Článek
V Česku končí éra, kdy si lidé byli před zákonem rovni. Alespoň tedy před branami Poslanecké sněmovny. To, co v úterý předvedl mandátový a imunitní výbor, není nic jiného než otevřený výsměch justici. Zatímco premiér Andrej Babiš vzkazuje z nemocniční chodby v Liberci, že „justice v jeho případě není nezávislá“, a Tomio Okamura mluví o „svobodě slova“ nad krvavým nožem na plakátu, vládní trojblok ANO, SPD a Motoristů definitivně spustil závory. Rodí se nová kasta nedotknutelných.
Tajnosti, mobily v obálce a stranický diktát
Scénář úterního jednání mandátového a imunitního výboru připomínal spíše konspirativní schůzku než standardní demokratický proces. Atmosféra v místnosti byla napjatá už od samotného začátku. Poslanci museli podstoupit nedůstojnou proceduru: odevzdat své mobilní telefony do připravených obálek, aby se zabránilo jakémukoli úniku informací v reálném čase. Že na stolech zůstaly ležet notebooky, jen podtrhuje absurditu celého divadla. Šlo o demonstraci síly, nikoli o ochranu procesního tajemství.
Samotné hlasování bylo tajné, ale výsledek 9 : 6 nikoho nepřekvapil. Je to čistá matematika moci. Vládní koalice ANO, SPD a Motoristů drží ve výboru pohodlnou většinu, kterou bez váhání využila jako neprostupný štít pro své lídry. O důkazech se v místnosti nediskutovalo – o nich se hlasovalo podle stranických notiček. Výbor tak vzkázal české veřejnosti, že o tom, kdo půjde před nezávislý soud, nerozhoduje v této zemi zákon ani síla důkazů, ale prostý počet loajálních zvednutých rukou.
Je to nebezpečný precedens. Mandátový výbor by měl zkoumat, zda není trestní stíhání účelové s cílem omezit poslance v jeho práci. Namísto toho se v úterý pasoval do role „super-soudu“, který si dovolil zpochybnit práci vyšetřovatelů, státních zástupců i soudců Vrchního soudu, kteří v kauzách obou politiků vidí jasné důvody pro podání obžaloby.
Babišova „vlastní“ spravedlnost a útok na soudce
Premiér Andrej Babiš už se ani nesnaží o diplomatický tón nebo respekt k institucím, které jako předseda vlády reprezentuje. Jeho výrok z liberecké nemocnice, že „v jeho případě justice není nezávislá“, je brutálním políčkem do tváře všem poctivým soudcům a žalobcům v této zemi. Babišova logika je prostá: dokud ho pražský městský soud osvobozoval, byl systém v pořádku. Ve chvíli, kdy Vrchní soud v Praze oba osvobozující rozsudky zrušil a v červnu 2025 dokonce metodicky zavázal nižší instanci k uznání viny, stala se justice „zpolitizovanou“.
Babiš v Liberci otevřeně zaútočil na konkrétní lidi. Mluví o „politických nominantech“ a soudcích, kteří ho „nemají rádi“. Je to neuvěřitelný úpadek politické kultury. Premiér země, která aspiruje na to být pevnou součástí západních demokratických struktur, se chová jako autoritářský vládce, který uznává zákon jen tehdy, když mu jde na ruku. Kdysi, v roce 2017, hřímal na sociálních sítích, že poslanecká imunita je „zbytečný přežitek z minulosti“ a že on se stíhání nebojí. Dnes, když mu reálně hrozí odsouzení v kauze dotačního podvodu u Čapího hnízda, udělal z imunity neprostupnou pevnost, ve které se schovává před spravedlností.
Nenávist jako politický názor?
Na druhé straně imunitního valu stojí Tomio Okamura. Předseda hnutí SPD a nyní i šéf Poslanecké sněmovny čelí obžalobě z podněcování k nenávisti. Nejde o žádné drobnosti. Policie i státní zástupce popsali jeho předvolební kampaň jako nebezpečné brnkání na strunu rasismu a xenofobie. Plakáty zobrazující muže tmavé pleti se zkrvaveným nožem a nápisy o „chirurzích z dovozu“, nebo vyobrazení kouřících romských dětí, jsou podle obžaloby za hranou zákona i lidské slušnosti.
