Putinova utajená dcera v Paříži. „Váš otec mi zabil bratra,“ vmetl jí do tváře Ukrajinec

Na jedné straně stál Dmitrij Svjatněnko, ukrajinský novinář, kterému ruská raketa před třemi týdny zabila bratra, vojenského pilota. Na straně druhé mladá žena se zakrytou tváří, obklopená bodyguardy, která se v evropské metropoli snaží žít životem intelektuální dýdžejky a manažerky galerií.

„Váš otec mi zabil bratra,“ ozvalo se do ticha pařížské ulice. Ta věta nebyla jen osobním obviněním. Byla to srážka dvou světů, které Vladimir Putin svou politikou vytvořil a zároveň od sebe násilně oddělil. Žena, známá jako Jelizaveta Krivonogichová, Luiza Rozovová či Jelizaveta Rudnovová, jen sklopila oči. „Je mi líto, co se děje. Ale já za to nenesu odpovědnost.“

Kořeny rodiny Putinových sahají hluboko do ruského venkova, konkrétně do Tverské oblasti, kde byli jeho předci po staletí evidováni jako nevolníci a rolníci. Tato historie „člověka z lidu“ tvoří základní pilíř Putinovy politické image. Klíčovou postavou rodinné mytologie je však jeho dědeček Spiridon Putin. Ten se vypracoval na osobního kuchaře nejvyšších sovětských představitelů, připravoval pokrmy pro Vladimira Lenina a později i pro Josifa Stalina. Tato blízkost absolutní moci, byť v roli personálu, definovala rodinné prostředí, ve kterém se loajalita a mlčenlivost cenily nade vše. Spiridon přežil čistky i hladomory, což svědčí o jeho schopnosti dokonale splynout s pozadím diktátorských aparátů.

Sám Vladimir Putin vyrůstal v drsném prostředí poválečného Leningradu. Jeho rodinná historie je poznamenána tragédiemi, které formovaly jeho vnímání světa jako místa neustálého boje o přežití. Narodil se jako nejmladší ze tří bratrů, z nichž ani jeden se nedožil dospělosti. Bratr Albert zemřel v dětství a druhý bratr Viktor podlehl záškrtu a hladu během nacistického obléhání Leningradu. Putinův otec, válečný veterán NKVD, a matka, dělnice v továrně, žili v typickém komunálním bytě, kde se Vladimir učil zákonům ulice. Tato zkušenost ho později dovedla do řad KGB, kde se naučil pracovat s identitami a tajemstvími – schopnosti, které později aplikoval i na svou vlastní rodinu.

Zatímco se dnes Vladimir Putin stylizuje do role ochránce tradičních pravoslavných hodnot a stability rodiny, realita jeho soukromého života připomíná spíše operaci tajných služeb. V roce 1983 se oženil s Ljudmilou Škrebněvovou, se kterou má dvě dcery, Mariju (1985) a Katěrinu (1986). Ačkoliv se jedná o dcery hlavy státu, jejich existence byla pro ruskou veřejnost dlouhá léta tabu. Studovaly pod falešnými jmény, byly pod neustálým dohledem a jejich obličeje se v médiích nesměly objevit. I po rozvodu v roce 2014 Putin pokračoval v politice naprostého utajení svých potomků. Tento vzorec „neviditelných dětí“ se stal standardem, který později aplikoval i na svou neoficiální linii.

Právě v roce 2003, kdy byl Putin již pevně usazen v Kremlu a upevňoval svou moc, se v Petrohradě narodila Jelizaveta Krivonogichová. Její příchod na svět znamenal vznik paralelní rodinné větve, která se od té oficiální lišila především mírou okázalosti, s jakou začala disponovat finančními prostředky. Zatímco Marija a Katěrina se věnovaly akademické sféře a byznysu v rámci státních struktur, Jelizaveta se stala symbolem nové ruské aristokracie.

