Článek
V knize Moneyland: Kde zloději a podvodníci vládnou světu a jak si ho vzít zpět, pojednává britský investigativní novinář Oliver Bullough o realitě, které jsme si všichni vědomi: pro nejbohatší pravidla zkrátka neplatí. Najdou si cestu, jak si dosáhnout svého – přes právníky, kteří najdou skulinu mezi zákony tak, aby to vždy bylo výhodné pro jejich movité klienty. Tato realita platí všude, ale někde více. A právě v hlavním městě Velké Británie to platí dvojnásob.
V průběhu třiceti let si ti nejbohatší nakupovali drahé nemovitosti, fotbalové kluby a dokonce i stanice metra. Většina patřila k tzv. východoevropským – z větší části ruským – oligarchům. Mužům, kteří přišli k obrovskému jmění během privatizace po rozpadu Sovětského svazu. Jejich náhlé zbohatnutí – s pomocí vlády, díky které si vůbec můžou užívat takový luxus – s sebou přineslo další otázku: kde utratit miliardy? V Rusku určitě ne. A právě v tento moment se londýnská metropole ukázala jako ideální místo.
Bullough, bývalý ruský zpravodaj, přišel na pozoruhodný způsob, jak ukázat absurdnost celé situace. V posledních letech provázel takzvané „kleptokratické prohlídky“ Londýna - a vysvětloval, jak špinavé peníze ze zahraničí doslova proměnily tvář města. Britský The Economist proto nepřekvapivě pojmenoval Londýn jako „kbelík pro pochybné ruské bohatství.“
Londýnský trh s nemovitostmi přitom dlouhodobě slouží jako bezpečný přístav pro globální plutokraty. Nezačalo to s Rusy. Po vojenském puči v Řecku v roce 1967 se král Konstantin II. přestěhoval do vily s výhledem na Hampstead Heath. Od té doby sem míří kapitál z celého světa – diskrétně, legálně, bez ptaní. Po rozpadu Sovětského svazu ruští kupci masivně vstoupili na londýnský trh. Jeden realitní agent tehdy popisoval své ruské klienty, jak „radostně plácají pytle s hotovostí na stůl.“ Podle Transparency International osoby obviněné z korupce nebo napojené na Kreml nakoupily britské nemovitosti za nejméně 1,5 miliardy liber. Skutečná částka je pravděpodobně výrazně vyšší – přesné cifry jsou nedohledatelné kvůli nepřehledným vrstvám finančního utajení.
A tady se dostáváme k jádru problému. Londýn totiž není jen oběť – je spoluviník. Britský právní systém, trusty, offshore schránky a anonymní společnosti vytvořily prostředí, který je přímo stvořený pro ty nejmovitější - a v tomto případě pro ty, co ke svému jmění přišli i nelegálně.
A není to jen britský problém. Stačí se podívat blíže. Česko je země, která sama prošla transformací devadesátých let, vlastní privatizací, vlastními tunely a vlastními kauzami – není imunní. Oligarchický kapitál nezná hranice. Pokud systém dovoluje anonymní vlastnictví nemovitostí, pokud advokátní kanceláře kladou diskrétnost nad transparentnost, pokud politická vůle k regulaci chybí.
Tady je upravená a opravená verze – zpřesnil jsem fakta o knize, zlepšil plynulost a posílil dramatický přechod k českému varování:
A není to jen britský problém. Stačí se podívat blíže. Česko je země, která sama prošla transformací devadesátých let, vlastní privatizací, vlastními tunely a vlastními kauzami – a právě proto není imunní. Oligarchický kapitál nezná hranice. Pokud systém dovoluje anonymní vlastnictví nemovitostí, pokud advokátní kanceláře kladou diskrétnost nad transparentnost, pokud politická vůle k regulaci chybí – jsme na stejné cestě. Jen o několik desetiletí pozadu.
Patrick Radden Keefe, investigativní novinář amerického The New Yorker, ve své nové knize London Falling ukazuje, jak se Londýn v druhé polovině dvacátého století vědomě rozhodl stát se globálním finančním centrem – otevřeným pro všechny, bez ohledu na původ peněz. Město, které kdysi žilo z výroby, se přeorientovalo na kapitál. Kniha sleduje skutečný příběh mladého muže, který se falešně prezentoval jako syn ruského oligarchy – a zaplatil za to životem.
Jedná se o skutečný příběh a může být pro Česko varováním, kam až to může zajít. Přísnější kontrola původu kapitálu, povinná transparentnost skutečných vlastníků nemovitostí, konec anonymních schránek – to nejsou jen technické nástroje. To je otázka toho, jakým chceme být státem. Chceme být zemí pravidel, nebo zemí výjimek pro ty, kteří si je mohou dovolit koupit?
Jedno je jisté: čeští miliardáři neměli více moci jak dnes. A to nám může něco vypovídat.
Placené zdroje:
https://www.newyorker.com/magazine/2022/03/28/how-putins-oligarchs-bought-london
https://www.newyorker.com/magazine/2024/02/12/a-teens-fatal-plunge-into-the-london-underworld