Okamura má však jasno: je to „alegorie“ a „svoboda slova“. To, že se za něj ve výboru postavili i poslanci Motoristů, zejména mladý Matěj Gregor, který se snažil relativizovat obsah plakátů statistikami o kriminalitě ras, je alarmující zprávou o stavu nové vládní koalice. Tato „Imunita sobě“ není jen o ochraně jednoho premiéra, ale o vytvoření prostoru, kde je nenávistný projev chráněn poslaneckou průkazkou. Okamura se dokonce nestydí prohlásit, že za svými plakáty si stojí a že jsou „proti migraci“. Jenže zákon neřeší politický postoj k migraci, ale způsob, jakým je tento postoj komunikován – a zde policie vidí jasný trestný čin.
Pavel jde do „hadího hnízda“
Zatímco se Sněmovna opevňuje, na scénu přichází prezident Petr Pavel. Jeho návštěva naplánovaná na 3. března nebude žádná zdvořilostní káva. Ve chvíli, kdy Andrej Babiš zrušil společná jednání nejvyšších ústavních činitelů a Sněmovna se chystá 5. března v noci a bez interpelací „zamést“ obě kauzy pod koberec, stojí Pavel před nelehkým úkolem.
Prezident, který má za sebou masivní mandát od občanů, přichází do prostředí, které mu dává jasně najevo svou nevoli. Babiš i Okamura už dopředu avizovali, že jeho názor na jejich vydání je nezajímá. Přesto je Pavlova přítomnost klíčová. Bude mít odvahu těmto „nedotknutelným“ přímo do očí připomenout, že stát není jejich kořist a že spravedlnost se nedá vyhandlovat za koaliční loajalitu? Očekává se, že prezidentův projev bude jedním z nejdůležitějších momentů jeho dosavadního mandátu.
Letná na obzoru a morální bahno
Ulice už vřou. Milion chvilek pro demokracii svolává na 21. března obří demonstraci na Letnou a nálada ve společnosti připomíná dobu před velkými společenskými změnami. Lidem dochází trpělivost s „morálním bahnem“, o kterém mluví i senátorka Miroslava Němcová. Handl za beztrestnost výměnou za loajalitu v nové vládě je příliš okatý i na otrlého českého voliče.
Politici jako Vít Rakušan nebo Petr Fiala otevřeně varují, že Česko se nebezpečně sune směrem k „trojbloku“ se Slovenskem Roberta Fica a Maďarskem Viktora Orbána. Zeměmi, kde právo platí jen pro ty, kteří nekryjí záda mocným. Termín „Koalice Imunita sobě“ se stal symbolem pro vládu, jejímž jediným skutečným programem je nevydat své lídry k soudu.
Rozhodnutí o charakteru státu
Pátého března se ve Sněmovně nebude hlasovat jen o Čapím hnízdě nebo o rasistických plakátech. Bude se hlasovat o samotném charakteru českého státu. Pokud vládní většina 108 hlasů potvrdí doporučení výboru a své šéfy nevydá, vyšle tím jasný signál: spravedlnost je luxus, který si politici mohou odhlasovat.
Bude to den, kdy se v Česku definitivně potvrdí existence dvou kategorií občanů: těch, kteří musí nést odpovědnost za své činy před nezávislým soudem, a těch, kteří sedí ve vládě a mohou se zákonu vysmát do obličeje. Boj o imunitu Babiše a Okamury je tak ve skutečnosti bojem o to, zda v této zemi ještě vůbec existuje něco jako právní stát.
Zdroje: Novinky, ČT24, seznam zprávy, iRozhlas, echo24, cnn prima, parlamentnilisty, blesk, seznam zprávy, iDnes, iDnes,
