Hlavní obsah
Aktuální dění

Jak se vyznat v kauze Benýšek

Foto: Jakub Michálek

Další kauza na ministerstvu spravedlnosti. Jan Benýšek se stal historicky prvním veřejně známým oznamovatelem v Česku, který využil nového zákona na ochranu whistleblowerů. Chci vnést do kauzy více světla a kladu důležité otázky.

Článek

Ředitel insolvenčního odboru ministerstva spravedlnosti Jan Benýšek podal protikorupční oznámení na svého nadřízeného, politického ministerského náměstka Antonína Stanislava. Benýšek v oznámení varuje, že vedení ministerstva se pokouší ovládnout miliardový byznys s insolvencemi. Ministerstvo reagovalo, že jde o absurdní tvrzení, protože insolvenční řízení jsou v kompetenci příslušných soudů. Náměstek Stanislav zase uvedl, že nemůže reagovat, protože o Benýškově podnětu neví.

Ačkoliv oznámení whistleblowerů mají být řešena nejprve interně, obě strany využily k prezentaci svého pohledu na věc média. Takže přes palbu na online serverech a vřavu těžko získat nezaujaté informace. Proto jsem sepsal tenhle blog, aby se v tom normální člověk vyznal.

Je lákavé podlehnout jednomu či druhému vyznění, ale spravedlivý člověk se raději nejprve seznámí s fakty a vysvětlením obou stran. Teprve potom si udělá finální úsudek. Byl jsem kandidátem Pirátů na ministra spravedlnosti, ale snažím se být hlavně spravedlivým člověkem. Stejně jako jsem si v jiných kauzách nejprve pročetl spisy, když to šlo. Kdybych měnil názory podle toho, kam fouká mediální vítr, musel bych se stydět a bál bych se, že budu jen nástroj v rukách velkých mediálních skupin a těch novinářů, kteří jen honí senzaci, hledají skalpy nebo píšou na zakázku. Nikomu ze jmenovaných nezáleží na pravdě a spravedlnosti. Takže tak. Vím, že tím body popularity nenasbírám, ale už jsem takový. Ale zpátky ke kauze Benýšek.

Benýškovo oznámení je jedním z prvních případů, kdy v Česku vysoce postavený úředník využil nový zákon o ochraně oznamovatelů. Ten v Česku platí od počátku letošního srpna a má chránit oznamovatele protiprávního jednání před případnou odvetou zejména ze strany zaměstnavatelů. Za prověření nahlášených případů zodpovídá právě ministerstvo spravedlnosti.

Podle Benýškova oznámení pan Stanislav opustil ministerstvo spravedlnosti po odhalení podezřelých zkoušek insolvenčních správců v roce 2016. Po svém opětovném návratu na ministerstvo v dresu ODS začal Benýška tlačit k rezignaci. Benýšek přitom tvrdí, že se před lety podílel na rozkrytí zmanipulovaných zkoušek insolvenčních správců a také nastavil opatření, díky kterým by případné manipulace zkoušek nebyly jednoduché ani pro vysoce postavené zaměstnance ministerstva. Pan náměstek Stanislav to považuje za pomluvu a upozorňuje, že podobné obvinění už projednával soud.

Rovina první - právní

Z hlediska právní roviny se pan ředitel Benýšek brání zrušení svého pracovního místa, ředitele odboru insolvencí a znalců. To zaniká rozdělením jeho odboru na dva nové odbory systemizací, kterou schválila vláda. Benýšek uvádí, že se domáhá ochrany proti odvetnému opatření. Zde je potřeba říct, že systemizace byla navržená předtím, než poslal svůj podnět, tedy nemůže být odvetným opatřením, aspoň ne vůči podání oznámení, ke kterému došlo později.

Podnět samotný se totiž týká kauzy z roku 2016. Tehdy měl náměstek Stanislav v roli pověřeného ředitele umožnit nekalosti u testů insolvenčních správců, zatímco Benýšek byl v té době řadový referent, který na to upozornil a Stanislav následně na ministerstvu skončil. Náměstek Stanislav se ale brání, že odešel na svou žádost. Jednalo se o starou pomluvu, kvůli které se už jednou soudil a nakonec to skončilo smírem s tím, že se mu dotyčná omluvila. Dlužno říci, že v dané soudní kauze došlo ke smíru, takže autoritativní výrok soudu o tom, co se vlastně stalo, zde chybí.

