Krev, bolest a šílený risk! Vonnová jela s přetrženým vazem a skončila na JIP

Italská Cortina d’Ampezzo měla být v únoru 2026 dějištěm největšího sportovního comebacku historie. Sjezdovka Olympia delle Tofane byla v obležení tisíců diváků a stovek televizních štábů z celého světa. Všichni čekali na jediné jméno: Lindsey Vonnová. Jednačtyřicetiletá Američanka, která se po šestileté pauze a desítkách předchozích operací vrátila do Světového poháru, se chystala k útoku na olympijské zlato.

Atmosféra v cílovém prostoru byla elektrizující, dokud se neozvaly první zprávy z horní části trati. Poté nastalo mrazivé ticho. Místo jásotu fanoušků prořízl vzduch nad sjezdovkou jen zvuk rotoru záchranářského vrtulníku. Ve sněhu, několik set metrů nad cílem, zůstala po děsivě vypadajícím pádu nehybně ležet postava v modro-bílé kombinéze.

Nebyl to běžný pád, jakých jsou ve sjezdu k vidění desítky. Byl to okamžik, kdy miliony diváků u televizních obrazovek sledovaly možná definitivní konec jedné z největších sportovních ikon. Lindsey Vonnová riskovala vše. Na start se postavila i přesto, že jí v koleni chyběl přední zkřížený vaz, který si přetrhla jen pár dní předtím v Crans-Montaně. Jela na hraně svých fyzických možností a za hranicí lékařských doporučení.

Ve hře nebyla jen medaile, ale potvrzení její neuvěřitelné cesty zpět na vrchol. Místo očekávaného triumfu se však divákům naskytl pohled na záchranáře bojující s časem a vrtulník transportující zraněnou legendu přímo do nemocnice. Scéna, která měla být vyvrcholením pohádkového příběhu, se během několika sekund změnila v syrové drama, které okamžitě zaplnilo hlavní zpravodajské relace po celé planetě.

Startovní interval Lindsey Vonnové byl nejsledovanějším momentem celého olympijského sjezdu. Od prvního odrazu z brány vše nasvědčovalo tomu, že Američanka útočí na nejvyšší příčku. Její jízda vykazovala parametry z dob její největší slávy: agresivní nízký postoj, stabilní držení lyží v čistém oblouku a perfektní aerodynamiku. Do olympijského závodu navíc vstupovala s psychickou výhodou – v aktuální sezóně 2025/2026 již vyhrála dva sjezdy Světového poháru a držela červený trikot vedoucí závodnice disciplíny.

Analýza její jízdy ukázala, že Vonnová jela od prvních metrů na absolutní hraně rizika. Právě tato snaha o co nejagresivnější linii se jí však stala osudnou. Sjezdové lyžování v rychlostech přesahujících 100 km/h neodpouští ani milimetrové odchylky.

„Ve sjezdu může být hranice mezi ideální linií a katastrofálním zraněním klidně jen pět palců,“ uvedla později Vonnová v oficiálním vyjádření z nemocničního lůžka v Trevisu. Těchto pět palců – tedy zhruba třináct centimetrů – představovalo rozdíl mezi bezpečným průjezdem a totální destrukcí.

K chybě došlo v úvodní technické pasáži sjezdovky. Vonnová se snažila zkrátit nájezd do oblouku tak těsně, že se její pravá ruka v plné rychlosti zahákla o tyč branky. Fyzikální zákony v tu chvíli zafungovaly neúprosně. Zaháknutá paže okamžitě změnila těžiště těla a vyvolala nekontrolovanou rotaci. Lyžařku to doslova vymrštilo do vzduchu, kde následovalo několik přemetů, načež dopadla přímo na tvrdý, zledovatělý podklad sjezdovky. Síla nárazu byla podle expertů srovnatelná s nárazem vozidla do pevné překážky.

Celý incident se odehrál v neuvěřitelně krátkém čase. Od chvíle, kdy Lindsey Vonnová opustila startovní buňku, do okamžiku, kdy zůstala po pádu nehybně ležet v ochranných sítích, uplynulo přesně třináct sekund. Tato krátká sekvence stačila k tomu, aby se špičková sportovní forma a naděje na zlatou medaili změnily v komplexní zlomeninu, která si vyžádá sérii náročných chirurgických zákroků.

