Článek
Asi před rokem se mě jedna paní na setkání s občany na sídlišti zeptala, proč náš stát nefunguje. Skvělá otázka! Příklady zklamání ze služeb státu všichni známe. Nedostatek roušek za covidu, vleklé a drahé státní zakázky, klientelismus nebo milion různých razítek, když chcete opravit barák. Ryba smrdí od hlavy a naše parlamentní demokracie od parlamentu. Potřebujeme zlepšit a zrychlit schvalování zákonů. Ukázat, že si umíme vládnout. A vyslat signál, že politici stejně jako úředníci a všichni zaměstnanci ve státě mají normálně pracovat pro občana jako svého zaměstnavatele.
Schválit zákon dnes trvá 14 měsíců, a bez toho vláda často nemůže splnit to, co slíbí ve volbách a za co se zodpovídá všem občanům. Fungující parlament, to znamená mimo jiné dát hranice obstrukcím a zalepit díry v jednacím řádu sněmovny, které jsou snadno zneužitelné. Nedávno jsme tu měli obstrukce zase. Skončily až po hrozbě, že bude o víkendu zavřený bufet. Protože i zaměstnanci sněmovny byli po týdnu obstrukcí vyčerpaní.
Jak mít zase funkční parlament?
Celé je to o napětí mezi dvěma body. Většina zvolená ve volbách vládne, navrhuje a přijímá zákony a opozice má právo na svůj hlas, názory a připomínky. Měly by spolupracovat. To je ideální stav rovnováhy. Nikdy ideální nebyla, ale teď je pryč.
Jasná většina nemůže vládnout, protože opozice blokuje samotný chod parlamentu. Menšina vzešlá paralyzuje vládu většiny. Poprvé jsme obstrukce viděli u pandemického zákona, který měl být protiústavní a nastartovat covidovou diktaturu, ale nic takového se nestalo, naopak vláda si s doznívajícím covidem slušně poradila.
Záminky pro obstrukce
Dneska je záminkou pro obstrukce další zvýšení důchodů o 760 korun, protože podle vzorečku mimořádné valorizace by to mělo být ještě víc. Ale důchody jsou rekordní, přesáhnou v průměru 20 000 Kč a ve vztahu k průměrné mzdě dosahují historického maxima, kolem 50 % průměrné mzdy. Vyšší být nemohou, na to zkrátka nemáme, a nemůžeme jet jen na dluh. Tohle je cesta udržitelnosti důchodů. Jak je to typické, opozice sice křičí, ale vůbec neřekla, kde by získala potřebných 30 miliard ročně. Přitom právě za jejich vlády začal být systém neudržitelný. Takže z toho zbyla jen snaha honit populistické body. To je cesta státního bankrotu.
V těhle posledních obstrukcích se ale nehrálo jen o důchody a udržitelné finance státu, ale o to, jak bude fungovat parlament. Opozice totiž blokuje i přísnější zákon proti střetu zájmů, účast Senátu na nominacích do mediálních rad, korespondenční volbu a určitě budou blokovat i balík zákonů k vyrovnanějšímu hospodaření státu a velkou důchodovou reformu, až ji koalice předloží. Když ale o zákonech rozhoduje menšina, pak nemusí být žádné volby. Pak rušíme celý demokratický systém, který JE založený na většině.
Ve fungujícím státě může vláda plnit to, co nám ve volbách slíbí
Vezměme si typický inovativní projekt, třeba elektronické dálniční známky, placení daní a odvodů pro živnostníky na jednom místě, nový stavební zákon či důchodovou reformu. Když posčítáme všechny etapy k dodání výsledku, dostáváme se na 49 měsíců, tedy 4 roky a 1 měsíc. Typický volební slib vyžaduje, aby se politici v koalici dohodli zpracovat návrh zákona včetně hodnocení dopadů, schválit ho v parlamentu a vysoutěžit a provést veřejnou zakázku. Někdy musí navíc ministr začít tím, že vymění vedoucí úředníky, protože těm stávajícím se do ničeho nového nechce, a to jsou další měsíce navíc, nebo musí řešit krizové situace jako covid, válka na Ukrajině apod. Nejenom že se vláda nemůže pochlubit výsledky ve volební kampani, ale dokonce průměrný slib splní až po volbách. Odpovědnost tak skoro neexistuje. A to ještě ani nemluvím o tom, že skutečný efekt se často pozná třeba až rok od změny. Ani nemluvím o stavbách, jako jsou jaderná elektrárna či dálnice, které často potřebují vlastní zákon, ale další kroky jsou daleko komplikovanější.
Jeden by řekl, že to je dlouhé jako tkanička. Z toho v parlamentu zákon leží 14 měsíců. Normální zákon se totiž projednává 3krát, takzvaně ve 3 čteních, ale když do toho vstoupí veta od prezidenta či Senátu, může být zákon zbrzděn o další 3 měsíce a dvě další projednání, než konečně vyjde ve Sbírce zákonů. Nejtěžší je prosadit zákon ve třetím čtení, protože ta jsou pouze 5 hodin ve středu a pátek, což je doba, kterou Fidel Castro zvládne pohodlně vyobstruovat jedním projevem.
Jak tedy mít zase funkční parlament? Těch změn by muselo být více:
1. Přenést u vládních návrhů zákonů první čtení na výbor nebo ho úplně vynechat. Vláda, která má důvěru, by tak mohla návrhy zákonů prosazovat rychleji. V zahraničních parlamentech má vláda výrazně silnější postavení. Je to podle mě lepší, než aby musela vláda dělat s opozicí zákulisní dohody, co jí opozice bez problémů pustí.
2. Zavést předvídatelný program sněmovny. Tedy omezit nekonečné projevy, čtení dlouhých referátů, faktické poznámky, návrhy bodů, dvouhodinové přestávky na jednání poslaneckých klubů a všechno, čím lze neomezeně obstruovat. V české sněmovně konzervativci příliš bazírují na individuálních právech každého poslance. V Německu či Rakousku je čas omezen mezi kluby, aby diskuse nemohla být nekonečná. Naše vládní koalice bude muset pod tlakem obstrukcí změnit jednací řád.
3. Na oplátku by měla opozice dostat nový nástroj, jak může kultivovaně a v rozumném rozsahu vyvolat debatu k aktuálnímu tématu. Nástroje by byly odstupňované od interpelací, přes zdržení zákona až k mimořádné schůzi či jednání o nedůvěře vládě.
4. Zrušit omezení pro třetí čtení a vráceného zákona.
5. Neprodleně zveřejňovat zápisy z výborů na webu a udělat je tak, aby bylo snadno dohledatelné, kdo předložil jaký návrh, což u návrhů z výboru nejde. To by trochu ztížilo klientelismus.
Obstrukce tu máme od nepaměti
Nefunkční jednání v parlamentu zde vyhrotilo přetahování mezi stranami, ale kořeny má daleko starší. Za Rakouska-Uherska čeští, ale i němečtí poslanci obstruovali třeba jazykové zákony. Hlavní důvody, proč konzervativci obstrukční systém udržují, je podle mého názoru, že v něm umí chodit, umožňuje jim získat různé výhody, když jsou v opozici, je to levná permanentní kampaň a poslanci mají v baráku častěji blízko u sebe ministry. Ale negativa výrazně převažují, a proto nyní dokončujeme změnu jednacího řádu, která by prostor pro obstrukce omezila, aby mohl parlament zase normálně fungovat.
