Článek
V prostoru mezi dnešními obcemi Střítež, Studenec, Horní Žďár, Staré Buky a Hajnice se střetla pruská armáda vedená králem Fridrichem II., později známým jako Fridrich Veliký, s početnější rakousko-saskou armádou pod velením Karla Alexandra Lotrinského.
Bitva, v německé tradici známá jako Schlacht bei Soor, skončila vítězstvím Prusů. Fridrich II. se přitom nacházel v obtížné situaci: jeho vojsko ustupovalo z Čech směrem ke Slezsku a rakousko-saská armáda měla možnost jeho ústupovou cestu uzavřít. Překvapivý rakouský útok však nedokázal pruské vojsko zničit. Fridrich naopak převzal iniciativu a během několika hodin dokázal situaci obrátit.
Válka o rakouské dědictví
Bitva u Žďáru byla součástí širšího konfliktu, který od roku 1740 otřásal Evropou – války o rakouské dědictví.
Její počátek souvisel se smrtí císaře Karla VI. v říjnu 1740. Habsburské dědictví měla převzít jeho dcera Marie Terezie, jejíž nástupnická práva měla zajišťovat Pragmatická sankce. Řada evropských panovníků však začala její nástupnictví zpochybňovat.
Mezi prvními jednal pruský král Fridrich II., který v prosinci 1740 vpadl do Slezska. Bohatá habsburská země se měla stát jedním z hlavních předmětů soupeření mezi Pruskem a Rakouskem. První slezská válka skončila roku 1742 mírem, kterým Prusko získalo většinu Slezska.
Klid však nevydržel dlouho.
Fridrich se do války znovu zapojil roku 1744. Druhá slezská válka měla rozhodnout, zda si Prusko své zisky ze Slezska udrží, nebo zda se Marie Terezie pokusí ztracené území získat zpět.
Čechy jako bojiště
V roce 1745 se boj přenesl také do Čech.
Pruské vojsko pod Fridrichem II. vpadlo do českých zemí a postupovalo směrem k Praze. V červnu 1745 zvítězil Fridrich nad rakousko-saskou armádou v bitvě u Hohenfriedbergu ve Slezsku, čímž si vytvořil prostor pro další operace.
Situace se však postupně změnila.
Rakouské a saské jednotky začaly pruské vojsko zatlačovat a Fridrich se rozhodl ustoupit z Čech směrem ke Slezsku. Jeho armáda se pohybovala přes severovýchodní Čechy, přičemž jednou z klíčových oblastí se stalo Trutnovsko.
Právě zde měl Fridrich brzy čelit další velké zkoušce.
Fridrich v nevýhodném postavení
Na konci září 1745 se pruská armáda utábořila v prostoru u Studence a Žďáru.
Fridrichova situace nebyla ideální. Jeho vojsko bylo početně slabší a nacházelo se v terénu, který neposkytoval příliš dobrý přehled o pohybu nepřítele. Okolí tvořily kopce, lesy a bažinatá místa.
Rakouský velitel Karel Alexandr Lotrinský však získal možnost pruské postavení prozkoumat z vyvýšených míst. Zjistil, že část Fridrichova vojska je zranitelná, a rozhodl se zaútočit.
Jeho rozhodnutí nebylo samozřejmé. Někteří jeho velitelé doporučovali nechat Prusy ustoupit. Pokud by Fridrich opustil Čechy, mohl se totiž rakouský velitel vyhnout riziku velké bitvy.
Lotrinský se však obával, že pruský král se do Čech znovu vrátí.
Rozhodl se proto zaútočit.
Ráno 30. září
V časných ranních hodinách 30. září 1745 začala rakousko-saská armáda zaujímat pozice.
Fridrich přitom původně plánoval pokračovat v ústupu. Jeho vojsko se mělo vydat směrem ke Slezsku.
Krátce před plánovaným odchodem však pruský král zjistil, že se protivník připravuje k útoku.
Původní plán se okamžitě změnil.
