Článek
Byla to jedna z nejkratších a zároveň nejkontroverznějších politických kariér v novodobé historii české Sněmovny. Markéta Šichtařová vletěla do politiky s pověstí nekompromisní ekonomky, aby ji po několika měsících opustila zadními vrátky – s nálepkou poslankyně, která si z mandátu udělala soukromý e-shop a ze státních peněz rodinný podnik.
Den, kdy „mlčící poslankyně“ promluvila a zmizela
Markéta Šichtařová, zvolená za SPD na kandidátce Svobodných, konečně protrhla své několikaměsíční mlčení, aby ho vzápětí proměnila v definitivní sbohem. Žena, která do té doby na plénu nepronesla ani jediné slovo a jejíž aktivita se omezovala na natáčení videí ve sněmovních budovách, se během jediného odpoledne stihla postavit k mikrofonu, ostře zkritizovat „unijní cenzuru“ a následně přes Facebook světu oznámit, že s politikou končí.
Tato blesková proměna z „mlčící poslankyně“ v „odcházející rebelku“ vyvolala v kuloárech Sněmovny směs úžasu a ironických úšklebků. Oficiálním důvodem k rezignaci bylo schválení posunu zákona o digitální ekonomice (DSA) do druhého čtení. „Obrovské zklamání. Sněmovna ve strachu ze sankcí EU pustila dál unijní cenzurní zákon. Za takové situace nelze plnit, co jsem před volbami slibovala,“ napsala Šichtařová na sociální sítě.
Šichtařová v posledních týdnech nečelila jen útokům opozice, ale i drtivé kritice z vlastních řad vládní koalice a veřejnému opovržení, jaké Sněmovna dlouho nepamatuje. Tlak na její odchod sílil s každým dalším videem, ve kterém ze sněmovní kanceláře nabízela investiční zlato, a s každou další absencí ve výborech, které jsou pro vládní práci klíčové. Její úterní vystoupení u pultíku tak nebylo začátkem nové politické éry, ale spíše křečovitou snahou o to, aby její odchod vypadal jako hrdinský akt odporu proti Bruselu, a nikoliv jako kapitulace pod tíhou vlastních skandálů.
Sněmovní teleshopping: „Kupujte zlato, písemně u mě“
To, co Markéta Šichtařová předvedla v přímém přenosu, nebyla politická nezkušenost. Byl to čistý výsměch všem, kdo ji volili, i těm, kteří její poslanecký plat financují ze svých daní. Zatímco se republika topila v debatách o bezpečnosti a energetické krizi, novopečená poslankyně SPD si z historických budov Sněmovny udělala soukromý showroom pro svůj e-shop. Žádné zákony, žádné interpelace.
Zatímco se ostatní poslanci snažili protlačit legislativu, Šichtařová v poslanecké kanceláři ladila světlo na svá promo videa. Scénář byl pokaždé stejný: strašení krizí, válkou a inflací, zakončené „nezištnou“ radou – kupte si zlato. Samozřejmě přes její firmu Next Finance.
„Útoky na Írán katapultují zlato k dalším maximům. Máte zájem o pravidelné spoření či nákup? Pište na můj e-mail,“ inzerovala do kamery s puncem ústavní činitelky.
Tohle už nebyla ekonomická analýza. Byl to prachsprostý teleshopping v kulisách dolní komory. Šichtařová naplno ukázala, že mandát pro ni není služba veřejnosti, ale jen luxusní marketingový nástroj s imunitou jako bonusem. Když se jí novináři začali ptát na etiku, přišla s hláškou, která vejde do dějin politické arogance. Svou práci ve Sněmovně označila za „plonkový čas“.
Výbory jako zbytečná zátěž a asistent jako „malá domů“
Pokud si někdo myslel, že sněmovní teleshopping se zlatem je vrcholem arogance, hluboce se mýlil. Markéta Šichtařová totiž k mandátu přistoupila s mentalitou „vytěžit maximum, neodvést nic“. Zatímco běžný poslanec tráví hodiny v odborných výborech, kde se skutečně „peče“ legislativa a probírají se detaily zákonů, Šichtařová se těchto povinností systematicky zbavovala jako obtížného hmyzu. Práce v terénu a na zákonech pro ni zjevně nebyla dostatečně „hvězdná“.
Jako údajná expertní posila hnutí SPD dostala lukrativní místa v hospodářském a zdravotnickém výboru. Místo tvrdé práce ale přišel bleskový ústup. Z obou výborů bez okolků odešla a nechala za sebou jen prázdnou židli. Její docházka na hlasování? Mizerných 57 %. Pro srovnání: v jakékoliv běžné práci byste s takovou absencí letěli na hodinu. U Šichtařové to byl jen další projev jejího pohrdavého postoje k instituci, která ji královsky platila.
Korunou celého tohoto politického parazitismu se stala „malá domů“ v podobě poslaneckého asistenta. Šichtařová si na tuto klíčovou pozici nenajala žádného legislativního experta, právníka nebo zkušeného analytika, ale svého partnera Jakuba Radhiho. Ten za svou „neviditelnou“ pomoc inkasoval maximální možnou odměnu, kterou stát na asistenty vyplácí – rovných 55 000 Kč měsíčně. To vše z peněz daňových poplatníků, kteří už tak dotovali její „plonkový čas“.
V součtu se tak z poslanecké kanceláře Šichtařové stal neuvěřitelně výnosný rodinný podnik financovaný z eráru. Zatímco lidem do kamery kázala o tom, jak mají v době krize šetřit a investovat do zlata, ona sama si vybudovala neprůstřelný penězovod do vlastní kapsy. Působí to jako čisté a chladnokrevné odklánění veřejných peněz do soukromého rozpočtu pod krytím poslaneckého slibu. Zatímco ona „neměla čas“ na výbory, stát platil jejímu partnerovi za to, že jí v tom zřejmě asistoval.
Když i Okamurovi dojde trpělivost
Zlom v této absurdní hře na poslankyni přišel v momentě, kdy se od Šichtařové začala veřejně a okatě distancovat i samotná SPD. Tomio Okamura, který je proslulý tím, že se za své lidi bije do posledního dechu, tentokrát pochopil, že tahle „hvězdná posila“ je pro hnutí čistým jedem. Když už i předseda SPD musí v televizi přiznat, že chování jeho poslankyně je nevhodné a poškozuje hnutí.
Atmosféra v nedělních Otázkách Václava Moravce byla naprosto drtivá. Šichtařová tam sice fyzicky nebyla, ale její jméno se stalo synonymem pro politický parazitismus. „Vysmívá se Sněmovně. Říká, že je neefektivní, a přitom si ji drze zprivatizovala pro svůj vlastní byznys,“ soptila před kamerami Miroslava Němcová z ODS.
Markéta Šichtařová se tak ocitla v pasti, kterou si sama postavila. Na jedné straně ji drtila opozice za neetické kšeftování, na druhé straně ji vlastní vládní hnutí SPD tepalo za totální pasivitu, která Okamurovcům jen ubírala cenné politické body v rámci vládní koalice. Její pozice se stala neudržitelnou. Už to nebyla otázka „jestli“ skončí, ale „kdy“ a jakým způsobem se pokusí z tohoto hořícího cirkusu utéct, aby si zachovala aspoň zbytek své podnikatelské tváře.