Prvotní zprávy byly kusé, ale mrazivé. Komplexní zlomenina holenní kosti. Pro laika „zlomená noha“, pro chirurga noční můra. Vonnová byla okamžitě transportována do Trevisa, kde se do práce pustil tým ortopedů a plastických chirurgů.

Důvod zapojení plastiky byl jasný: prevence kompartment syndromu. Jde o stav, kdy masivní otok v uzavřeném prostoru nohy zastaví prokrvení, což může vést k odumření tkání. Druhá operace, kterou podstoupila jen desítky hodin po pádu, měla za cíl stabilizovat kosti a zajistit průtok krve. „Bude to vyžadovat ještě mnoho operací, aby se noha správně zafixovala,“ potvrdila Vonnová.

Šokující je však kontext: Vonnová nastoupila k závodu s „rozbitým“ kolenem. Jen týden před hrami si v Crans-Montaně přetrhla přední zkřížený vaz. Přesto si nasadila ortézu a šla do rizika, které většina lékařů považovala za šílenství. Lindsey však odmítá, že by za pád mohlo oslabené koleno. „Předchozí zranění s tím neměla nic společného. Byla to chyba v linii,“ vzkazuje jasně.

Lindsey Vonnová se v době svého pádu v Cortině nacházela v unikátní životní i sportovní fázi. Ve věku 41 let patřila k nejstarším aktivním závodnicím v historii sjezdového lyžování. Její věk však nebyl překážkou pro dosahování špičkových výsledků; do olympijského závodu nastupovala jako zralá sportovkyně, která přesně věděla, jak pracovat s tlakem i vlastním tělem.

Její historická bilance ve Světovém poháru se zastavila na neuvěřitelném čísle 84 vítězství. Tímto výkonem se nesmazatelně zapsala mezi absolutní legendy zimních sportů. Dominanci Vonnové v průběhu uplynulých let nejlépe dokládají čtyři velké křišťálové glóby za celkové prvenství v sezóně, které získala v letech 2008, 2009, 2010 a 2012.

Kromě úspěchů v pravidelných seriálech zářila Američanka i na největší sportovní scéně světa. Ve své sbírce má celkem tři olympijské medaile. Nejcennější kov, zlato ze sjezdu, vybojovala v roce 2010 ve Vancouveru, kde k němu přidala i bronz ze Super-G. Svoji medailovou bilanci pak uzavřela ziskem dalšího bronzu ve sjezdu na hrách v Pchjongčchangu v roce 2018.

Možná nejvíce fascinujícím údajem je délka její pauzy před posledním návratem. Vonnová se k profesionálnímu lyžování vrátila po šestileté přestávce, během které se věnovala byznysu a televizní práci. Tento návrat v roce 2024 byl považován za sportovní zázrak, který bohužel definitivně ukončilo až zranění na italských svazích v roce 2026.

Zatímco Lindsey Vonnová využívá sociální sítě k šíření motivačních vzkazů o odvaze a nezbytnosti risku, realita v nemocničních pokojích v Trevisu je mnohem syrovější. Její otec, Alan Kildow, zaujal k situaci okamžitý a nekompromisní postoj. V rozhovoru pro agenturu AP jasně deklaroval, že další návrat své dcery na sjezdovky už nehodlá podporovat. „Je jí 41 let a tohle je definitivní konec její kariéry. Pokud k tomu budu mít co říct, Lindsey už závodit nebude,“ uvedl Kildow bezprostředně po druhé operaci.

Kildowův postoj není motivován sportovní diplomacií, ale osobní zkušeností z posledních dní. Jako otec, který u lůžka své dcery na jednotce intenzivní péče přespává, vidí realitu, kterou filtry na Instagramu nedokážou zachytit. Vidí pacientku po dvou náročných zákrocích, která bojuje s pooperačními bolestmi, masivními otoky a komplikovanou fixací roztříštěné kosti. Pro rodinu už v tuto chvíli nejsou podstatné statistiky vítězství, ale základní hybnost a kvalita budoucího života jejich blízké.

