Článek
Poté, co pákistánský premiér Šahbáz Šaríf – jako hlavní zprostředkovatel – oznámil 14denní příměří v celém regionu Blízkého východu, můžeme se s odstupem podívat a říct si, kdo se stal hlavním vítězem (zatím) dvouměsíčního konfliktu v Íránu. I když příměří neznamená definitivní konec bojů, jedná se o jistý posun, který již snížil ceny ropy a zkapalněného zemního plynu.
V tomto konfliktu, kdy na konci února zaútočil Izrael společně se Spojenými státy a který přinesl zvýšení cen pohonných hmot kvůli uzavření Hormuzského průlivu, se ukázalo, kdo na této nestabilitě nejvíce vydělal. Nebyl to Írán, USA ani Izrael. Jedná se o stát, který ani nemá vojenskou základnu v blízkosti konfliktu (nejblíže je v Sýrii) – a tím je Rusko.
Více peněz
Kreml díky dočasnému zrušení sankcí ze strany USA (aby zabránily globálnímu cenovému šoku na trhu s palivy) a rostoucím cenám ropy vydělal každý měsíc miliardy dolarů navíc. Sergej Vakulenko, vedoucí výzkumník v Carnegie Russia Eurasia Center, řekl pro CNBC: „Cena ropy, a zejména cena ropy Urals (hlavní ruská exportní směs, která je těžší a hustější – pozn. autora), dosud vyskočila o více než 60 dolarů za barel, což ruskému státu přináší téměř 9 miliard dolarů měsíčně, tedy značnou částku.“
Na druhou stranu zapojení Spojených států do války oslabilo Ukrajinu. Zbraně, které Ukrajina potřebuje k válce proti Rusku a které Evropa kupuje od Američanů a následně jí je posílá, teď logicky míří na Blízký východ, a Ukrajina tím ztrácí čas i prioritu. Ruská federace tak nezískala jen ekonomicky – jejímu hlavnímu nepříteli docházejí zbraně, zatímco Rusko si u vybraných kategorií výzbroje (typicky munice a drony) dokázalo rozjet výrobu ve větším objemu a rychleji než dřív.
Konflikt v Íránu nám také ukazuje obrovskou americkou spotřebu zbraní. Jen pro porovnání: „Američané vystřelili během prvních čtyř dnů války asi čtyřikrát tolik raket Patriot, kolik jich dodali Ukrajině za čtyři roky,“ řekl rovněž pro CNBC generál ve výslužbě a bývalý zástupce vrchního velitele spojeneckých sil NATO v Evropě Richard Shirreff.
Právě raketové systémy Patriot jsou pro Ukrajince klíčové – poskytují úroveň protivzdušné obrany proti pokročilým ruským raketám, kterým se systémy ze sovětské éry nemohou vyrovnat. Chrání tak ukrajinskou infrastrukturu, města a slouží jako psychologická podpora, která obyvatelům dodává pocit bezpečí.
Jako v Argentině
I přes veškeré okolnosti, které hrají Putinovi do karet, by bylo chybou myslet si, že je ruská ekonomika v dobrém stavu. Již citovaný Shirreff ji vidí v zoufalé situaci: „Jedná se o ekonomiku, která se nachází v zóně smrti – je přesně ve stejné situaci jako horolezec v nadmořské výšce osmi tisíc metrů – tělo začíná pohlcovat samo sebe. Čelí dlouhodobým existenčním škodám.“
Na jedné straně tak Rusko krátkodobě zbohatlo, ale na straně druhé se podstata nezměnila – ruská ekonomika nevzkvétá. Ruskou situaci by tak šlo přirovnat k té argentinské z roku 1982. Ta se zmítala v ekonomickém kolapsu a válečná junta se rozhodla pro vpád na Falklandské ostrovy. V dubnu tak ostrovy obsadila, ale dva měsíce poté je znovu ztratila. Junta se mimo jiné snažila udržet zdání normality (odvést pozornost k válce) a chvíli se jí to dařilo. Časem ji ale realita zasáhla a očekávaný ekonomický kolaps ji dohnal.
Podobně je tomu i v Rusku. Podle analytiků ruská ekonomika zažívá „cukrové opojení“ z masivních výdajů na zbrojení (až 7,5 procenta HDP), což krátkodobě zvyšuje růst HDP a reálné mzdy, ale zároveň to vede k dlouhodobé neudržitelnosti. Zcela stejný příběh to však není: Ruská federace představuje mnohem větší ekonomiku a dokáže fungovat dlouhá léta. Vede to ale ke stejnému závěru jako v Argentině – k ekonomickému pádu.
Krátkou hru tak zatím vyhrává Rusko: sklízí rentu z dražší energie a těží z odvedené pozornosti Západu. Na dlouhou trať ale stále jede na dluh a na válečné mobilizaci - a to není udržitelné.
