Čtyři nohy a dva funkční pohlavní orgány: Neuvěřitelný život a smutný konec Myrtle Corbin

V dějinách medicíny i kočovných show se jen málokterá osobnost zapsala do povědomí lidí tak jako Josephine Myrtle Corbinová. Americká artistka, narozená 12. května 1868 v Tennessee, vstoupila do světa jako jedinečná lékařská rarita. Její životní příběh však ukazuje, že se i přes těžké tělesné postižení dokázala poprat s nepřízní osudu, vybudovat úspěšnou kariéru a založit velkou rodinu.

Myrtle Corbinová přišla na svět s extrémně vzácnou tělesnou deformací, kvůli které se o ní zjednodušeně říkalo, že ji od pasu dolů tvoří „dvě ženy“. Z medicínského hlediska trpěla anomálií zvanou dipygus. Tehdejší teratologové v lékařských časopisech a encyklopediích 19. století soutěžili v tom, kdo její stav pojmenuje složitěji a exotičtěji podle tehdejších konvencí. V odborné literatuře tak byla označována jako „dipygus dibrachius tetrapus“, jindy zase jako případ „posteriorní dichotomie, subvariety schizorachis“. Jeden z lékařů, Brooks H. Wells, ji dokonce popsal jako „ženu patřící do monocefalické, ileadelfické třídy monster vzniklých fúzí“.

Pod těmito krkolomnými názvy se skrýval fakt, že se osa jejího těla během nitroděložního vývoje rozdělila. Myrtle tak měla dvě plně vyvinuté pánve. Tento unikátní anatomický stav s sebou nesl i kompletní a perfektní zdvojení vnějších i vnitřních pohlavních orgánů a celkem čtyři dolní končetiny. Dokonalost tohoto zdvojeného vývoje plně pochopili lékaři až v době, kdy dospěla.

Pohled na její nohy vyvolával úžas i zmatení. Myrtle měla dvě vnější nohy v normální velikosti, které byly plně funkční. Nicméně jedna z těchto silných nohou se výrazně stáčela směrem dovnitř (byla deformovaná jako takzvaná koňská noha), což dívce způsobovalo potíže a dodávalo její chůzi zvláštní kolébavý styl. Mezi nimi se pak nacházely dvě menší, prostřední nohy. Ty byly výrazně slabší, zakrnělé a k chůzi zcela nepoužitelné. Zajímavostí bylo, že na každé z těchto vnitřních nohou měla Myrtle pouze tři prsty.

Když Nancy Corbinová v Tennessee svou dceru porodila, přinesl její příchod na svět obrovské zděšení, údiv a strach. Lékaři, kteří novorozence zkoumali, se zpětně shodli, že kdyby porod probíhal koncem pánevním, byl by pro malou Myrtle i její matku s největší pravděpodobností fatální. Porod ale proběhl nad očekávání dobře a bez jakýchkoliv podivností či komplikací. Myrtle se projevila jako neuvěřitelně silné dítě. Skvěle prospívala, zdravě sála mateřské mléko a už tři týdny po narození vážila úctyhodných 4,5 kilogramu.

V uzavřené komunitě malého městečka navíc Myrtle okamžitě vzbudila vlnu spekulací. Jelikož oba její rodiče měli nápadně podobné rysy – modré oči, světlou pleť a kaštanové vlasy –, lékaři i sousedé pojali podezření, zda nejde o blízké příbuzné. Rodina sice musela čelit předsudkům a dokazovat, že nejsou „pokrevní příbuzní“, ale lékařská zkoumání incest vyloučila. Nancy byla zkrátka jen o deset let starší než její manžel William. Lékaři nakonec záhadu vysvětlili tehdy nejlogičtější teorií: v děloze se původně měla narodit jednovaječná dvojčata, avšak embryo se nedokázalo zcela rozdělit a druhé z dvojčat se vyvinulo pouze od pasu dolů a splynulo s tělem Myrtle.

