Článek
V atmosféře náboženského a politického napětí povstali pražští kališníci proti městským radám, které považovali za nepřátelské vůči utrakvistickému vyznání. Útoky zasáhly Staré Město, Nové Město i Malou Stranu. Někteří radní byli zabiti a jejich těla byla vyhozena z oken radnic.
Na rozdíl od slavnější defenestrace z roku 1419 však události roku 1483 nebyly začátkem nové husitské revoluce. Naopak představovaly jeden z vrcholů dlouhého zápasu o podobu náboženského a politického uspořádání českých zemí po husitských válkách.
Praha po husitských válkách
Praha byla v první polovině 15. století jedním z hlavních center husitského hnutí. Po skončení husitských válek se však politická situace postupně stabilizovala. Kompaktáta z Basileje umožnila existenci utrakvistického, tedy kališnického vyznání vedle katolictví a české země zůstaly nábožensky rozdělené.
Toto uspořádání však nebylo bez konfliktů. Praha byla převážně kališnická, zatímco část šlechty, duchovenstva i městských představitelů se hlásila ke katolictví. Náboženský spor se navíc prolínal s otázkou politické moci.
Po smrti Jiřího z Poděbrad roku 1471 nastoupil na český trůn Vladislav II. Jagellonský. Nový panovník byl katolík, a proto mezi pražskými kališníky existovaly obavy, že by se mohl změnit dosavadní náboženský poměr sil.
Současně se mezi samotnými pražskými městy prohlubovaly politické spory. Městské rady se dostávaly do konfliktů s částí měšťanů a cechů a rostlo napětí také mezi jednotlivými pražskými obcemi. Archiv hlavního města Prahy uvádí vedle náboženských sporů také konflikty o pravomoci, městské úřady a postavení jednotlivých pražských měst.
Napětí se stupňuje
Situace se výrazně zhoršila na počátku 80. let 15. století. Část kališnického obyvatelstva měla obavy z možného návratu poměrů před husitskou revoluci. Pražské městské rady byly vnímány jako příliš vstřícné vůči katolické straně a jako potenciální nástroj k oslabení postavení kališníků.
Napětí zesílilo také v důsledku pronásledování některých utrakvistických duchovních. Praha se tak ocitla v situaci, kdy se náboženský konflikt spojoval s nespokojeností části měšťanů s fungováním městské samosprávy.
Situaci dále komplikovala morová epidemie, která v roce 1483 zasáhla české země. Král Vladislav II. v době epidemie Prahu opustil a město tak zůstalo bez bezprostřední panovnické přítomnosti. Politická situace se stávala stále méně kontrolovatelnou.
Ráno 24. září
Ve středu 24. září 1483 se napětí změnilo v otevřené povstání. Podle tradice se signálem k zahájení akce stalo zvonění pražských kostelů. Ozbrojení kališníci začali obsazovat jednotlivé radnice.
První útok směřoval proti Staroměstské radnici. Povstalci zde zlikvidovali část městské rady a následně obrátili pozornost k Novému Městu a Malé Straně.
Na Novoměstské radnici byl odpor radních zlomen násilím. Část konšelů byla zabita a jejich těla byla následně vyhozena z oken. Právě tato událost dala celému převratu označení „defenestrace“. Novoměstská radnice se tak podruhé ve stejném století stala místem, odkud byli političtí představitelé svrženi z oken.
Dobové a pozdější zprávy se v přesném počtu obětí liší. Proto je vhodnější hovořit obecně o několika zabitých radních a dalších představitelích městské správy než uvádět jediný bezvýhradně jistý počet. Zvlášť výrazný byl osud staroměstského purkmistra, který pád z okna přežil, ale byl následně zajat a 26. září popraven.
Nešlo jen o jednu radnici
Význam událostí 24. září spočívá právě v tom, že nešlo pouze o útok na jednu městskou radu.
Povstalci postupně ovládli Staré Město, Nové Město i Malou Stranu. Útoky se dotkly také některých klášterů a katolických institucí. Násilí zasáhlo rovněž pražskou židovskou obec.
Po ovládnutí měst se povstalci nezastavili u radnic. Jejich moc se rozšířila také na Pražský hrad, Hradčany a Vyšehrad. Praha se tak fakticky dostala pod kontrolu povstaleckých měšťanů.
Události proto historici označují nejen jako defenestraci, ale také jako pražský převrat roku 1483.
Konec starého pořádku?
Povstalci následně vytvořili nové mocenské uspořádání. Jednotlivé pražské obce si zvolily vlastní starší hejtmany a začaly koordinovat svůj postup. Dne 6. října 1483 pak pražské obce uzavřely dohodu o společném postupu.
