Šokující shoda Babiše s Fialou, premiér však v krizi totálně pohořel!

Vojenská operace USA a Izraele proti Íránu na konci února 2026 vyvolala v České republice hluboký vnitropolitický rozkol. Zatímco premiér Andrej Babiš (ANO) oficiálně podporuje spojence, předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) označuje útok za nelegální agresi. Současně se v pohledu na nutnost zničení íránského režimu shodli lídři vládního hnutí ANO i opoziční ODS.

V pořadu Partie na CNN Prima News došlo k neobvyklému souznění mezi dvěma hlavními rivaly české politické scény – expremiérem Petrem Fialou (ODS) a vicepremiérem Karlem Havlíčkem (ANO). Navzdory hlubokým příkopům v domácích tématech se oba politici v nedělní diskuzi jednoznačně postavili za vojenskou operaci Spojených států a Izraele. Shodli se na tom, že mezinárodní společenství již nemohlo nečinně přihlížet aktivitám teokratické diktatury, která ohrožuje globální stabilitu.

Petr Fiala ve svém vystoupení nešetřil ostrými výrazy a íránský systém označil za „odporný a nebezpečný režim“, který dlouhodobě potlačuje vlastní obyvatelstvo a exportuje terorismus. Podle jeho slov je „zničit tento režim naprosto správné“, přičemž tento krok vnímá jako nezbytný pro zajištění dlouhodobého míru. Fiala zdůraznil, že Teherán se dopustil fatální strategické chyby, která jej uvrhne do naprosté mezinárodní izolace a připraví jej o poslední zbytky diplomatických vazeb s okolními zeměmi.

Karel Havlíček tuto rétoriku podpořil a potvrdil, že preventivní útok byl oprávněný vzhledem k brutalitě režimu a jeho jaderným ambicím. Havlíček v diskuzi akcentoval potřebu „vyvinout veškeré úsilí k dosažení změny státního zřízení v Íránu“, čímž se přihlásil k politice aktivního svržení tamních špiček. Pád ajatolláhů označil za společný zájem demokratického světa, který by mohl regionu přinést novou perspektivu.

Zároveň však Havlíček, jakožto ministr průmyslu a obchodu, vnesl do debaty pragmatické varování. Upozornil, že vojenská akce takového rozsahu nevyhnutelně otřese světovými trhy. Zdůraznil, že prioritou vlády nyní musí být příprava na ekonomické dopady, zejména na skokové zvýšení cen plynu a benzínu v Česku. Podle něj je nezbytné, aby Bezpečnostní rada státu okamžitě řešila energetickou bezpečnost země, aby dopady války na Blízkém východě nezruinovaly české domácnosti a průmysl.

Prezident Petr Pavel vnímá vojenskou operaci proti Íránu jako nezbytný krok, který je logickým důsledkem dlouhodobých aktivit teheránského režimu. Podle prezidenta nelze ignorovat fakt, že Írán se stal klíčovým dodavatelem technologií pro ruskou agresi na Ukrajině, čímž přímo ohrožuje bezpečnostní architekturu Evropy. Pavel zdůraznil, že kombinace íránského jaderného programu a vojenské spolupráce s Moskvou vytvořila hrozbu, na kterou museli spojenci reagovat. Jeho prioritou zůstává absolutní čitelnost Česka v rámci NATO a zajištění maximální bezpečnosti českých občanů v krizových oblastech.

Premiér Andrej Babiš (ANO) se k podpoře útoku přihlásil s odkazem na zpravodajské informace a koordinaci se spojenci, především s USA a Izraelem. Vsadil na kartu loajality k Washingtonu a zdůraznil, že Česko stojí pevně za svými partnery v boji proti terorismu a šíření zbraní hromadného ničení. Útok označil za preventivní opatření, které mělo zabránit ještě větší katastrofě v regionu Blízkého východu.

Kritické hlasy z řad politologů i opozice však upozorňují na limity premiérova přístupu. Babišovi je vyčítáno, že rezignoval na roli lídra, který by formuloval hlubší strategický zájem České republiky v této krizi. Místo toho se v posledních dnech stylizuje do role krizového manažera logistiky. Kritici poukazují na to, že se premiér na tiskových konferencích věnuje převážně technickým detailům, jako je počet volných míst v repatriačních letadlech nebo fungování informačních linek. Podle analytiků tak Babiš v krizové situaci funguje spíše jako „operátor tísňové linky“ než jako státník schopný vést suverénní zahraniční politiku v době globálního konfliktu.

Bývalý Ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) zaujal v rámci opozice nejradikálnější a morálně nejvyhraněnější postoj. Ve svých prohlášeních se odmítl schovávat za diplomatické kličky a otevřeně pojmenoval íránskou vládu jako tyranskou entitu, která ztratila jakoukoli legitimitu. Rakušan zdůraznil, že režim, který neváhá střílet do vlastních demonstrantů, brutálně potlačuje základní lidská práva a v rozporu s mezinárodními dohodami usiluje o jaderné zbraně, si nezaslouží žádné slitování.

Předseda SPD a šéf Sněmovny Tomio Okamura se od oficiální vládní linie distancoval s nebývalou razancí, čímž vyvolal nejvážnější koaliční spor od vzniku kabinetu. Zatímco jeho vládní partneři hovoří o morální nutnosti a obraně demokracie, Okamura označil útok USA a Izraele za flagrantní porušení mezinárodního práva a Charty OSN. Podle něj jde o nebezpečný precedens preventivní války, který namísto stability přinese globální chaos.

