můžeme použít i u rychlého občerstvení na setkání, poradě apod. Místo misky cukrovinek připravíme ingredience podle zdravého talíře a umístíme je do uzavřené dózy mimo místo zorné pole účastníků jednání. Jídlo tak bude mimo pozornost, koukat se na něj bude jen ten, kdo si tam dojde, a vezme si ho jen ten, kdo potřebuje.

Tím docházíme k obecnějšímu principu: To nejlepší, co můžeme udělat se škodlivými potravinami (junkem), je zbavit se jich, tedy prostě jít a vyhodit je z naší kuchyně do popelnice a už s nimi nevařit a nekupovat je. Takto jsem to udělal u sebe doma. Fakt. A fungovalo to skvěle, protože se už nedá vrátit zpátky.

Pokud to není možné, aspoň junk schovám, aby nebyl vidět a byl těžko dostupný. Většinu věcí jsem vyhodil, pár lahví alkoholu jsem schoval do těžko přístupné police. Pokud není potravina vidět, sníží se ochota ji využívat. Naopak do zorného pole v kuchyni dám zdravé potraviny a věci, co chci jíst víc, třeba ovesné vločky k snídani.

Jsme jako Odyseus, který se dobrovolně připoutal ke stěžni, aby nepodlehl vábení sirén.

Skvělí ekonomové Richard H. Thaler a Cass R. Sunstein napsali knihu Nudge (Postrčení), aneb jak postrčit lidi k lepšímu rozhodování o zdraví, majetku a štěstí. Tato kniha odhaluje zajímavý fenomén zvaný architektura výběru. Autoři ukazují, jak lze promyšleným uspořádáním možností ovlivňovat lidské rozhodování, aniž by se omezovala svobodná volba.

Představte si školní jídelnu, kde na nejvýhodnějších místech najdete mísy se zeleninou, zatímco méně zdravé pochoutky jsou hůře dostupné. Nebo obchod, kde v úrovni očí narazíte spíše na celozrnné potraviny než na sladkosti. Není to náhoda - je to cílené jemné postrčení k lepší volbě.

Lidé mají tendenci volit výchozí variantu a jít cestou nejmenšího odporu. Proto promyšlené nastavení výchozích možností může mít překvapivě velký dopad na naše chování, aniž bychom si zakazovaly alternativy.

Hluboce věřím, že člověk by se měl opřít o to, co je v jeho podmínkách snadno a přirozeně dostupné. Opírat se třeba o dodávky místních zemědělců a volit potraviny podle toho, jaká je zrovna sezóna.

Není nad to vyrazit v dubnu na medvědí česnek, dát si v květnu zralé jahody a při ochlazení na podzim houbovou smaženici nebo dýňovou polévku. Vždyť to přeci všichni známe, ale kolik z nás si opravdu udržuje pevné spojení s časem a rytmem přírody? Navíc je skvělé se mít celý rok na co těšit. V našem životě se střídají roční období a to se přirozeně promítá do jídla, do naší váhy, světelné expozice i váhy.

U některých druhů potravin zvažuju vhodnost bio kvality, kde to má přidanou hodnotu pro zdraví a nevede to k takovému zdražení jídla. Smysl to většinou nemá tam, kde se potravina oloupe, ale naopak to může mít smysl u potravin jako je maso či zelenina konzumovaná se svou povrchovou částí. Moc ale bio potraviny po pravdě nekupuju, protože jsou dražší a někdy méně ekologické.

Současně bychom neměli zapomínat na to, že jídlo by mělo být udržitelné. Zemědělství má zásadní vliv na vypouštění oxidu uhličitého do atmosféry a tudíž přispívá k oteplování krajiny a vymírání druhové pestrosti. Proto je na místě upřednostnit více rostlinné stravy, jak doporučuje Světový fond na ochranu přírody ve studii. Tato doporučení jsou ve zkratce:

Jak si ovšem poradit, aby bylo takové jídlo současně výživné? Součástí luštěninového jídla nebo dalším pokrmem během dne by měly být i obiloviny, protože proteiny v luštěninách a obilovinách se párují, tedy pouze společně poskytují plné spektrum esenciálních aminokyselin potřebných pro růst svalů. Příklady oblíbeného párování v různých kulturách: dhal s rýží v Indii, fazole s kukuřičnou tortillou v Mexiku, tofu s rýží v Asii a burákové máslo s chlebem v USA a Austrálii. Opět místní moudrost a tradice udržovaná věky.