Nové uspořádání posílilo postavení měšťanů a omezilo prostor pro zásahy královské moci do pražské samosprávy. Archiv hlavního města Prahy označuje tyto události za vrchol autonomie pražských měst vůči panovníkovi.
Pro krále Vladislava II. představovala situace vážný problém. Panovník sice mohl proti Praze vojensky zasáhnout, jeho skutečná politická pozice však nebyla dostatečně silná, aby mohl města jednoduše donutit k návratu k předchozím poměrům.
Král proto nakonec přistoupil na jednání.
Cesta ke Kutnohorskému náboženskému smíru
Pražský převrat se stal součástí širšího procesu, který měl vyústit v nové uspořádání vztahů mezi katolíky a kališníky.
Rozhodujícím mezníkem se stal Kutnohorský náboženský mír z roku 1485. Na kutnohorském sněmu bylo dosaženo dohody mezi katolickou a utrakvistickou stranou. Obě vyznání byla v českém království uznána a jejich příslušníci měli mít zajištěnu možnost svobodně praktikovat svou víru.
Tím se uzavřela jedna z nejbouřlivějších etap českých náboženských dějin.
Druhá pražská defenestrace
Události z 24. září 1483 bývají ve stínu dvou známějších pražských defenestrací. První z roku 1419 je spojována se začátkem husitské revoluce a třetí z roku 1618 se začátkem stavovského povstání a třicetileté války.
Defenestrace z roku 1483 je méně známá, přesto je její význam značný. Byla totiž součástí koordinovaného politického převratu, který změnil poměry v samotné Praze a donutil královskou moc respektovat politickou sílu měšťanů.
Zajímavé je také její místo v dějinách českého náboženského konfliktu. Zatímco první pražská defenestrace otevřela cestu k husitské revoluci, druhá přišla v době, kdy se společnost pokoušela dlouholetý konflikt naopak uzavřít.
Paměť pražských defenestrací
Novoměstská radnice se tak v průběhu jediného století stala dějištěm dvou mimořádných událostí. 30. července 1419 zde byli z oken svrženi novoměstští konšelé a tato událost se stala bezprostředním impulsem k vypuknutí husitských válek. 24. září 1483 se historie na témže místě v určitém smyslu zopakovala. Tentokrát však defenestrace nebyla počátkem husitského hnutí, nýbrž jedním z vrcholů zápasu o jeho přežití a politické postavení v Praze.
Druhá pražská defenestrace tak připomíná, že české dějiny 15. století nebyly pouze příběhem střetu katolíků a husitů. Šlo také o zápas o politickou moc, městskou autonomii, podobu samosprávy a postavení jednotlivých společenských skupin.
24. září 1483 se Praha znovu ocitla v rukou ozbrojeného davu a okna jejích radnic se stala symbolem násilného politického převratu. Tentokrát však defenestrace neotevřela dveře nové revoluci. Naopak pomohla vytvořit podmínky pro kompromis, který měl o několik let později přinést českým zemím jednu z nejvýznamnějších náboženských dohod pozdního středověku.
Zdroje:
ARCHIV HLAVNÍHO MĚSTA PRAHY. Vývoj pražské samosprávy I. [online]. Praha: Archiv hlavního města Prahy [cit. 23. 9. 2026]. Dostupné z: https://www.ahmp.cz/index.html?mid=46&page=page%2Fdocs%2Fvyvoj-prazske-samospravy-I-A.html
ENCYCLOPEDIE PRAHY 2. Defenestrace na Novoměstské radnici [online]. Praha: Městská část Praha 2 [cit. 23. 9. 2026]. Dostupné z: https://encyklopedie.praha2.cz/udalosti/794-defenestrace-na-novomestske-radnici
NOVOMĚSTSKÁ RADNICE. Historie Novoměstské radnice [online]. Praha: Novoměstská radnice [cit. 23. 9. 2026]. Dostupné z: https://www.nrpraha.cz/historie/
ČORNEJ, Petr. První pražská defenestrace: Krvavá neděle uprostřed léta. Praha: Karolinum, 2024. 248 s. ISBN 978-80-246-5945-9. Dostupné z: Karolinum – Petr Čornej, První pražská defenestrace
KRUPKA, Jaroslav. Zapomenutá defenestrace. V září 1483 letělo z oken Novoměstské radnice osm mužů. Deník.cz [online]. 24. 9. 2023 [cit. 23. 9. 2026]. Dostupné z: Deník.cz – Zapomenutá defenestrace
