Článek
Je to tak. Je půl jedenácté dopoledne a teplota v mé kanceláři už ukazuje 27,9 °C. Musím říct, že tady není úplně příjemně. Vyjel jsem si tady tabulku měření na 54 stanicích po celé České republice a z toho vyplývá, že za každých 10 let navíc máme v Česku další dva tropické dny navíc. To znamená, mezi roky 1961 a 1990 bylo průměrně pět tropických dnů, zatímco v letech 1991-2000 bylo 10,6 tropických dnů každý rok. V současnosti vychází, že každý rok bude nějakých 14 tropických dnů a bude se to každou dekádu o další dny zvyšovat.
Počet tropických dnů v ČR
Faktem je, že průměrná teplota v České republice vzrostla o 2,1 stupně, když to srovnáme s dobou před průmyslovou revolucí. Průměrná roční teplota vzduchu v Česku se do konce století zvýší o 2-4 °C. Z analýzy ČHMÚ vyplývá, že nárůst teplot do roku 2050 již nezastavíme, ale naopak pomalejší vypouštění skleníkových plynů bude naopak zcela zásadní pro globální oteplování po roce 2050.
Počet extrémně horkých dnů je jeden z nejlépe prokázaných důsledků globálního oteplování. Globální oteplování je jev, který byl objeven a vypočten kolem roku 1896, takže je to věc, o které se ví už opravdu dlouhou dobu. A stejně dlouhou dobu je tento jev popírán, i když popírači se svými argumenty pohořeli.
Jaké důsledky to pro nás bude mít?
Důsledky globálního oteplování, vedle počtu tropických dnů, jsou sucho, nedostatek vody ve studních a tocích na pití a zalévání, kvůli tomu taky poškozená úroda či uschlá tráva v parku. Samozřejmě, když je vedro, tak je sucho, když je sucho, tak jsou požáry. Loni jsme měli České Švýcarsko, to bylo 1600 ha, a tehdy byla obrovská vlna veder jako teď. Za posledních 20 let se počet požárů zvýšil o 70 %. No a taky, když je vedro, tak se vypařuje víc vody, je vyšší variabilita srážek, a to vede k povodním. Povodně způsobily za posledních 30 let škodu za 150 miliard korun. Globální oteplování tedy také rozpoutává ničivou vzpouru živlů.
Dalším špatným důsledkem globálního oteplování je, že zvyšující se teplota má pro naše jehličnaté lesy devastační účinek. Pokud se bude takhle rychle zvyšovat teplota, tak tyto lesy zmizí. Budou tady jenom listnaté lesy, duby, buky a výrazně se zlepší podmínky pro kůrovce. Tím spíš, když jsou jehličnaté lesy suchem oslabené. Jedno negativně podporuje druhé.
Takže ta představa krajiny v České republice během následujících dekád není úplně vábná. A to vůbec nemluvím o globální dopadech. Jako je zaplavování oblastí kvůli zvyšování hladiny moře. New York či Benátky budou pod vodou. Jako je zmenšování pokrývky ledu na severním pólu asi o 40 %, která vyžene lední medvědy. Nebo jako jsou migrační vlny milionů a posléze možná miliard lidí vyvolané suchem, kteří začnou tlačit na státy mírného podnebí. Nikdo neví, co se stane, až začne na Sibiři tát trvale zmrzlá půda, zda se neobjeví nové nebezpečné viry či se oteplování ještě nezrychlí kvůli uloženému methanu. To jsou skryté hrozby, které mohou mít zásadní vliv na naši budoucnost.
Je potřeba zdůraznit, že když se podíváme na globální mapu oteplování, tak v České republice je dopad vždycky ještě asi dvakrát horší než je světový průměr, protože jsme uprostřed kontinentu.
Mapa změny teploty
Souvislost mezi globálním oteplováním a skleníkovými plyny
Pojďme si ukázat, jaká je vazba mezi globálním oteplováním a skleníkový plyny. Továrníci, zemědělci a další vypouští do vzduchu více skleníkových plynů jako je oxid uhličitý, a tím zesilují skleníkový efekt, tedy zahřívání planety radiací rozptýlenou na molekulách skleníkových plynů. Oteplování pak způsobuje tání ledovců a další jevy. Země totiž více pohlcuje sluneční záření a pak ho udržuje jako teplo. Skleníkové plyny v atmosféře pohlcují a opětovně vyzařují infračervené záření, čímž zpomalují jeho průchod atmosférou a únik do vesmíru. A zahřívají zemi.