Jelizavetina matka, Světlana Krivonogichová, je v ruském kontextu fascinujícím příkladem sociálního vzestupu řízeného nejvyšší mocí. Původně nenápadná uklízečka, která vyrůstala v chudých poměrech petrohradské komunálky, se po seznámení s tehdejším šéfem FSB Putinem koncem 90. let stala jednou z nejbohatších žen v zemi. Její transformace byla okamžitá a nevysvětlitelná běžnými ekonomickými pravidly. Podle investigativních zpráv serveru Proekt a uniklých dokumentů Pandora Papers získala Krivonogichová podíly v bance Rossija, která je považována za „pokladnu“ Putinova nejbližšího okolí.

Dnes Světlanino impérium zahrnuje nejen bankovní akcie, ale i rozsáhlé nemovitosti v Monaku, luxusní lyžařské středisko Igora v Leningradské oblasti a kontroverzní Leningrad Centre, známé svými erotickými show. Její majetek, odhadovaný na stovky milionů dolarů, vytvořil pro Jelizavetu zlatou klec. Dívka vyrůstala v prostředí soukromých letadel, jachet a exkluzivních nočních klubů, zatímco byla oficiálně neexistující dcerou. Její život byl definován designovým oblečením značek jako Miu Miu nebo Maison Margiela, což tvořilo bizarní kontrast k rolnické skromnosti jejích předků, o které její otec tak rád mluví před kamerami. Jelizaveta se tak stala produktem systému, který na jedné straně uctívá „tvrdou práci lidu“ a na druhé straně generuje miliardové majetky pro vyvolené milenky a jejich děti.

Před únorem 2022 byla Jelizaveta, vystupující pod pseudonymem Luiza Rozovová, ikonou specifické vrstvy ruské společnosti – tzv. „zlaté mládeže“. Její digitální stopa na Instagramu byla pečlivě kurátorskou přehlídkou nedosažitelného luxusu. Zatímco Vladimir Putin v televizních projevech vykresloval Evropu a Spojené státy jako morálně rozvrácené a nepřátelské entity, jeho údajná dcera se stala živoucím důkazem toho, jak hluboce jsou ruské elity do tohoto „dekadentního“ světa integrovány. Fotografie ze soukromých letadel, detaily drahých značkových doplňků a interiéry luxusních rezidencí v Monaku a Petrohradu vytvářely obraz života, který zcela ignoroval ekonomickou realitu průměrného ruského občana i narůstající geopolitické napětí.

Tato existence v „bublině“, jak ji sama Jelizaveta v jednom z mála audio rozhovorů v roce 2021 popsala, byla postavena na totálním odpojení od politického dění. Pro Luizu Rozovovou nebyla politika tématem, její svět tvořila móda, vizuální umění a exkluzivní společenské kontakty. Tento postoj neangažovanosti byl v Rusku dlouhodobě pěstovaným společenským konsenzem. Elity si mohly užívat západních výsad výměnou za to, že nebudou zasahovat do mocenských her Kremlu. Jelizaveta tento model dovedla k dokonalosti, když se prezentovala jako kosmopolitní bytost, pro niž hranice mezi Východem a Západem existují pouze jako kulisy pro další nákupy či večírky.

Vrcholem její sociální schizofrenie bylo vystoupení v březnu 2021 v moskevském baru Rovesnik. Tento podnik nebyl běžným nočním klubem pro oligarchy, profiloval se jako progresivní prostor s důrazem na feminismus, podporu obětí domácího násilí a lidskoprávní aktivismus. Skutečnost, že dcera muže, jehož režim v téže době brutálně potlačoval opoziční demonstrace a zatýkal tisíce lidí, vystoupila právě zde jako DJka, působila jako provokace. Luiza dorazila v doprovodu ochranky, odehrála svůj set a zmizela v anonymitě černého vozu taxi.

Toto vystoupení odhalilo fascinující rozměr její osobnosti a potřebu být akceptována komunitou, která k moci jejího otce stojí v opozici. V baru Rovesnik se Luiza Rozovová nepokoušela být dcerou prezidenta, ale součástí globální klubové kultury. Právě zde se však nejjasněji projevila její neschopnost (nebo neochota) vidět souvislost mezi luxusem, který ji obklopuje, a krví či útlakem, z nichž tento luxus vyvěrá.