Okamura ve svých varováních akcentuje tři hlavní hrozby, které podle něj dopadnou přímo na české občany. Zaprvé varuje před dezintegrací mezinárodního řádu, kde silnější státy mohou bez mandátu OSN útočit na suverénní země. Zadruhé bije na poplach před novou vlnou masové migrace, která by po rozvratu Íránu mohla zamířit do Evropy. V neposlední řadě pak varuje před drastickou energetickou krizí, kdy hrozí skokové zdražení benzínu a nafty, což podle něj vláda cynicky přehlíží.

Premiér Andrej Babiš se pokusil tuto vnitřní rebelii bagatelizovat. Okamurovu ostrou kritiku přešel s komentářem, že jde pouze o „marketing zaměřený na jeho vlastní voliče“.

Současný konflikt na Blízkém východě překreslil tradiční politické mapy a vytvořil nečekaná spojenectví napříč ideologickým spektrem. Proti vojenskému zásahu se zformovala nesourodá, ale hlasitá fronta kritiků, kterou spojuje odpor k jednostranným silovým řešením. Tato skupina, zahrnující liberály, konzervativní diplomaty i radikální národovce, shodně poukazuje na nebezpečí obcházení mezinárodních institucí a varuje před rozkladem globálních pravidel.

Předseda Pirátů Zdeněk Hřib se od vládního nadšení distancoval a vojenské kroky USA a Izraele označil za „nešťastné“. Podle Hřiba je nepřípustné, aby se demokratické státy uchylovaly k akcím, které jsou v přímém rozporu s mezinárodním právem. Piráti v této souvislosti varují, že rezignace na diplomatická řešení a mandáty OSN jen nahrává diktátorským režimům po celém světě, které mohou podobné precedenty využít k ospravedlnění vlastních agresí.

K této kritice se přidal i zkušený diplomat a senátor Pavel Fischer. Ten operaci „Epic Fury“ označil za klasický příklad preventivní války vedené bez jakéhokoli bezprostředního ohrožení území Spojených států či jejich spojenců. Fischer považuje takový postup za neobhajitelný a nebezpečný. Podle něj je povinností České republiky držet se zásad mezinárodního práva i v momentech, kdy jde o zásahy našich nejbližších partnerů, jinak ztrácíme morální kredit při odsuzování jiných konfliktů.

Nejostřejší rétoriku však zvolilo radikální křídlo vládního kabinetu reprezentované Zuzanou Majerovou (Trikolora) a Jindřichem Rajchlem (PRO). Ti otevřeně obviňují vládní partnery i zbytek politické scény z uplatňování „dvojího metru“. Podle nich je vrcholem pokrytectví, pokud česká diplomacie hlasitě odsuzuje ruskou invazi na Ukrajinu jako porušení suverenity, zatímco útok na Írán schvaluje a oslavuje. Tento narativ o selektivní spravedlnosti Západu se stal jejich hlavním tématem, kterým se snaží oslovit voliče zklamané dosavadním směřováním české zahraniční politiky.

Ministerstvo zahraničních věcí pod vedením Petra Macinky (Motoristé sobě) se po vypuknutí konfliktu ocitlo pod silnou palbou kritiky za nezvládnutou krizovou komunikaci a technickou nepřipravenost. Hlavním terčem výtek se stal cestovatelský systém Drozd, který je pro pět tisíc českých občanů v regionu Blízkého východu klíčovým zdrojem informací. V momentech největší eskalace vykazovala aplikace rozsáhlé výpadky a zpomalení, což znemožnilo mnoha lidem včasnou registraci nebo příjem varovných SMS zpráv. Macinkův resort byl nucen přiznat, že nápor tisíců uživatelů během několika hodin systém kriticky přetížil.

Zatímco se technické týmy snažily systém zprovoznit, politická rovina sporu se přesunula na půdu Poslanecké sněmovny. Ministr Macinka namísto konstruktivní obhajoby funkčnosti resortu zvolil strategii symbolického odporu. Během projevu prezidenta Petra Pavla, který kritizoval nedostatečné výdaje na obranu a varoval před bezpečnostní paralýzou země, ministr ostentativně listoval historickým vydáním Rudého práva.

Na české politické scéně se v reakci na operaci proti Íránu zformovaly dva nesmiřitelné tábory. Zastánci útoku, mezi které se řadí vládní hnutí ANO, opoziční ODS, hnutí STAN a prezident Petr Pavel, argumentují především morální nutností a globální bezpečností. Klíčovým tématem je pro ně brutalita íránského režimu vůči vlastním občanům, neustálá jaderná hrozba a prokazatelné vazby Teheránu na Rusko, kterému Írán dodává zbraně pro válku na Ukrajině. Pro tuto skupinu je eliminace íránských vojenských kapacit přímou investicí do bezpečnosti České republiky i celého Západu.

Na druhé straně stojí odpůrci útoku, tedy vládní SPD, Piráti, Trikolora a PRO, a také nezávislý senátor Pavel Fischer. Tento tábor, ač vnitřně ideologicky velmi rozdílný, kritizuje operaci především z hlediska mezinárodního práva a absence mandátu OSN. Varují před destabilizací Blízkého východu, která podle nich vyvolá novou masovou vlnu migrace do Evropy. Zásadním argumentem jsou pro ně také drtivé ekonomické dopady, zejména očekávané skokové zdražení pohonných hmot a energií, které pocítí čeští občané v každodenním životě.