Článek
K divadlu a herectví se jeden z nejoblíbenějších českých komiků dostal oklikou. Josef Dvořák se narodil 25. dubna 1942 v Horní Cerekvi na Vysočině v malém domku s koloniálem. Obchůdek kdysi kupoval jeho dědeček a podle hercových vzpomínek byl tak malý, že se do něj vešla jen prodavačka a dva zákazníci. Divadelní prostředí přitom znal z domova. Otec se sestrou hrál ochotnické divadlo ve spolku Slovan a maminka dělala nápovědu, sám Pepa ale o hraní zpočátku nestál. Mnohem víc ho lákal sport, auta a fotbal.
Když rodině po roce 1948 zabavili obchod a odstěhovali se do Kadaně, kvůli kádrovému původu neměl Josef na gymnázium nárok. Musel nastoupit na odborné učiliště a vyučil se automechanikem. Tehdy si myslel, že jeho život bude navždy spjatý s motory, olejem a montérkami. Ve volném čase ho to táhlo spíše ke kytáře. Naučil se tři základní akordy na kytaru a jak sám s oblibou přiznává, k divadlu a muzice ho v mládí přivedla především snaha zaujmout dívky.
Zlom v jeho životě nastal na přelomu 50. a 60. let v Kadani. Tam začal vystupovat s amatérským souborem a hrát s místním orchestrem na tanečních zábavách. V té době ho potkal dramaturg a režisér Pavel Fiala, který stál u zrodu legendárního Kladivadla. Fiala v mladém automechanikovi okamžitě rozpoznal neobvyklý přirozený komediální talent, pohotovost a dar improvizace.
Známá je historka, jak Fiala potkal Dvořáka s kytarou v ruce a zeptal se ho na jeho největší životní zážitek. Dvořák pohotově odpověl, že smažení nedělních řízků. Přímo na místě pak mimicky předvedl rozpalování plotny i samotný prskající řízek, čímž Fialu okamžitě přesvědčil. Když se pak Kladivadlo přesunulo z Kadaně do Ústí nad Labem, z mladého automechanika se stal poloprofesionální herec.
Z Kladivadla rovnou do Semaforu
V ústeckém Kladivadle, které tvořilo základy pozdějšího Činoherního studia, strávil Dvořák léta 1965 až 1970. Soubor byl plný neherců, od zdravotní sestry Uršuly Klukové až po tesaře Pavla Fialu. Dvořák se tu učil za pochodu od intelektuálů a výtvarníků, se kterými po večerech debatoval o umění.
S Kladivadlem se podíval i do Německa a Holandska, kde divadelní kusy hrál v němčině, přestože jazyk prakticky neovládal. Texty zvládl tak dokonale, že ho kritici chválili za skvělou výslovnost. Ve skutečnosti ale na jevišti trnul hrůzou, aby se nezačalo improvizovat, protože jeho němčina končila přesně tam, kde končil scénář.
Slibně se rozvíjející éru Kladivadla v roce 1968 přerušila invaze vojsk Varšavské smlouvy. Když Kladivadlo narazilo na odpor ústeckých komunistů, Dvořák se na krátký čas stal dokonce jeho ředitelem. Když musel na krajský výbor dorazit v batikovaném tričku a džínech, velmi rychle pochopil, že na roli funkcionáře se vůbec nehodí. V té době se jel podívat do Prahy na představení Jiřího Císlera, kde se v hledišti potkal s Jiřím Suchým. Ten si na něj vzpomněl z natáčení filmu Nevěsta a rovnou mu nabídl angažmá v legendárním divadle Semafor.
V Semaforu nastoupil v roce 1972 a strávil v něm dlouhých osmnáct let. Zpočátku vystupoval po boku Jiřího Suchého a Jitky Molavcové. Časem si ale vytvořil vlastní tvůrčí skupinu, v níž s ním spolupracoval i Pavel Fiala nebo režisér Evald Schorm.