V Česku by připadala v úvahu třeba čočková polévka (doplněná případně opečenými knedlíčky ze sojové směsi) nebo hrachová kaše, vždy s žitno-pšeničným chlebem se semínky. V této kombinaci lze dosáhnout skoro dokonalého zastoupení aminokyselin,  které je nejlepší pro lidské tělo. Pokud ale nejste silový sportovec a jíte rozumně, nemusíte se nedostatku bílkovin moc obávat. Přiznávám se, že sám se k luštěninám, navíc dobře upraveným, nedostanu tolik, jak by bych si přál.

Pokud doplňuju do jídelníčku protein navíc, což je spíše méně často, hlavně když cvičím s těžšími váhami, používám syrovátkový protein bez cukru a umělých sladidel, a doplňuji případně malé množství na dochucení, co zrovna doma najdu (vanilku, skořici, lžíci arašídového másla, kakao bez cukru). Díky tomu, že jde o stravu po cvičení, lze doplnit i cukr. S ochucenými proteiny se sladidly, které jsem používal dříve, se to vůbec nedá srovnat, ty bych dneska už nesnědl.

Mimochodem, syrovátka je vedlejší produkt zpracování sýra a tvarohu, takže jinak by ji průmysl musel vylít, takže emise navíc nejsou nijak dramatické. Skleníkové plyny na produkci kilogramu proteinu u živočišných proteinů jako maso a vejce obecně 5krát až 20krát vyšší než u rostlinných proteinů (luštěniny, čočková polévka s chlebem, sojové výrobky, superpotraviny jako chlorella) a výrazně vyšší než u syrovátky.

Tak tohle byla moje cesta. Na jejím konci se mi zatím daří držet normální váhu a celkem dobré zdraví, aniž bych musel moc cvičit. Neříkám, že je všechno vždycky ideální, protože politika je hodně stresující oblast a stres má dopad na naše zdraví. Stačí mi 80/20.

Pro jednoduchost to ještě stručně shrnu:

Každý máme svoji cestu a třeba vás něco inspiruje. My Češi zdaleka nejsme jen národem nutely na rohlíku, piva a chlebíčků, protože naše země nám dává daleko větší potenciál a je jen na nás, jaký se rozhodneme žít život v podmínkách, které tu máme.

Podobně jako u spoření, láskyplných vztahů, mistrném zvládnutí nějaké činnosti a všeho s dlouhodobou hodnotou, zdraví se buduje tím, že léta poctivě střádáme úložky na svůj účet zdraví v podobě prospěšných jídel.

Úspěch spočívá v tom jít rok za rokem, krok za krokem správným směrem. Moc nevěřím na náročné a překotné změny, když je mnohem jednodušší začít v malém a když se to osvědčí, pomalu přidávat. Sice to déle trvá, ale garantuji vám, že to vydrží.

Zdravotní profil ČR 2023 https://www.oecd-ilibrary.org/social-issues-migration-health/cesko-zdravotni-profil-zeme-2023_c0c44f04-cs

Zdravý talíř Harvard https://nutritionsource.hsph.harvard.edu/healthy-eating-plate/

Harvard Medical School Fighting Inflammation

Stvořeni k pohybu. Kelly Starrett. Buďte zdraví a fit, i když celé dny sedíte. Jan Melvil Publishing.

Příběh lidského těla. Evolue, zdraví a nemoci. Daniel E. Liebermann.

Pravda o cukru: Jak krevní cukr ovlivňuje kvalitu našeho života; Jessie Inchauspé

Whole 30 diet https://whole30.com/original-program-rules/

Nudge (Šťouch): jak postrčit lidi k lepšímu rozhodování o zdraví, majetku a štěstí; Thaler Richard H., Sunstein Cass R.

WWF: Zdravý talíř, zdravá planeta: Doporučený model pro zdravé stravování.