Život rodiny Corbinových nebyl zdaleka ideální. Otec William utrpěl během služby v armádě zranění, kvůli kterému nemohl pracovat na rodinné farmě. Vzhledem k tomu, že manželé neměli žádné syny, kteří by tátovu práci zastali, upřela se pozornost rodičů na malou Myrtle. Její unikátní anomálie se brzy stala hlavním zdrojem obživy celé rodiny. První peníze na ní začali vydělávat už v jejích pouhých pěti týdnech, kdy ji zvědavým sousedům z okolí ukazovali za drobný poplatek. Ve snaze zajistit stabilnější příjem neváhal otec podat inzerát do novin. Později se celá rodina přesunula do okresu Blount, sbalila kufry a vydala se na turné po celé zemi. Dívka tak od dětství křižovala státy a vystupovala na nejrůznějších veletrzích, výstavách a v městských sálech.

Skutečná, profesionální kariéra v zábavním průmyslu ale odstartovala v jejích 13 letech, kdy Myrtle naplno vstoupila do tehdy nesmírně populárního světa kočovných panoptik a takzvaných freak show. Rychle získala slavné umělecké jméno „Čtyřnohá dívka z Texasu“. První reklamní brožury a letáky lákaly davy na kontrast mezi jejím tělesným handicapem a milou povahou – popisovaly ji jako dívku „s povahou jemnou jako letní sluníčko a šťastnou, jako je dlouhý den“. Svým šarmem a pozitivním vyzařováním brzy okouzlila i nejznámějšího showmana, politika a magnáta té doby, P. T. Barnuma, který v ní vycítil obrovský byznysový potenciál.

Myrtle dosáhla ve svém oboru fenomenálního úspěchu a vyjednala si pohádkové finanční podmínky. Podepsala lukrativní smlouvy, díky kterým si týdně přišla na nevídaných 250 dolarů, což v přepočtu na dnešní kupní sílu činí závratných 7 000 dolarů týdně. Její sláva a astronomické výdělky nenechaly spát konkurenci. Ostatní principálové a podvodní showmani se okamžitě pokusili na jejím úspěchu přiživit a začali na svých štacích vystavovat falešné čtyřnohé ženy. Tyto podvodné performance s umělými protézami sice zaplavily trh, zejména když Myrtle zrovna nevystupovala, ale bystré publikum tyto podfuky většinou rychle prokouklo.

Ačkoliv byla Myrtle finančně nezávislá a dokázala zajistit celou rodinu, tato specifická práce ji vnitřně ubíjela. Neustálé vystavování na odiv, ponižování a posměšky ze strany diváků pro ni byly psychicky vyčerpávající. Korunu všemu nasazovali sami lékaři. Ti sice Myrtle zkoumali z vědeckého zájmu, ale ve svých zprávách o ní bez okolků psali jako o „živoucí zrůdě“ a do nejmenších podrobností v tisku rozebírali, jak vypadá „tam dole“, jak chodí na záchod nebo jak se pohybuje. O jejím soukromí tak věděl téměř každý. Myrtle, obklopená lidmi, kterým šlo často jen o její peníze, začala stále silněji toužit po obyčejném, klidném životě mimo záři reflektorů.

Vytoužený zvrat a únik z ponižujícího světa obludárií přišel v jejích 18 letech. Myrtle se seznámila s Jamesem Clintonem Bicknellem, mladým studentem medicíny a budoucím lékařem. Na rozdíl od mnoha jiných nápadníků neměl zapotřebí pást po jejím velkorysém platu. Mezi oběma vzplanula opravdová láska a svatba znamenala, že Myrtle mohla za takzvanými freak show udělat tlustou čáru. Získala klid, po kterém tak dlouho toužila, usadila se a začala žít život obyčejné ženy v domácnosti.

