Článek
Profesor ekonomie Herbert A. Simon popsal stav informačního přetížení takto: „Bohatství informací vytváří chudobu pozornosti.“ Tento slavný výrok z roku 1971, kde Simon předpověděl, že informace již nebude těžké získat, ale tzv. je odfiltrovat - poznat pravdu, nacházet důvěryhodné zdroje - bude další krok lidstva, se kterým bude zápasit. A nebyl daleko od pravdy.
Když jsem se před několika lety nezajímal o politiku, čas od času mě bavilo kliknout na články s chytlavým nadpisem, tzv. clickbait. Nedalo mi to ale žádnou informační hloubku ani ukotvený názor. Časem jsem se začal více zajímat o dění ve světě a vyhledával nejkvalitnější média - nešlo mi tolik o rychlost. Začalo to delšími texty a větším přemýšlením o tom, co právě čtu. Během pár let jsem si oblíbil určitá média a stal se jejich pravidelným čtenářem.
Od Simona k dnešku
Od proslovu Simona uběhlo více než padesát let a lidská pozornost se zásadně změnila. Zatímco v 70. letech trvaly televizní reklamy 30 sekund (v 50. letech to bylo přes minutu), v 90. letech klesly na 15 sekund a dnes průměrně trvají 6 sekund.
Nejedná se o šokující zjištění, lidé ví, že jejich pozornost je kratší než u jejich rodičů. Ukazuje to ale i na jiný problém - pokud lidé vydrží na obrazovce 47 sekund v průměru (v roce 2004 to bylo 150 sekund), znamená to, že jejich absorbování informací trvá kratší dobu a nestihnou jít do dostatečné hloubky.
Čteme více zpráv - ale hůř
Je jasné, že lidé mají snadnější přístup k informacím než v 70. letech. Podle Reuters Institute Digital News Report 2023 dostává 84 procent příslušníků generace Z zprávy ze sociálních médií - Instagramu, TikToku či X - a jen 26 procent sleduje televizní zprávy pravidelně. I přes to všechno ale více zdrojů neznamená větší informovanost.
Sociální sítě jsou navrženy tak, aby u vás upoutaly pozornost, a to hned neznamená, že informacím porozumíte. Pokud se podíváte na Reuters Digital News Report 2024, poznamenává, jak se lidé začínají vyhýbat zprávám. Až 40 procent to uvedlo - a v průběhu posledních devíti let se tato skupina rozrostla téměř o třetinu.
Ani celková důvěra ve zprávy neroste. Dlouhodobě se pohybuje okolo čtyřiceti procent, ale zároveň platí, že probíhající konflikty - které na sociálních sítích nejde přehlédnout - přispívají k pocitu přehlcení zprávami.
A tím se dostáváme do paradoxní situace: lidé čtou zprávy, ale kvalita konzumace klesá. Čteme rychle, bez ověřování - a čím více zpráv je, tím více lidí na to časem rezignuje a zprávy přestane sledovat úplně.
Tři skupiny a malá rada
Dalo by se tak společnost rozdělit do tří skupin: první, která čte, ale neověřuje; druhá, vyhýbající se zprávám; a třetí, která si buduje vlastní diverzifikovaný obsah, kterému důvěřuje a ke které bychom měli cílit i když sama představuje nebezpečí v tom, že se lidé uzavřou jen ve svých „sociálních kruzích“.
Nebylo by tedy moudré házet všechny do jednoho pytle. Každý člověk přistupuje k novým informacím jinak a ne každý má dostatek času vše ověřovat. Tvrdit ale, že je lepší rezignovat, není správné. Být neinformovaný znamená být snadněji manipulovatelný. Jedním z příkladů demokratické společnosti je vzdělaná společnost a svobodná média. A obojí v Česku máme. Každý si tak bez problému může zjistit, co se děje ve světě a vytvořit si vlastní názor. Pokud bych vám měl doporučit pár věcí: naučte se číst delší texty, najděte si média, kterým věříte, a neuzavírejte se do své sociální a názorové bubliny.
Pokud se tedy dostaneme k původní otázce, jestli je informační přetížení vážná věc - odpověď je ano. Jako se vším jiným, i čtení zpráv má svoje hranice. Ať už to pro každého znamená jiný počet minut čtení zpráv denně nebo jen týdně, musí si dát přestávku a nenechat se pohltit. Jestli to znamená digitální detox nebo jen den bez čtení Hospodářských novin, je to na každém. Každý si musí stanovit hranice, které mu vyhovují. Jako se vším jiným.