V Itálii je s Vonnovou v těchto dnech celá její nejbližší rodina. Kromě otce dorazil také její bratr a obě sestry. Jejich přítomnost má zajistit Lindsey maximální soukromí, které jí nemocnice v Trevisu poskytuje právě díky umístění na oddělení s intenzivním dohledem. Rodina funguje jako ochranný štít před médii a veřejností, přičemž jejich jedinou prioritou je rekonvalescence a úspěšné zhojení komplexní zlomeniny holenní kosti.

Klid v rodinném kruhu však naráží na povahu samotné závodnice. Lindsey Vonnová zasvětila celou svou kariéru posouvání limitů a ignorování bolesti, což je přístup, který ji dostal na vrchol, ale také do současného kritického stavu. Krotit ambice ženy, která se dokázala vrátit na sjezdovky i po totální destrukci kolene a v jednačtyřiceti letech vítězit, je pro její blízké úkol, který se zdá být téměř neřešitelný. Střet mezi otcovským strachem a dceřinou nezdolností bude pravděpodobně hlavním tématem následujících měsíců.

Návrat Lindsey Vonnové k profesionálnímu lyžování v prosinci 2024 byl z pohledu mnoha odborníků zbytečným riskem. Američanka měla ve svých 41 letech zajištěné jmění, status globální hvězdy a historický rekord 84 vítězství ve Světovém poháru. Po šestileté pauze se však rozhodla vrátit do disciplíny, která patří k nejnebezpečnějším sportům vůbec.

Důvodem nebyla snaha o zisk dalších trofejí, ale osobní potřeba seberealizace na elitní úrovni. Vonnová prokázala svou konkurenceschopnost tím, že se během několika měsíců dokázala vrátit do světové špičky. To vysvětluje i její rozhodnutí startovat v Cortině s čerstvým zraněním kolene. Riziko dalšího pádu vnímala jako přijatelnou daň za možnost opět závodit.

Současný stav v nemocnici neoznačuje za tragédii, ale za součást své profesní dráhy. Z jednotky intenzivní péče vzkázala, že neúspěch je přirozeným rizikem každého, kdo se o něco pokusí. Její filozofie je přímočará: životní selhání nespatřuje v pádu nebo zranění, ale v pasivitě a nedostatku odvahy jít do rizika. Pro Vonnovou je i tento bolestivý konec olympijského snu přijatelnější než rezignace na start.

I v případě definitivního konce kariéry zůstává vliv Lindsey Vonnové na alpské lyžování zásadní. Vonnová transformovala ženské rychlostní disciplíny především po stránce silové přípravy. Byla jednou z prvních sjezdařek, která do tréninku integrovala moderní atletické metody, čímž nastavila nový standard profesionality pro celou světovou špičku.

Kromě sportovních výkonů Vonnová zásadně změnila komerční potenciál lyžování. Dokázala propojit vrcholový sport s globálním showbyznysem a přitáhnout nové sponzory. Její mediální aktivity a budování osobní značky udělaly ze sjezdového lyžování atraktivnější produkt pro televizní trhy i mimo Evropu a USA.

Její kariéru definovaly cykly těžkých zranění a následných návratů. Nedělní transport vrtulníkem ze sjezdovky v Cortině pravděpodobně ukončil její aktivní působení, ale její historické statistiky – 84 vítězství ve Světovém poháru a tři olympijské medaile – zůstávají v platnosti.

Posledních 13 sekund v Cortině bylo výsledkem vědomého rozhodnutí startovat na hraně fyzických možností. Pro Vonnovou byla tato míra rizika přijatelnější než ukončení kariéry bez pokusu o poslední olympijský start. I přes vážné poškození skeletu a nutnost dalších operací její přístup potvrdil, že byla schopna konkurovat špičce i ve věku 41 let.

Zdroje: iRozhlas, čt sport, sport, isport, wikipedia, sport.aktualně, iDnes, seznam zprávy