Článek
„Na prvním místě je umění vydělat, na druhém moudře vydat a teprve na třetím šetřit,“ říkal nejvýznamnější český podnikatel Tomáš Baťa.
Koaličním partnerům jsme za Piráty předložili návrhy na ozdravení rozpočtu. Mohly by přinést až 140 miliard ročně. Po plném náběhu všech opatření dokonce až 180 miliard za rok. Plán stojí na pozitivních prorůstových krocích, chytrých úsporách na straně státu a omezování neférových jevů zatěžujících společnost, jako jsou například daňové úniky. Hlavní prioritou je nezvyšovat lidem daně a odvody z práce, které jsou už tak v evropském měřítku dost velké. Nejde ani o škrtnutí pár položek pro jeden rok, a to opakuju, ale o nastartování dlouhodobého pozitivního trendu. Jen tak dosáhneme v budoucnu zlepšení životní úrovně obyvatel. O našich prioritách i návrzích koaličních partnerů se intenzivně jedná a na řadě návrhů koalice pracuje. Náš plán stojí na třech pilířích.
1. Prorůstové kroky (zvětšení koláče). Podpora ekonomiky a domácností
- Chceme usnadnit rodičům s malými dětmi či lidem v dluhových pastech vstup na trh práce, což může přinést ročně až 35 miliard korun. Toho lze dosáhnout jedině navýšením kapacit školek a podporou sousedského hlídání, které může fungovat s obdobnou dotací jako školky aspoň tam, kde je kapacita vyčerpaná.
Piráti vedle toho prosazují zvýšení rodičovského příspěvku ze 300 000 korun alespoň na 350 000 korun a pravidelnou valorizaci v návaznosti na růst průměrné mzdy, jejíž je náhradou. A to je třeba zdůraznit - rodičák je v našem pohledu nejen náhradou mzdy, ale také doplňkem při nižším pracovním úvazku. Zkrátka uznání toho, že péče je práce.
Málo se to ví, ale usnadněním zapojení rodičů na trh práce je možné státní kasu posílit až o 15 miliard ročně skrz daně a odvody. A to i po odečtení nákladů na školky či dětské skupiny. Ta rovnice je jednoduchá. Rodiče chtějí pracovat, a pokud jim to umožníme, odvedou do státní kasy mnohem více peněz. Směr se pak otočí: již nepobírají, ale oni odvedou státu. Tolik k odůvodnění 15 miliard ročně při navýšení kapacit péče.
- Velký problém jsou exekuce, protože předlužení lidé nám mizí z legálního trhu práce. Vláda k tomu připravuje dvě důležité novely, které zjednoduší oddlužení a zastaví 800 tisíc marných exekucí. Dluhy se musí platit. Současně nemohou úvěrové společnosti doufat, že tu necháme fungovat letadlo, kdy dlužníci řeší dluh dalším dluhem a celé se platí stát ze sociálních dávek. Každý člověk, kterého vrátíme do legální ekonomiky, znamená pro stát rozdíl PLUS statisíce korun ročně na bilanci daní, odvodů a dávek. Bude to zdaleka nejlepší řešení, které zde vlády od vzniku exekučního systému prosadily.
- Dále usilujeme dle dánského modelu o stabilní kurz naší měny, to ušetří až 30 miliard ročně na obsluze dluhu. V podstatě jde o to, zda držíme státní dluh v koruně, kterou necháváme volně pohybovat, nebo dáme investorům jistotu, že se bude pohybovat jen v omezeném rozpětí. Vysvětlím.
Na splácení státního dluhu dnes máme aktuální úrok 4,75%. Dánsko má svou korunu, a současně má dánská koruna stanovené rozpětí kurzu vůči euru, o což se stará národní banka. A Dáni platí úrok 2,7%, tedy si půjčují s o 2 % menším úrokem než Češi. Rozdíl 2 % znamená při dluhu České republiky (3 biliony korun) úsporu 60 miliard korun ročně. Nebo místo úspory platbu navíc. O tolik totiž platíme víc dnes. Realisticky lze očekávat, že úroky budou např. na úrovni slovenských, tedy 3,7 %, a tedy půjde o úsporu 30 miliard ročně. Samozřejmě, rozdíl mezi úroky obou zemí je daný i tím, že Dánsko je stabilnější západní ekonomikou. Jde o miliardy, které leží doslova na ulici.
- Naším cílem je také osekat náklady státu skrz chytrá řešení typu jednotné inkasní místo, tam je potenciál dalších 15 miliard ročně. Tedy, digitalizace. Sloučení výběru daní a pojistného na jedno místo přinese do rozpočtu 5 miliard.