Zlom nastal 24. února 2022. S prvními dopady ruských střel na ukrajinská města a následným uvalením drakonických sankcí na ruské banky a elity (včetně její matky Světlany) se Luizin „champagne lifestyle“ stal neudržitelným. Veřejný hněv, který se začal přelévat do komentářů na jejím profilu, ji donutil k radikálnímu kroku. Luiza Rozovová, digitální persona postavená na okázalosti, prakticky přes noc zmizela. Její účet na Instagramu byl smazán a s ním i celá jedna éra, kdy se děti kremelských špiček mohly beztrestně vysmívat západním hodnotám přímo z jejich nitra.

Tento ústup do stínu nebyl jen otázkou bezpečnosti, ale i nutností pro novou fázi jejího života. Luxusní jachtařské výlety vystřídal tichý přesun do Paříže a adopce nové identity – Jelizavety Rudnovové. Prasknutí bubliny ji donutilo vyměnit roli dýdžejské celebrity za roli „utajené manažerky“ v exilu. Transformace z okázalé dcery milionářky v nenápadnou studentku v pařížských galeriích je pokusem o restart, který však, jak ukázala konfrontace s novinářem Svjatněnkem, naráží na fakt, že digitální stopu a rodovou podobu nelze smazat tak snadno jako účet na sociální síti.

O tři roky později se objevuje v Paříži. Už to není ta rozverná dýdžejka z Instagramu. Nyní používá jméno Jelizaveta Olegovna Rudnovová. Příjmení i patronymium (po otci) jsou vypůjčeny od zesnulého Olega Rudnova, Putinova věrného přítele. Je to dokonalé krytí, které jí mělo umožnit studovat management umění na prestižní škole ICART a následně pracovat v pařížských galeriích.

Ironie jejího nového života je zdrcující. Jelizaveta našla útočiště v galeriích Studio Albatros a L gallery, které jsou známé vystavováním protiválečného umění. Dcera muže, který válku rozpoutal, tak kurátoruje díla ruských i ukrajinských umělců, kteří před jejím otcem museli uprchnout. Tento „pařížský pivot“ však naráží na odpor. Ruská exilová umělkyně Nasťa Rodionovová veřejně protestovala: „Je nepřípustné, aby osoba profitující z režimu stála tváří v tvář obětem tohoto režimu.“ Přestože ředitel galerie Dmitrij Dolinskij dívku brání tím, že „neviděl test DNA“, podobnost s Vladimirem Putinem je podle expertů na AI až sedmdesátiprocentní.

Nejzajímavějším prvkem celého dramatu jsou Jelizavetiny nedávné aktivity na Telegramu. V příspěvcích, které citoval i německý Bild, se dívka poprvé ostře distancuje od Kremlu. Je to upřímné volání dcery, která prokoukla lži svého otce? Nebo jde o chladný kalkul, jak si v Evropě udržet právo na pobyt a vyhnout se sankcím, které už dopadly na její matku? Jelizaveta si stěžuje, že se „nemůže projet po milovaném Petrohradu“, což naznačuje, že její exil není tak úplně dobrovolný. Je uvězněna v meziprostoru – v Rusku je příliš „evropská“ a na Západě je navždy „ta Putinova“.

Případ Jelizavety Krivonogichové otevírá palčivou otázku: Jsou děti zodpovědné za hříchy svých otců? Nasťa Rodionovová věří v presumpci neviny, ale volá po transparentnosti. Dmitrij Svjatněnko, stojící na pařížské ulici se vzpomínkou na mrtvého bratra, žádá omluvu nebo čin.

Jelizaveta zatím nabízí jen lítost a slova o tom, že „jí nikdo nenaslouchá“. Její život v luxusní čtvrti Belleville, mezi obrazy volajícími po míru, je neustálou připomínkou absurdity dnešní doby. Zatímco Putinovi synové Ivan a Vladimir mladší žijí v izolaci rezidence na Valdaji, jejich sestra v Paříži prodává šperky a snaží se přesvědčit svět, že ona není on.

Zdroje: idnes, CNN, deník, novinky, wikipedia, NDTV, the sun, mixmag