K jeho nejslavnějším kusům patřila hra S Pydlou v zádech s téměř pěti stovkami repríz, Hrabalovy Taneční hodiny pro starší a pokročilé nebo parodie Lucerna aneb Boj o lípu. Po odchodu ze Semaforu v roce 1990 založil vlastní Divadelní společnost Josefa Dvořáka. S ní dodnes objíždí diváky po celé republice a uvádí oblíbená představení jako Čochtan vypravuje, Lakomec nebo Natěrač.
Vodník Čochtan, kuchař Svatopluk a další nezapomenutelné role
Netrvalo dlouho a o výrazného komika začala mít zájem i televize s filmem. Za svou bohatou kariéru si na konto připsal přes 800 rolí před kamerou. Na filmovém plátně se výrazněji zapsal v roce 1974 v komedii Jáchyme, hoď ho do stroje!. Scenáristé Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak mu v ní svěřili roli automechanika Bédy Hudečka. Následovaly role ve filmech jako Parta hic, Lvi salónů, Buldoci a třešně či pantomimická groteska Traja chrobáci, kde po boku Bolka Polívky a Oty Jiráka ukázal svůj mimořádný mimický talent.
Životní rolí se pro Dvořáka stal vodník, ze kterého udělal naprosto nezapomenutelnou postavu. Vodnický frak poprvé navlékl ještě v Kladivadle při Jiráskově Lucerně. Skutečnou senzaci z něj ale udělal až v Semaforu jako Vodník v Erbenově Kytici. Zeleného kostýmu už se prakticky nezbavil. Vodníka si zahrál v řadě pohádek včetně Hastrmanské povídačky nebo Tanečku přes dvě pekla, i v legendární Arabele.
Televizní diváci si ho zamilovali v řadě ikonických seriálů. Hrál Václava Pěnkavu v Nemocnici na kraji města, Emila Karase v Návštěvnících, kuchaře Kachnu v Hospodě či role v Byli jednou dva písaři a Cirkus Humberto.
Největší seriálová role ho však potkala v roce 1984 v projektu Rozpaky kuchaře Svatopluka. Projekt běžel na principu kinoautomatu. Diváci o dalším osudu kuchaře Svatopluka hlasovali v přímém přenosu a příběh se odvíjel podle jejich volby. Dvořák v něm nejen ztvárnil hlavní roli kuchaře Kuřátka, ale celý pořad také provázel jako moderátor.
Nezastupitelné místo v jeho kariéře zaujímá práce pro děti a dabing. Od roku 1977 spoluvytvářel Malý televizní kabaret s Jitkou Molavcovou, Pavlem Zedníčkem a Štěpánkou Haničincovou. Především však propůjčil svůj nezaměnitelný hlas večerníčkům.
Jeho hlasem promlouvá Maxipes Fík, za kterého získal deset platinových desek, Bob a Bobek, postavičky z Příběhů včelích medvídků či O vodníku Čepečkovi. Do roku 2012 namluvil přes 156 epizod různých večerníčkových seriálů. V 90. letech navíc ukázal i svou dramatickou tvář, například v roli bývalého letce Vildy Semeráda ve filmu Hřbitov pro cizince nebo jako nadporučík Mazurek v komedii Černí baroni. Za své celoživotní dílo převzal v roce 2022 Medaili za zásluhy 1. stupně.
Osudové rány v soukromí a těžké životní zkoušky
Zatímco v divadle i v televizi rozdával dobrou náladu, v osobním životě si prošel neuvěřitelně těžkými chvílemi. Hercův milostný život byl dlouho jako na horské dráze. Poprvé se oženil velmi mladý s Arnoštkou, ale manželství vydrželo jen dva roky, protože Dvořák dával přednost divadlu. S druhou manželkou Zuzanou přivedl na svět dcery a zdálo se, že získal tolik potřebné rodinné zázemí. Volání práce i nových románků ale bylo silnější.
V 70. letech podlehl vznětlivé lásce k mladičké studentce Aleně. Bylo jí pouhých sedmnáct let, Dvořákovi přes třicet. Když manželka na vztah přišla, Dvořák nezaváhal, odešel od rodiny a rozvedl se.
V den svých osmnáctých narozenin vyšla Alena na ulici a nepozorný řidič ji srazil na přechodu. Dívka po několika dnech v nemocnici těžkým zraněním podlehla. Pro Dvořáka to byla zničující rána, po které propadl těžkým depresím a alkoholu.