Pruské jednotky dostaly rozkaz připravit se k boji.
Bitva, které se Fridrich chtěl původně vyhnout, se stala nevyhnutelnou.
Rakouský útok
Rakousko-saská armáda byla početnější. Podle dobových a pozdějších odhadů měla téměř 40 000 mužů, zatímco Fridrich disponoval přibližně 22 000 vojáky.
Rakouský útok byl zpočátku velmi nebezpečný.
Jedním z klíčových míst bojiště se stal vrch Hranná. Rakouským jednotkám se podařilo získat výhodné postavení a jejich dělostřelectvo začalo ohrožovat pruské pozice.
Fridrich se dostal do situace, kdy početní převaha protivníka mohla rozhodnout celou bitvu.
Pruská armáda však měla jednu významnou výhodu – vysokou úroveň výcviku a schopnost rychle měnit rozmístění jednotek.
Fridrich pochopil, že nemůže pouze čekat na další rakouský útok.
Musel převzít iniciativu.
Rozhodující protiútok
Pruský král proto soustředil hlavní úsilí proti klíčovým rakouským pozicím.
Jedním z rozhodujících okamžiků bitvy se stal boj o výšiny, které ovládaly okolní prostor. Pruské jednotky se navzdory těžkému terénu pokusily rakouské pozice dobýt.
Do bojů zasáhla také pruská jízda.
Právě pruský protiútok a nasazení kavalerie patřily k okamžikům, které rozhodly o výsledku bitvy. Prusové postupně získávali iniciativu a zatlačovali rakouské a saské jednotky.
Boje byly mimořádně tvrdé.
Vesnice Střítež, tehdy Burkersdorf, se během střetnutí ocitla přímo uprostřed bojové linie a vyhořela. Ovládnutí jejího prostoru bylo důležité pro další postup pruské armády.
Rakouské jednotky se však postupně dostávaly pod stále větší tlak.
Panduři a husarové
Zajímavou epizodou bitvy představuje působení jednotek známých jako Trenckovi panduři a Nádasdyho husaři.
Jejich úkolem bylo mimo jiné zasáhnout do týlu protivníka. Místo rozhodujícího úderu však část těchto jednotek napadla pruský tábor a začala jej rabovat.
Získali mimo jiné i část pruské armádní pokladny.
Z vojenského hlediska však tento úspěch výsledek bitvy nezměnil. Naopak – pruské jednotky mezitím pokračovaly v hlavním útoku.
Rakouská armáda ustupuje
V průběhu odpoledne se situace začala obracet.
Pruským jednotkám se podařilo postupně vytlačit rakouské a saské jednotky z jejich pozic.
Rozhodující úder představoval postup pruských jednotek proti levému křídlu rakouské armády. Následoval ústup směrem k dnešnímu Hornímu Žďáru.
Tím byla bitva rozhodnuta.
Fridrich II. zvítězil.
A to navzdory tomu, že jeho armáda byla početně slabší a na začátku střetnutí se ocitla v překvapivě nevýhodné situaci.
Krvavé vítězství
Vítězství však nebylo zadarmo.
Rakousko-saská armáda podle údajů Ministerstva obrany ztratila 7 433 mužů, tedy padlých, raněných a zajatých. Ztratila také více než 1 100 koní, osm praporů a 19 děl.
Pruské ztráty činily přibližně 3 766 vojáků a 648 koní.
Na poměry tehdejších válek šlo o mimořádně krvavé střetnutí.
Bitva přitom trvala pouze několik hodin.
Co bitva znamenala?
Vítězství u Žďáru mělo pro Fridricha především strategický význam.
Pruská armáda se mohla bezpečně stáhnout z Čech směrem ke Slezsku. Rakousko-saskému vojsku se nepodařilo Fridrichovy síly zničit ani mu zabránit v ústupu.
Bitva zároveň ukázala jednu z charakteristických vlastností Fridrichova způsobu vedení války: schopnost reagovat na nepříznivou situaci, rychle soustředit síly a přejít z obrany do protiútoku.
