Voliči chtějí vidět rychlé výsledky a demokrati to musí pochopit

Vysoká prohra demokratů v posledních letech je vedla se zamyslet, kde a jak udělali chybu. Ukazovali na čísla rostoucí ekonomiky a sníženou nezaměstnanost. To vše jsou pozitivní věci, ale lidé - zvláště mladí - se mají na tom nejhůře za poslední desetiletí. Demokrati si zapomněli přiznat, že takový problém je a neadresovali ho. Že se neptali samotných občanů, jak to doopravdy cítí. A toho republikáni využili.

„Liberální demokracie nebude fungovat, pokud zákony nelze doručit rychlostí voleb,“ odpověděl vlivný americký novinář Ezra Klein při podcastu s guvernérem Kalifornie Gavin Newsonem. Jako příklad uvádí vyjednání o snížení cen léčivých přípravků - v roce 2022 Joe Bidenem. Problém je, že lidé zaplatí méně za léky až příští rok (2026). V době, kdy Trump bude u moci a využije to ve svůj prospěch.

Společnost je netrpělivá a chce rychlé výsledky. Jako v Číně, kde se schvalují zákony a  staví neuvěřitelnou rychlostí. Do toho dohání Spojené Státy stát se největší velmocí světa. Nelze ale tyto dvě velmoci porovnávat. Je to až nebezpečné a nakažlivé.

Čína má jednokomorový parlament bez opozice. Národní lidový kongres (NPC) se 3 000 členy, jsou voleni nepřímo a jsou považovány za „razítko“. To, co jim přijde od stranických orgánů, schválí. Kdyby ne, bralo by se to jako politická sebevražda. V čele s prezidentem, který má neomezenou moc.

U Spojených států je proces definován v Ústavě. Složitý, aby zabránil unáhleným rozhodnutím. Člen kongresu (poslanec Sněmovny nebo senátu), předloží návrh zákona. Poté putuje do relevantního výboru, kde se o něm debatuje a případně upravuje - i tak zde většina návrhů zákona končí. Pokud ale projde, jde na plénum Komory. Tma se o o zákonu debatuje a hlasuje (je potřeba většina). Když jednou komorou prošla, jde do druhé (ze Sněmovny do Senátu nebo naopak). Proces se opakuje. Verze se často liší, a tak jde do konferenčního výboru na sladění. Jakmile obě komory schválí finální verzi zákonu, putuje k prezidentovi. Ten to buď podepíše nebo zákon vetuje. Možnost je i nechat projít bez podpisu (po 10 dnech, pokud kongres zasedá). Konečně zákon vstoupá v platnost, kde Nejvyšší soud může rozhodnout o jeho ústavnosti. Celý proces trvá měsíce i roky.

Schvalování zákonů he tedy neporovnatelný. Na jedné straně máme autoritářský stát, který nemá přílišnou byrokracii, ale například, rovná práva menšiny nemají. Zkrátka to není demokracie. Na druhé straně demokracii, kde schválit zákony trvá dlouho - a bylo by potřeba ho urychlit -, ale pro příklad, menšiny mají stejná práva. Hlasy lidí jsou slyšet. Nelze je porovnávat.

Ať už slyším jakoukoliv kritiku občanů demokratických zemí na dlouhý proces schvalování zákonů, uznávám ji. Má plno zbytečností. Stále se ale jedná o demokracii. Další rozdíl je, že do demokratických států - kde takové schvalování existuje - se lidé stěhují a z autoritářských utíkají.

Nelze porovnávat dvě úplně odlišné vlády. Na jedné se podílí pár desítek lidí a jde jim o jejich vlastní moc a obohacení. Na druhé straně vláda vládne hlavně lidem. I ale v USA se schyluje k autoritářským rysům, což je potřeba zmínit. Je tu ale šance proti tomu bojovat a kritizovat. Demokracie zanikne v ten čas, kdy se o ní přestaneme zajímat.

V posledních prezidentských volbách v USA, právě republikáni v čele s Trumpem zdůrazňovali, jak moc je těžký život pro většinu lidí. Zbytečná byrokracie patřila mezi další důvody, proč vyhráli. Lidé nechtějí čekat. Výsledky musí být vidět hned, když ne, neposloucháte je. V demokracii ale máme cestu. Ovoce většiny zákonů musí zprvu vykvést. Mohli jsme to zažít za posledních 70 let, kdy se náš život drasticky zlepšil. Díky správným schválením zákonů. Je načase v tom pokračovat, i když v systému nacházíme nějaké chyby. Ty opravíme a zrychlíme, ale hlavní, budeme pokračovat. Autokracie nikdy nevedla k dlouhodobému rozkvětu, kde lidi - včetně menšin - chtěli žít. A to něco o tom vypovídá.