V průběhu jara 1887, přibližně rok po svatbě, však u Myrtle propukly znepokojivé zdravotní potíže. Trpěla vysokými horečkami, úpornými migrénami, ztrátou chuti k jídlu a sužovala ji silná bolest v levém boku. Když se k tomu přidalo přetrvávající zvracení a vynechání periody, byl k ní do alabamského Blountsville urychleně přivolán lékař Lewis Whaley. Ten po důkladném vyšetření šokoval nejen samotné manžele, ale posléze i celou světovou veřejnost. Zjistil totiž, že dokonalé zdvojení vnějších reprodukčních orgánů Myrtle Corbinové se kompletně zrcadlí i uvnitř jejího těla. A co víc – v levé ze svých dvou děloh nosila vyvíjející se plod.

Když se Myrtle z úst lékaře dozvěděla, že je poprvé těhotná, reagovala naprostou nedůvěrou. Lékařům tehdy s úsměvem odpověděla: „Kdyby to bylo na mé pravé straně, spíše bych vám věřila.“ Z tohoto spontánního komentáře přítomní lékaři v následných odborných studiích vyvodili, že pro intimní život s manželem preferovala výhradně pravou stranu svého zdvojeného těla.

Doktor Whaley popsal tento fascinující případ pro časopis Atlanta Medical and Surgical Journal, což v pozdních 80. letech 19. století vyvolalo obrovskou vlnu nového zájmu o Myrtle, která v tehdejší lékařské literatuře vystupovala pod diskrétním označením „paní B.“.

Radostné očekávání však brzy vystřídal strach o život. Těhotenství v anomálním těle provázely tak těžké komplikace, že Myrtle vážně onemocněla. Po konzultaci s dalšími lékařskými kapacitami se doktor Whaley rozhodl pro těžké rozhodnutí – zhruba v osmém týdnu od prvního vyšetření, kdy byla Myrtle ve třetím až čtvrtém měsíci, provedl umělé přerušení těhotenství.

Tento zákrok mladé ženě zachránil život a Myrtle se z něj plně zotavila. Unikátní anatomie jí navíc nijak nezabránila v tom, aby v následujících letech otěhotněla ještě sedmkrát. Celkem tak její tělo zvládlo neuvěřitelných osm těhotenství. Úspěšně porodila sedm dětí, z nichž pět (čtyři dcery a jeden syn) přežilo křehký kojenecký věk a dožilo se dospělosti.

S touto novou životní rolí se zásadně proměnil i tón, jakým o ní psala světová média. Novináři už o ní nereferovali jako o bizarní cirkusové zrůdě, ale s hlubokou úctou ji vykreslovali jako velmi inteligentní, bystrou a kultivovanou dámu s vytříbeným hudebním vkusem, která je atraktivní v tváři, těší se dobrému zdraví a s naprostým přehledem zvládá všechny své mateřské i domácí povinnosti.

Rodina Bicknellových nakonec našla svůj stabilní domov v Texasu. Děti pomalu odrůstaly, osamostatňovaly se a v domě zavládl klid. Pro ženu, která od dětství žila v neustálém shonu, na cestách a uprostřed hučících davů, byl však stereotypní život v domácnosti najednou příliš jednotvárný. Myrtle se začala nudit. Když viděla, že rodinný rozpočet by snesl finanční injekci, udělala nečekané rozhodnutí – rozhodla se znovu zvednout před lidmi sukni a vrátit se ke své staré profesi.

Tentokrát v tom však byl zásadní rozdíl. Už nad sebou neměla žádné bezohledné agenty ani slavného Barnuma. Celý svůj návrat si organizovala a řídila čistě ve vlastní režii. Kolem roku 1909, kdy jí bylo 41 let, začala vystupovat pod novou, zralejší přezdívkou „Čtyřnohá dívka z Cleburne v Texasu“. Pravidelně se objevovala na populárních výstavách v Huberově muzeu. Diváky fascinoval její smysl pro detail – všechny své čtyři nohy oblékala do navlas stejných elegantních punčoch a obouvala je do identických bot. Tento samostatný byznys slavil obrovský úspěch. Myrtle si dokázala vyjednat týdenní plat 450 dolarů.