Existují měřáky oxidu uhličitého. Jeden mám. Oxid uhličitý je asi nejdůležitější skleníkový plyn, spolu s metanem. Měřák ukazuje asi 824 částic na milion, to znamená, že v milionu částic vzduchu je nějakých 800 nebo 900 částic oxidu uhličitého. Mimochodem, když naměříme víc jak 1000 částic, tak pak už to může komplikovat soustředění. Ale kdybychom vzali tento přístroj a dali ho ven, kdybychom otevřeli okna a pořádně vyvětrali, tak se dostaneme na hodnotu kolem 420 částic na milion, koncentrace ve vzduchu je tedy asi 0,04 %. Když to srovnáme s dobou před průmyslovou revolucí, tak tam byla hodnota oxidu uhličitého asi 270 částic na milion.
Vraťme se ale k dýchání, když vydechuju vzduch, tak ten má asi 4 % oxidu uhličitého, čili vidíme, že to je mnohonásobně větší koncentrace oxidu uhličitého. A za den každý z nás vydýchá, jenom pro představu, asi 1 kg oxidu uhličitého. Takový plyn znamená objem něco přes půl kubíku.
Proč vůbec vzniká skleníkový efekt?
Je to kvůli tomu, že některé molekuly jako CO2 a CH3 mají schopnost zadržovat a znovu vypouštět infračervené záření, které otepluje. To znamená, místo toho, aby se záření odrazilo z velké části zpátky do vesmíru, nebo aby bez problémů a bez pohlcování procházelo kyslíkem a dusíkem, tak právě v případě těchto tzv. skleníkových plynů se pohltí a znovu vyzáří, zůstane v atmosféře v mnohem větším procentu, a to následně celou atmosféru otepluje.
Skleníkovým plynem je i vodní pára, nicméně ta vydrží asi týden ve vzduchu, potom se vysráží na déšť a množství vodní páry je závislé na tom, jak moc je teplo. A to, jak je teplo, je - jak už jsme si vysvětlili - závislé právě na skleníkových plynech. Takže vodní pára je závislá na ostatních skleníkových plynech, ale nehraje v oteplování samostatnou roli.
Koncentrace CO2 a globální oteplování
Na tomhle grafu je vidět souvislost koncentrace oxidu uhličitého a globálního oteplování, kde jednoznačně vidíme, že jak postupuje čas, tak se zvyšuje koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře. Teď jsme na nějakých 420 částic na milion. A souběžně s tím se zvyšuje v podstatě na jedné přímce i globální oteplování. Mezi vědci je naprostý konsensus, že globální oteplování probíhá. Zpochybňují to jenom popírači, kteří asi tímto způsobem hájí zájmy různých průmyslů, které jsou na tom závislé.
Emise skleníkových plynů v ČR
Co s tím můžeme dělat?
Pařížská úmluva je základní dokument, který dává dohromady řadu států světa, které se domluvily, že teplota nevzroste víc jak dva stupně, ideálně 1,5 stupně oproti předindustriální době. Z toho vyplývají závazky států, kterých se musí držet. Evropská unie má pro tento případ cíle na rok 2030, a to snížit emise o 55 %. Dále plán na rok 2050, a to je dosáhnout klimatické neutrality. To znamená, že už nebudeme vypouštět další skleníkové plyny do ovzduší. Tento plán velmi dobře znáte pod názvem zelená dohoda neboli Green Deal, který odsouhlasil za Česko Babiš a je dobře, že to udělal, protože nedělat nic by bylo daleko dražší. Dneska už jsou klimatické cíle součástí našeho právního řádu v podobě Evropského právního rámce pro klima. A Evropská unie dělá další opatření, jako jsou emisní povolenky, jako je uhlíkové clo, které má naběhnout v roce 2026.
Problém je, že v Evropské unii je spousta těch konzervativců a lidí, kteří zastupují velký byznys. Právě ty továrny, které by chtěly vytěžit ještě další peníze a využít toho, že můžou vypouštět do ovzduší cokoliv, tak tam mají velmi silný lobbing. A opravdu to není tak, že bychom v tom byli sami, ty závazky ke snížení vypouštění emisí podepsaly státy, které reprezentují téměř 90 % všech vypouštěných skleníkových plynů do ovzduší. Na úrovni České republiky se potom věnujeme zvýhodňování úsporných opatření, jako je třeba program zelená úsporám, jako je energetická politika, která má stanovit takový mix, který více spoléhat na obnovitelné zdroje. Na úrovni měst jsou to klimatické plány, třeba Praha má velký klimatický plán, ambiciózní, jehož cílem je snižovat emise. Samozřejmě města můžou stavět zelené střechy, zmírňovat dopady globálního oteplování, aby ty vlny veder nebyly tak strašné.
Nenechme se uchlácholit továrníky, kteří jen chtějí vydělat na úkor naší budoucnosti, našich peněženek, pohodlí, přírody, zdraví a celé ekonomiky další miliardy. Čistý průmysl je nezbytnost, ale i velká příležitost. Tohle je to asi největší výzva na příští desetiletí, jak zachránit svět a přírodu, jak je známe. Tak si držme palce, abychom obstáli!