Kolegové z divadla, kteří viděli, jak je zoufalý, ho vzali s sebou na zájezd na Kubu, aby přišel na jiné myšlenky. Místo očekávaného klidu však zájezd v Havaně v roce 1978 přinesl další dramatický zvrat. Zoufalství ho dohnalo až k pokusu o sebevraždu, když se odpoledne vydal plavat napříč oceánem směrem k Americe. Kolegové z divadla si jeho zmizení naštěstí včas všimli, pustili se do pátrání a z moře ho zachránili.
Po návratu z Kuby ho bývalá žena Zuzana vzala na milost a vzal si ji podruhé. Ani druhý pokus o opakované manželství však nevydržel a následoval další rozvod. Herec tak s oblibou říká, že byl čtyřikrát ženatý, ale měl jen tři ženy. Z manželství má tři vlastní dcery Moniku, Zuzanu a Terezu. Dnes otevřeně přiznává, že jako otec v mládí selhával. Kvůli práci trávil doma minimum času a na společné rodinné chvíle nezbýval prostor.
Nemoc, rodinné smíření a vyrovnaný podzim života
Skutečný životní klid, zázemí a osudovou lásku našel Dvořák až v 80. letech. Při natáčení seriálu Rozpaky kuchaře Svatopluka potkal televizní produkční Jarmilu Dattelovou. Dnes jí nikdo neřekne jinak než Jája a tvoří spolu stabilní pár už desítky let. Zjistili, že mají nejen stejné iniciály J. D. a stejné znamení Býka, ale také jizvu na pravé ruce a téměř stejný datum narození. V roce 1991 se po osmileté známosti vzali. Jája do vztahu přivedla dceru Markétu, kterou Dvořák přijal za vlastní a s oblibou o ní s úsměvem mluví jako o své „válečné kořisti“.
Jen několik let po čtvrté svatbě zasáhla herce další těžká zkouška, tentokrát zdravotní. Lékaři mu diagnostikovali rakovinu tlustého střeva. Prošel náročnou operací a léčbou, přičemž jeho manželka později přiznala, že situace byla mimořádně vážná. Dvořák však díky své pevné vůli rakovinu úspěšně porazil a už po několika týdnech se vrátil zpět do divadla.
Manželce Jájě dnes populární herec vděčí nejen za pevné zdraví a duševní klid, ale především za rodinné zázemí a harmonii. Jarmila totiž dokázala stmelit celou velkou rodinu a spřátelila se se všemi hercovými bývalými manželkami. Dnes všichni tvoří soudržnou rodinu. Exmanželky s Jájou dokonce jezdí na společné dovolené a společně hlídají vnoučata i pravnoučata, což herci vyhovuje, protože ho dámy občas rády nechají doma v klidu. Nejraději všichni tráví čas na chalupě v Českém ráji.
Jediným stínem, který se na hercovu veřejnou pověst dostal v roce 2007, bylo odhalení spisů v archivech po komunistické Státní bezpečnosti. Dvořák byl veden jako důvěrník StB pod krycím jménem Komik a měl informovat o dění v divadle Semafor i o soukromém životě Jiřího Suchého či Věry Chytilové.
Herec jakoukoli vědomou spolupráci s tajnou policií popřel. Jiří Suchý celou kauzu vnímal s odstupem a podotkl, že Dvořák byl pod obrovským tlakem snáze ovlivnitelný. Jiní kolegové, například Jiří Krampol, se za něj naopak bez váhání postavili.
I v pokročilém věku zůstává Josef Dvořák mimořádně aktivní. Stále vede vlastní divadelní společnost, kondici si udržuje tenisem a těší se ze zástupu vnoučat i pravnoučat. Jak sám říká, věk je pro něj jen číslo a na jevišti i v životě se stále řídí pracovitostí a neodolatelnou touhou bavit lidi.
Zdroje: Wikipedia, zeny. iprima, Český rozhlas, kulturní portál, novinky, kafe, vlasta, novinky, krajskelisty, kafe
