Článek
Když padlo finální rozhodnutí jít do války, mnozí očekávali rychlou a drtivou demonstraci americké síly. Ta se podle scénáře uskutečnila a Spojené státy pod vedením Donalda Trumpa a po boku s izraelským premiérem Benjaminem Netanjahuem skutečně předvedly „epickou zuřivost v praxi“, jak sami své mise pojmenovali.
Údery na íránskou infrastrukturu, masivní nasazení moderních technologií (včetně umělé inteligence) – to vše mělo vést k rychlému sražení režimu na kolena. Jenže jak čas běží a nad Teheránem se prach usazuje, začíná být jasné, že Spojené státy vstoupily do íránské pasti, ze které Donald Trump nemůže vyjít vítězně.
Tento konflikt nám ukazuje, jak v přímém přenosu bude vypadat budoucnost válčení. Odhaluje, jak klíčovou roli hraje geografie. Po měsíci trvání a bližším pohledu na možné scénáře se skutečným a možná jediným strategickým vítězem stává Izrael. Pro Trumpa neexistuje snadná cesta ven, a tak zkouší vše možné a chodí do většího rizika, které si na jednu stranu může dovolit, jelikož již nemůže být znovu prezidentem.

Vysokou podporu Trump u války nemá. Akorát na ní jen tratí
Chybějící plán pro Hormuz
Základním problémem je jistá americká naivita. Jak je možné, že zdaleka nejsilnější armáda neměla připravený plán pro případ, že Írán v reakci na útoky uzavře Hormuzský průliv? Tato tepna světového obchodu s ropou se stala hlavní íránskou zbraní proti mnohem silnějšímu protivníkovi. S vědomím, že po vojenské stránce se Američanům nevyrovnají, vsadili v Teheránu na to, že jejich šancí je ekonomicky ničit západní státy v čele s USA.
A povedlo se jim to. Zastavením ropné tepny zasáhli globální trhy, vystřelili ceny energií a pohonných hmot, a tak z blízkovýchodního konfliktu udělali globální ekonomickou krizi.
Trumpova administrativa se spoléhala na to, že hrozba masivní odvety udrží Teherán v šachu. Ukázalo se však, že zahnání íránského režimu do kouta nevyvolalo jeho pád, ale naopak jej utvrdilo a režim se stal ještě izolovanějším. Příkladem je nový ajatolláh Modžtaba Chameneí, syn zavražděného Alího, který v zemi vládl přes třicet let.
Zmíněný syn je podle analytiků ještě mnohem krutější a může být schopen poslat Írán cestou Severní Koreje, jen aby režim přežil. Pokud se tak stane, splní se izraelský sen, který – jak řekl Netanjahu – si Izrael přál přes čtyřicet let: oslabit devadesátimilionovou zemi natolik, že už pro něj nebude hrozbou.
Komu hraje konflikt do karet? Izraeli
Pro Benjamina Netanjahua představuje rozbití jaderného programu a eliminace velící struktury revolučních gard ochranný a bezpečnostní polštář. Takový, který vydrží minimálně na několik dekád dopředu. Dalším pozitivem je odstřižení od financí pro Hizballáh a další spřátelené milice, což znamená bezpečnější hranice.
Co se ale považuje za největší úspěch izraelského premiéra, je výhled do budoucna: dosáhl všech těchto bezpečnostních cílů za cenu toho, že hlavní vojenské, diplomatické i ekonomické břemeno (k němuž se dá připočítat i mezinárodní odsouzení, které už můžeme zaznamenat) nesou Spojené státy.
Trump tak nejen porušil svůj předvolební slib, že nezačne žádné nové války, ale uvázal americké síly do regionu, ze kterého se Washington už léta snaží stáhnout. Když stanice CNN dělala na konci března průzkum, 59 procent Američanů projevilo s touto válkou nesouhlas a jen kolem 30 procent lidí vyjádřilo podporu. Tato čísla představují hluboký propad – pro srovnání: začátek války v Afghánistánu měl 92procentní podporu.
To se ale dalo tak trochu čekat. Další lekci z mezinárodních vztahů nám dává vycházející asijská velmoc – Čína. Ta se ve válce nijak neangažuje a odpověď je pochopitelná. I když se jedná o íránského spojence, Peking potřebuje stabilní obchod. Vojenská podpora Íránu by znamenala přímou konfrontaci s Washingtonem a ohrožení čínské ekonomiky. Írán sice vyváží do Číny 90 procent své ropy, ovšem pro Čínu to představuje pouhých 12 procent jejího importu.
Čína tak může najít náhradu a není na íránské ropě natolik závislá, aby pro ni riskovala. Do toho se Říše středu učí: v Íránu máme možnost nahlédnout do budoucnosti války. Ať už jde o zapojení umělé inteligence, dronů, masivních kybernetických útoků na kritickou infrastrukturu ještě před dopadem první bomby nebo o válku v informačním prostoru – to vše dělá z konfliktu jakousi laboratoř.
Dilema spojenců a opozice
Tato válka tak nepřináší jen problémy současnosti, ale i malou naději do budoucnosti. Západ by rád viděl vnitřní změnu v Íránu, která by strhla nynější režim. To se ale zatím ukazuje jako nepravděpodobné. Zástupci íránské opozice se v pohledu na konflikt neshodnou: na jedné straně panuje radost a naděje z možného konce teokratického režimu, na druhé straně převládá strach z války a zkázy, která dopadá na běžné íránské obyvatelstvo a může Írán uvrhnout do ještě hlubší izolace.
Před dilematem tak stojí i Evropa. Otázka, zda jsme s Amerikou, nebo proti ní, je pochopitelná a nemělo by být těžké na ni odpovědět. Spojenectví s USA je jasné.
Avšak podpora války, které chybí jasná úniková strategie („exit strategy“) a která ohrožuje globální politiku i ekonomiku, je pro evropské lídry toxická.
Dovětek autora:
Tyto texty vznikají s velkým úsilím a byl bych tak rád, kdybyste ho nějak podpořili. Ať už lajkem, komentářem či příspěvkem. Díky, že čtete a dáváte čas se vzdělávat a zajímat, co se děje okolo nás. Zvláště v této turbulentní době. Vzdělaná společnost je zdravější a odolá lépe extremismu a populismu.
Placené zdroje:
https://www.respekt.cz/zahranici/proc-cina-nepomuze-svemu-iranskemu-spojenci
https://www.respekt.cz/zahranici/epicka-zurivost-v-praxi-ceho-zatim-trump-a-netanjahu-dosahli-v-iranu
https://www.respekt.cz/komentare/v-iranu-mame-moznost-nahlednout-do-budoucnosti-valky
https://www.respekt.cz/zahranici/proc-trump-nemel-plan-pro-pripad-ze-iran-uzavre-hormuzsky-pruliv
https://www.respekt.cz/komentare/spojene-staty-a-iranska-velmocenska-past
https://www.respekt.cz/zahranici/modztaba-chamenei-je-vztyceny-prostrednicek-smerem-k-donaldu-trumpovi
https://www.respekt.cz/komentare/iranska-obcanska-valka-neni-v-americkem-zajmu
https://www.respekt.cz/cesko/radost-i-des-z-nesmyslne-valky-cesti-iranci-se-v-pohledu-na-konflikt-neshodnou
https://www.respekt.cz/zahranici/jak-se-trump-rozhodl-jit-do-valky