Pro Rakousko šlo naopak o promarněnou příležitost. Početnější armáda měla možnost pruské vojsko zaskočit a výrazně mu zkomplikovat ústup. Místo toho utrpěla porážku.
Žďár a konec druhé slezské války
Bitva u Žďáru ovšem sama o sobě válku nerozhodla.
Na konci roku 1745 se válka dostala k diplomatickému řešení. Dne 25. prosince 1745 byl uzavřen drážďanský mír.
Jeho hlavním výsledkem bylo potvrzení pruského držení Slezska.
Marie Terezie tak musela přijmout skutečnost, že se jí Slezsko nepodaří získat zpět. Prusko naopak definitivně upevnilo svou pozici jako významná evropská mocnost.
Válka o rakouské dědictví však pokračovala až do roku 1748, kdy byla ukončena mír v Cáchách (Aix-la-Chapelle).
Fridrich Veliký a vznik pruské velmoci
Bitva u Žďáru tak zapadá do širšího příběhu vzestupu Pruska.
Ještě na začátku 18. století nebylo Prusko mezi evropskými velmocemi na stejné úrovni jako Rakousko, Francie nebo Velká Británie.
Fridrich II. však během několika desetiletí dokázal z Pruska vytvořit jednu z hlavních evropských mocností.
Získání Slezska bylo přitom zásadní.
Prusko získalo bohatou a hospodářsky významnou oblast a zároveň ukázalo, že dokáže vojensky čelit habsburské monarchii. Tento vývoj měl dalekosáhlé důsledky pro evropskou politiku 18. a 19. století.
Soupeření mezi Pruskem a Rakouskem navíc neskončilo rokem 1745.
O něco více než deset let později se obě mocnosti znovu ocitly ve válce – tentokrát v sedmileté válce 1756–1763.
A jejich soupeření o vedoucí postavení v německém prostoru nakonec významně ovlivnilo také dějiny 19. století.
Bitva, na kterou se zapomnělo
Dnes patří Žďár mezi méně známá velká bojiště českých dějin.
Částečně za to může skutečnost, že se ve stejné oblasti odehrávaly boje také během prusko-rakouské války roku 1866. Právě válka roku 1866 a její známější bitvy – především Hradec Králové – překryly v historické paměti starší konflikt z roku 1745.
Přesto byla bitva u Žďáru významnou událostí evropské války o rakouské dědictví.
Odehrála se přímo na území dnešní České republiky a její účastníci byli vojáci několika evropských mocností. Na jedné straně stála pruská armáda Fridricha II., na druhé rakousko-saské vojsko Marie Terezie.
A právě zde, v kopcovité krajině Trutnovska, se 30. září 1745 rozhodovalo o tom, zda bude pruský král schopen uniknout z Čech a udržet si svou novou velmocenskou pozici.
Fridrich II. nakonec zvítězil.
Rakouské vojsko ustoupilo a pruská armáda pokračovala směrem ke Slezsku.
Bitva u Žďáru tak zůstává jedním z významných, byť dnes poněkud zapomenutých střetnutí, která pomohla utvářet mocenské uspořádání střední Evropy v 18. století.
Zdroje:
VESELÝ, Petr. Bitva u Žďáru 30. září 1745 a Trutnov v době slezských válek 1740–1745 [online]. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, 2014 [cit. 2026-09-27]. Bakalářská práce. Plný záznam a text práce na Masarykově univerzitě
MINISTERSTVO OBRANY ČESKÉ REPUBLIKY. Bitva u Žďáru 30. září 1745 [online]. Praha: Ministerstvo obrany České republiky, 2025 [cit. 2026-09-27]. Válečné hroby – Bitva u Žďáru
ROYAL COLLECTION TRUST. Map of the Battle of Soor, 1745 [online]. London: Royal Collection Trust, 1745 [cit. 2026-09-27]. Mapa bitvy u Žďáru z roku 1745
