Článek
Záruka elektřiny „zelené“, nebo „uhlíkově neutrální“
Jak víme ze střední školy, k elektroenergetické síti jsou připojeny zdroje, které elektrickou energii (tedy onu schopnost elektromagnetického pole konat práci) dodávají, a spotřebiče, které ji odebírají. Mezi výrobou a spotřebou elektrické energie musí být v každém okamžiku rovnováha. Pokud je tato rovnováha narušena, je zle (jak jsme se nedávno přesvědčili).
Zdroje dodávající do sítě energii mohou být rozmanité – emisní a bezemisní, uhlíkové a bezuhlíkové.
Konkrétně v Česku jsou to dnes (jednoduše shrnuto za loňskou brutto výrobu) z 36 % uhlí, ze 40 % atom, ze 17 % obnovitelné zdroje, z 5 % zemní plyn a zbytek do sta procent jsou ostatní plyny nebo přečerpávací elektrárny. Pokud tedy elektrický pohon v Česku bere energii z veřejné sítě, je zhruba ze dvou pětin „uhlíková“ a ze tří pětin „bezuhlíková“.
A co když dopravce nebo provozovatel nabíjecích stanic deklaruje „zaručeně zelenou a bezuhlíkovou“ elektřinu? Tady mohou nastat dva případy:
V prvním případě uzavřel smlouvu s obchodníkem s elektřinou, který mu garantuje nákup „té jeho“ energie pouze od výroby z obnovitelných zdrojů. Protože ale, jak víme, v síti musí být v každém okamžiku rovnováha a kapacita připojených obnovitelných zdrojů není libovolná ani neomezená, neznamená to nic víc ani míň, že někdo jiný nakupuje tu „nezelenou“ elektřinu.
Ve druhém případě je spotřebitel (dopravce nebo provozovatel nabíjecích stanic) přímo připojený ke zdroji „zelené“ či „bezuhlíkové“ elektřiny. Obvykle je tomu tak, že je napojený na vlastní spotřebu takové elektrárny. Pak má využití takovýchto zdrojů skutečnou, fyzickou podobu, nejen obchodní.
Ukážeme si to dále na několika zajímavých příkladech.
Uhlíkové neutrální elektrobusy v Trutnově
Elektrobusy pro městskou dopravu v podkrkonošském Trutnově jsou nabíjeny v garážích z dobíjecích stanic přímo napojených na Elektrárnu Poříčí ze Skupiny ČEZ. Tato elektrárna vyrábí elektřinu spalováním biomasy, tedy z obnovitelných zdrojů.
Bezuhlíkové „atomové“ elektromobily v Temelíně
Pro zaměstnance Elektrárny Temelín i pro širokou veřejnost jsou na parkovišti před elektrárnou k dispozici dobíjecí stanice napojené na vlastní spotřebu této jaderné elektrárny. I zde je tak elektřina pro nabíjení plně bezemisní.
Vídeňská Öffis jezdí na „ekoproud“
Öffis se ve Vídni familiárně říká veřejné dopravě (z německého Öffentlicher Verkehr), provozované městským dopravcem Wiener Linien. Zdejší elektrická doprava zahrnuje přes 80 kilometrů tratí metra, téměř 170 km tramvajových tratí, k tomu bateriové elektrobusy a rozvíjí se i elektrobusy palivočlánkové, tedy vodíkové.
Wiener Linien jsou náležitě pyšné, že fungují na Ökostrom, tedy česky „ekoproud“. Pro pohon elektrických vozidel včetně nabíjení elektrobusů totiž využívají energii z obnovitelných zdrojů, převážně vodních (vodní elektrárny pokrývají více než polovinu rakouské spotřeby elektřiny). Tu přivádí po své vlastní energetické síti.
Elektřinou z místních obnovitelných zdrojů by měl být taky poháněn elektrolyzér pro výrobu vodíku pro vídeňské palivočlánkové elektrobusy.
Na střechách stanic vídeňského metra, autobusových garáží a dílen jsou kromě toho umístěny fotvoltaické zdroje. Většinu jimi vyrobené elektrické energie spotřebují Wiener Linien samy – buďto přímo v místě, anebo přes vlastní podnikovou energetickou síť. Okamžité přebytky pak přetékají do veřejné sítě.
A jedna ostrovní perlička
Prozatím jsem tu nezmiňoval ještě jednu, logicky se nabízející možnost. Totiž situaci, kdy elektrická doprava funguje na skutečném, geografickém ostrově s vlastními kapacitními obnovitelnými zdroji. Takováto elektromobilita je pak, přirozeně, plně „zelená“.
O takovémto případu jsme na našem portále psali před deseti lety v souvislosti s elektrobusem na Orknejských ostrovech, ležících cca 16 km od severního pobřeží Skotska. Je zde množství větrných elektráren s výrobou převyšující poptávku. Větrná energie tudíž zásobuje (nebo zásobovala – nevím) elektřinou i baterie elektrobusu.
Shrnuto
„Zelená“, „ekologická“ nebo „bezuhlíková“ elektrická doprava tedy může mít skutečnou, fyzickou podstatu v přímém napojení na příslušné zdroje elektřiny nebo může jít o čirou obchodní a marketingovou záležitost, jejíž vliv na energetický mix je diskutabilní.
V Česku a v zahraničí se můžeme setkat s oběma případy. I v tom druhém je nicméně tvrzení o výfuku pro každý elektromobil značně přehnané.