2. Rozumně vydávat
- Druhou prioritou je pro nás narovnání pokřiveného neférového prostředí, což znamená mimo jiné omezit daňové úniky a agresivní metody daňové optimalizace. Náš stát a občané přichází ročně na děravém výběru hlavních daní, jako je DPH či daň z příjmů právnických osob, o víc než 50 miliard. Některé podniky totiž využívají různé pokoutné metody, jak se odvodu daní vyhnout, na což samozřejmě doplácejí poctivé firmy a my všichni. To je nutné změnit. S tímto problémem bojují samozřejmě i jinde v Evropě, podle statistik ale výrazně lépe než u nás. Je na čase se jimi inspirovat.
České republika má dlouhodobě problém vybírat daně. Největší daní co do objemu je DPH. MF letos plánuje na této daní vybrat 582 mld, což tvoří jen 88,1 % zdanitelného plnění. 11,9 % totiž stát neumí od podnikatelů vybrat. Stát tak letos na DPH nevybere téměř 79 mld, na které mají občané nárok. Jádro musí být v kontrole velkých korporací a jejich daňových optimalizací jako jsou různé licence, transfer pricing apod., což dělá specializovaný finanční úřad. A není to žádný mýtus, jsou to tvrdá data. Akorát je proti tomu silná lobby těchto korporací a médií a influencerů závislých na jejich reklamním budgetu.
- Piráti také podporují globální korporátní daň, aby se nadnárodní giganti typu Facebook, Airbnb apod. nemohli vyhýbat daním v zemích, kde působí. To by do státní kasy přineslo dalších 10 miliard.
- Nechceme nadměrně zatěžovat přínosné činnosti, jako je například práce. Zatěžujme jen to, co zatěžuje společnost. Což znamená například:
- férové nastavení daně z těžby nerostných surovin (až 10 mld),
- spotřební daně jako je daň z tabákových výrobků (až 10 mld), líh (až 5 mld)
- regulací konopí, která by přinesla miliardy ročně (až 5 mld),
- zdanit prostituci (až 2 mld).
3. Šetřit a dobře investovat
Šetřit můžeme, když máme z čeho. Nejprve potřebujeme ozdravit rozpočet. Dlouhodobě, udržitelně, předvídatelně. Ale několik tipů mám.
- Přebujelé dotace (ČEZ, uhlobaroni a v neposlední řadě A. Babiš). Ti všichni berou miliardy na soláry.
- Celkově omezit nebo zrušit dotace pro podnikatele či dotování projektů, jež by se jinak neuskutečnily.
- Sloučit, zrušit nebo zeštíhlit některé zemědělské výzkumné ústavy.
- Reforma vězeňství. Máme na evropské poměry obrovské množství vězňů, což je způsobeno příliš dlouhými tresty. Protože soudy dávají pachatelům nesmyslně mnoho podmínek, které se potom sečtou. S tím souvisí i úspory v policii. Ale to nejde dělat plošně, ale podle toho, kolik je tam práce.
- Samozřejmě zdanit různé haly za Prahou a aspoň indexovat daň z nemovitosti.
- Kroky proti oligarchizaci. Osobně bych neměl problém ani s tím, aby se více zdanil velký majetek, například pozemky nad 10 000 hektarů. Takových velkých agroskupin, které vlastní takto rozsáhlé pozemky, je v Česku několik a velkozemědělství má na krajinu negativní dopady. Navíc tyto agrokomplexy jsou výrazně dotovány navzdory tomu, že podnikatelské skupiny vykazují rekordní zisky.
Závěrem:
- Nechceme nadměrně zatěžovat lidi, kteří pracují. Celý systém musí naopak motivovat lidi pracovat a mít dobré výdělky.
- Bráníme méně příjmové OSVČ a začínající podnikatele.
- Pomáháme rodinám zvládnout život s malými dětmi, protože výchova dětí je nejdůležitější úkol vůbec. Proto rodičák, rozšíření školek a hlídání, garance umístění, bourání byronesmyslů.
- Zelenina a ovoce do nižší sazby. Je nesmysl, aby lidi jezdili nakupovat do Polska a u všech sousedů byly výrazně nižší sazby a naši zemědělci na to pak navíc dopláceli.
- Odmítáme snižovat daně na hazard, v krizi máme stát při občanech, ne hazardním byznysu.
Ty plány jsou uskutečnitelné. A opakuji, nejde nám jen o škrtnutí pár položek pro jeden rok, ale o nastartování dlouhodobého pozitivního trendu. Nehrozí nám akutní problémy, ale tempo zadlužování 400 miliard ročně by nás časem dovedlo k řeckému scénáři a nutnému radikálnímu ořezání všeho. Ani tohle nebude snadné, ale krok za krokem to zvládneme. Jako stát musíme mít odvahu tomu čelit teď. Jen tak dosáhneme v budoucnu zlepšení života obyvatel.