Pokud by tedy zrušení pracovního místa bylo odvetným opatřením za tuto starší věc, je otázka, jestli zákon chrání i oznamovatele, kteří zákonu využijí předtím, než evropská směrnice vstoupila v platnost. Vedle toho by muselo být doloženo, že takové jednání zakládá podezření z trestného činu nebo přestupku se škodou nad 100 000 Kč.

Z právního pohledu nezbývá než počkat, jak to vyhodnotí Odbor střetu zájmu a boje proti korupci Ministerstva spravedlnosti. Celá věc je komplikovanější tím, že namísto šéfa tohoto odboru, který podání vyřizuje, to jest pana Jiřího Kaprase, bylo vypsáno výběrové řízení podle služebního zákona, podle něhož se posty každých 5 let musí přesoutěžit. Pan Kapras tedy současně rozhoduje o věci, která je pro ministra citlivá, a současně bude čelit novému výběrovému řízení.

Původně byl odbor boje proti korupci pod panem náměstkem Stanislavem, ale to jsme s ohledem na tuto kauzu považovali za nevhodné a pan ministr Blažek tento odbor přesunul pod jiného náměstka.

Mimochodem, právě kvůli podobnému riziku Piráti prosazovali, aby ochrana whistleblowerů vůbec nebyla pod Ministerstvem spravedlnosti, ale pod nezávislým úřadem kontrolujícím politické strany.

Rovina druhá - politická

V rovině politické považuji za stěžejní, aby pan ministr Blažek jasně vysvětlil, proč k rozdělení odborů přistoupil. Tím by vyvrátil obvinění, že jsou za tím nekalé záměry. Je svatým právem každého ministra upravit si organizační strukturu, aby ministerstvo lépe fungovalo, ale neměly by zatím v reálu být skryté a pochybné důvody. Naopak veřejnost by měla znát opravdu dobré argumenty, proč je změna potřeba.

Citovaný audit firmy Ernst & Young, který jsem si přečetl, sice zmiňuje, že by bylo dobré zvážit efektivitu uspořádání odboru, který má pod sebou jak insolvence, tak znalce, ale konkrétní důvody pro rozdělení a osobní odpovědnosti jeho ředitele za nedostatky z něho neplynou. A řada vyjádření ministerstva je navíc zavádějících, neobsahují úplná fakta a vyznívají spíš pouze jako nedotažené PR.

Proto jsem se jako koaliční poslanec obrátil na pana ministra Blažka interpelací, aby veřejnost s těmito důvody seznámil. Věci jsou pochopitelně o to citlivější, že pan premiér dal panu ministru Blažkovi žlutou kartu. To znamená, jeho kroky je potřeba posuzovat zvlášt obezřetně.

Proto jsem i písemně interpeloval ministra spravedlnosti ve věci kauzy Benýšek. Zajímá mě:

  1. Jaké byly objektivní důvody organizačních změn (systemizací) iniciovaných Ministerstvem spravedlnosti, kterými byl rozdělen odbor insolvencí a znalců, což vedlo k zániku funkce pana Benýška, ředitele odboru.
  2. Proč nebyl jeden z odborů uveden jako nástupnický?
  3. Byly stížnosti podané kabinetu člena vlády na činnost tohoto odboru během posledních 6 měsíců před systemizací?
  4. Jaké bylo služební hodnocení pana Benýška a jaké mu byly vytknuty vedením Ministerstva spravedlnosti nedostatky během posledního roku před systemizací?
  5. Jak a proč probíhala kontrola výše uvedeného odboru a které osoby ji iniciovaly či se na ní jinak podílely a s jakým výsledkem?
  6. Jak si vede v mezinárodním a vnitrostátním srovnání agenda insolvencí či znalců, např. průměrná doba v typovém případě insolvence středně velkého podniku od oznámení úpadku do dořešení, resp. zpracování znaleckého posudku v oblasti týkající se hospodářské kriminality od poptání do odevzdání orgánu veřejné moci.
  7. Jak si vede daný odbor z hlediska implementací evropských předpisů? V případě, že u některého implementačního předpisu, kde byl termín implementace v posledních třech letech, nastal průtah, který může vést k uložení sankce České republice, uveďte prosím příčiny průtahu.

Odpovědi vyjasní záměry, pozadí a dopady rozhodnutí. Světlo do kauzy je rozhodně potřeba, otevřené a transparentní jednání jediné pomůže odhalit případné nespravedlnosti nebo pochybení. Stejně tak se může ukázat, že jsou opravdu dobré důvody, proč je potřeba odbor rozdělit. A fakta jsou tím, co odlišuje spravedlivý pohled na věc od pouhých názorů a dohadů.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz