Jak mít za pět let svižný stát jako Estonci

Zpřístupníme služby a doklady v mobilu

Zajímavé je, že třeba v oblasti elektronických dokladů je nejpokročilejším státem na světě Ukrajina. Díky podpoře ze Západu dokázali Ukrajinci nasadit digitální identitu, kterou má každý člověk ve svém mobilním telefonu. Je to podobné jako byly covidpasy nebo tramvajenka v mobilu fungující přes QR kód. Estonci teď přibírají aplikaci z Ukrajiny. Je šílené, že k rychlé digitalizaci donutila Evropany až válka, ale je to tak.

Také Češi se mohou těšit na doklady v mobilu. Můj předseda a vicepremiér Ivan Bartoš chce e-doklady spustit ještě v tomto roce. Stejně tak bude mít stát novou aplikaci do mobilu, tu Estonci ještě také nemají, a  přibudou tam nové služby. Na Vánoce a Nový rok se tedy můžeme těšit.

Rozhodujícím kritériem pro zhodnocení úspěšnosti digitalizace bude počet aktivních uživatelů a kolik jim digitalizace ušetří času. V Estonsku dnes používá e-government pravidelně přes 60 procent lidí.

Buďme ale nohama na zemi. Estonci začali budovat e-government v devadesátých letech. Rozhodně to nebylo za den. Klíčová platforma na systému X-Road, která zajišťuje oběh dat mezi různými registry, byla vyvíjena v letech 1997 až 2001 - tedy čtyři roky. Spravuje ji agentura RIA pod ministerstvem hospodářství. Fungování je výrazně jednodušší, než je systém sběrnice služeb navržený pro Českou republiku. Chválím.

Zjednodušme přihlašování do online služeb

V Česku jsme se podobně jako Němci v roce 2009 vydali cestou toho, že budeme potlačovat jednoznačná čísla pro člověka. Tedy, že bude utlumeno používání rodného čísla. V praxi to znamená, že pokud by nedejbože hackeři napadli třeba nemocnici a získali data o pacientech, nebudou schopni zjistit, který údaj se týká kterého pacienta. Těch příkladů je více. Celá otázka rodných čísel je tedy o tom, zda jsme pro případ úniku dat ochotni podstoupit riziko, že budou data propojitelná s konkrétními lidmi. V Estonsku jdou cestou, že jednoznačné číslo je veřejné, že je to zkrátka jméno člověka v číselné podobě, díky kterému lze rozlišit Jana Nováka narozeného ve stejný den od jeho jmenovců. Výrazně větší pozor si dávají na systémy, kde jsou biometrická data jako otisky prstů, a tam je identifikační číslo odděleně. Estonci jsou ale celkem sebevědomí v tom, že všechny své systémy mají dobře zabezpečeny, aby žádná data neunikla. Jenže…

Bohužel v Česku to mysleli dobře, ale dopadlo to jako vždycky. Ačkoliv vypuštění jednoznačných identifikačních čísel bylo schváleno už v roce 2009, místo toho, aby banky, telefonní operátoři a další firmy promítly za 14 let změny do svých systémů nebo sdělily své výhrady Ministerstvu vnitra, které to má na starosti, počkaly několik měsíců, než to začne platit. A pak, za pomoci spřátelených novinářů, spustily velkou mediální kampaň, že to bude moc drahé. Pomáhají i  Babišovci, kteří pro tento zákon v jeho poslední podobě hlasovali.

Můj osobní názor je, že bychom měli převzít estonské řešení, protože je přiměřeně jednoduché, dá nám celoevropsky použitelné základy, na kterých pak může postavit aplikaci libovolný dodavatel. Pro dospělé kteří mají občanku, je rodné číslo zcela zbytečné, protože už mají číslo občanky. Pokud zavedeme číslo občanky jako stálé, jde ho používat do všech dalších systémů. Pokud dokážeme nové systémy soutěžit mezi dodavateli v celé Evropě, lze očekávat i výrazný tlak na nižší ceny.

Mějme experty doma, aby stát nebyl v područí dodavatelů

V Estonsku má každý resort svůj IT house, například pod ministerstvem spravedlnosti funguje agentura RIK, která má 250 zaměstnanců a stará se o 80 rejstříků justice a evidenci vlastníků nemovitostí. Nejdůležitější je ovšem agentura RIA pod ministerstvem hospodářství, která spravuje systém X-Road, tedy sběrnici pro oběh dokumentů, a stará se o kybernetickou bezpečnost.