Z vrcholu popularity ji ale začal pomalu vytlačovat neúprosný čas, nová konkurence a zhoršující se zdraví. Na scéně freak show se totiž objevil mnohem mladší konkurent z Itálie, Francesco Lentini. Ten sice neměl čtyři nohy jako Myrtle, ale zato disponoval třemi dolními končetinami, přičemž každá měla jinou délku. Lentini navíc nabízel akrobatičtější a dynamičtější podívanou – jednou nohou kopal do fotbalového míče, zatímco druhou používal jako stoličku, na kterou se usadil. Nadšené publikum jásalo a unavená Myrtle se začala pomalu stahovat do ústraní.

Definitivní konec přišel na jaře roku 1928, kdy se u Myrtle objevila na pravé noze silná vyrážka a ošklivá kožní infekce. Lékaři jí diagnostikovali erysipel, v českých zemích známý jako růže. V dnešní době jde o banální záležitost, na kterou stačí nasadit běžná antibiotika. V roce 1928 však lidstvo tento objev ještě nemělo k dispozici a pro organismus padesátileté ženy byla infekce fatální. Pouhý týden po stanovení diagnózy, 6. května 1928, Josephine Myrtle Corbinová v texaském městě Cleburne zemřela. Dožila se na tehdejší poměry i svůj stav úctyhodných 59 let.

Ani po posledním vydechnutí však Myrtle neměla mít okamžitý klid. Její tělo bylo po celý život svatým grálem pro medicínské nadšence a nejrůznější podivné sběratele. Jakmile se zpráva o její smrti rozšířila, začali lékaři a soukromí sbírkoví kurátoři bombardovat truchlící rodinu šokujícími finančními nabídkami za její mrtvé tělo.

Příbuzní však jakýkoliv posmrtný byznys striktně odmítli. Vzhledem k enormnímu zájmu o její neobvyklé ostatky pojala rodina vážné a zcela oprávněné obavy, že by hrob mohl přilákat bezohledné vykradače. Aby její tělo ochránili, nechali rakev po spuštění do země kompletně zalít masivní vrstvou tekutého betonu. Různí členové rodiny pak u hrobu drželi dobrovolné stráže a střídali se v hlídkách dnem i nocí do té doby, dokud směs stoprocentně nezatvrdla. Teprve v betonovém krunýři našla čtyřnohá dívka z Texasu svůj definitivní a zasloužený mír.

Případy, kdy se lidé narodí s nadbytečnými končetinami v důsledku nedokončeného rozdělení embrya či syndromu parazitického dvojčete, fascinují lidstvo dodnes. Například v roce 1932 se v Georgii narodila Betty Lou Williams, která měla k levé straně těla připojené parazitické dvojče se dvěma nohama a zakrnělými pažemi. Betty Lou se stala jednou z nejlépe placených atrakcí své doby, vydělávala až 1000 dolarů týdně a z peněz koupila rodičům ranč a všem 11 sourozencům zaplatila univerzitu. Zemřela nešťastně ve 23 letech na astmatický záchvat.

Moderní medicína už však dokáže tyto anomálie úspěšně řešit. V únoru 2017 lékaři v indickém Bengalúru úspěšně odoperovali malého chlapce, který se narodil se čtyřma nohama a dvěma penisy (stav zvaný polymelie). Nákladný zákrok chudé rodině uhradila nemocnice, přičemž v Indii byla již v roce 2008 podobně operována i dívka Lakšmí, kterou tamní lidé původně uctívali jako reinkarnaci víceruké bohyně.

Další případ zaznamenali lékaři v prosinci 2022 v indickém Gválijáru, kde přišla na svět holčička o váze 2,3 kg se dvěma pasivními nohami navíc (diagnostikováno jako ischiopagus). Lékařský tým potvrdil, že dívka je jinak zcela zdravá a nadbytečné končetiny jí chirurgicky odstraní, aby mohla žít plnohodnotný život.

Zdroje:

Wikipedia, dotyk, lifee, ndtv, idnes, face2faceafrica