Naproti tomu Česko nemělo žádné it house, kde by seděli profesionálové. Pro oblast digitalizace teprve v dubnu začala fungovat agentura pro digitalizaci DIA, kterou prosadil vicepremiér Ivan Bartoš. Ta má mít 200 zaměstnanců, tedy méně než má v Estonsku agentura pro správu justičních rejstříků. A to přesto, že je na digitalizaci ve všech oblastech stále málo lidí, takže nemůžeme očekávat žádné překotné tempo, tak je založení digitalizační agentury jednoznačně správný krok.

Hlavní výzvou, kterou jsme pro další desetiletí přijali, je vymanit náš stát a naše ministerstva ze závislosti na dodavatelích. Této závislosti se říká vendor lock-in a spočívá v tom, že se dodavatel zaháčkuje na jednom ministerstvu, stane se zde dvorním dodavatelem pro všechny služby v oblasti informatiky, a s každou drobností se musí posílat drahá objednávka, protože ministerstvo nemá vlastní experty.

Do očí bijícím příkladem je závislost Ministerstva spravedlnosti na společnosti CCA, která je navíc trestně stíhaná za legalizaci výnosů z trestné činnosti. Dále závislost MPSV na společnosti OK System nebo zemědělského fondu na společnosti SAP. Nejvyšší kontrolní úřad kritizoval, že stát zaplatil za provoz a rozvoj informatiky na zemědělském fondu v letech 2016 až 2019 celkem 2,1 miliardy. Bylo to také kvůli tomu, že jeden den práce specialisty Saab stál stát skoro 28.000 Kč. Když ale spočítám správní režiii, tak jsme jak v Česku tak v Estonsku na čtyřech procentech veškerých rozdělovaných peněz. A to není pro Česko špatný výsledek. Důležité ale je, že vendoři musí postupně přecházet na systém, který staví na společných základech e-governmentu. A že pokud státu budou účtovat nehorázné částky, bude mít stát možnost získat výhodnější nabídku od nového dodavatele, protože díky standardizaci bude každý dodavatel nahraditelný.

Ani v Estonsku nefunguje vše dokonale. Například současný registr nemovitostí funguje pouze v Internet Exploreru, což je zastaralý prohlížeč.

Stavme dům od pevných základů

To, na čem se shodnou v Estonsku všichni, je, že jejich digitalizace funguje díky silným základům. Těmito základy jsou it easy schopné dodávat objednané řešení, oběh dat na systému X-Road a také kompetentní pracovníci, jejichž plat se odvíjí od komerčního sektoru. Je sice o něco nižší, ale pořád konkurenceschopný. Česko tyto základy úplně nemá.

Ještě donedávna byly systémy programovány jako velké monolity. Dodneška nejsou úplně standardizovány stavební bloky jako třeba kalendáře, definice workflows pracovních postupů a podobně. Snahou postavit společné základy v podobě stavebních bloků aplikací je projekt GovStack. Tam několik zemí, včetně Estonska, Německa a Ukrajiny, spolupracuje na tom, aby měly komponenty jasně definované rozhraní a daly se dohromady skládat jako stavebnice. Podobné mezinárodní projekty by Česká republika měla podporovat, pokud nechceme, aby nám ujel vlak.

Vláda sice přislíbila v programovém prohlášení, že umožní, aby platy pro informatiky a další specialisty, které stát potřebuje, byly blíže tržní úrovni, ale dosud v této věci Ministerstvo práce a sociálních věcí konkrétní změny ani nepředložilo. Přitom by se opravdu stačilo podívat na to, jak to dělají Estonci v agentuře RIA.

Dokud nebude mít systém solidní základy, nedává smysl investovat moc peněz do nových aplikací, které budou stát na chatrných základech. Tyto aplikace vyvíjí jednotlivá ministerstva. Ani v Estonsku to není tak, že by jedno ministerstvo vládlo všem, naopak estonský systém je postavený na decentralizaci. Vyvinout takový systém trvalo Estoncům 3 až 4 roky usilovné práce. Představa některých komentátorů, že stát postaví nový systém pro školství a nový systém pro sociální věci za rok a půl, navíc centrálně, není nohama na zemi.

Za vývoj systému pro školství bude nadále zodpovídat ministr STANu, za dávkové systémy Marian Jurečka. Odborníci digitalizační agentury mohou poradit, ale zodpovědnost zůstává na vlastníkovi služby. Pokud bude vůle, věřím, že by Ministerstvo školství už příští rok dokázalo udělat provizorní systém, který studentům umožní přihlásit se na střední školu podle jejich výběru, aniž by to doprovázely zmatky. Systém pro sociální věci taktéž.

Při současném všudypřítomném šetření a škrtání budeme rádi, pokud stát vytvoří pevné základy pro digitalizaci na resortech, o centrálně řízené digitalizaci na všech resortech si ale můžeme nechat zdát. Ostatně takových úspěšných příkladů ve světě moc není.